V nejbližších dnech se na půdě parlamentu bude opět projednávat novela zákona známá, jako „exekuce na dávky“ nepřizpůsobivých občanů, spolu s přestupkovým zákonem o „zákazu pobytu“.
Novelou předkládaného návrhu zákona č.111/2006 Sb; o pomoci v hmotné nouzi se zavádí možnost, kterou by dávka v systému pomoci v hmotné nouzi „příspěvek na živobytí“ mohla podléhat exekuci. Současně navrhuje, aby dohoda o srážkách mohla být sjednána orgánem moci výkonné nebo orgánem územního samosprávného celku do výše existenčního minima. Tímto zákonem se jednak posiluje vliv exekutorů, ale také dává možnost navýšit dluh o náklady exekučního řízení až o několik tisíc korun.
Takto navýšený dluh, by se pak mohl vymáhat od nejhůře sociálně situované skupiny obyvatelstva žijící už dnes na hranici chudoby, bez ohledu na rasovou nebo etnickou příslušnost.
Tento zákon postihuje a ohrožuje celistvost především rodiny s dětmi, jenž jeden z rodičů se stal dlužníkem a tímto způsobem se předkladatel zákona dotýká přímo bezbranných dětí, které musí převzít odpovědnost, jako společně posuzované osoby, za nezodpovědné chování rodičů tím, že se dostanou spolu s rodiči na úroveň existenčního minima, přestože pro ostatní občany je nezabavitelné minimum ve výší životního minima zachováno a garantováno.
Takto nastavený zákon bude v konečném důsledku mít závažné sociální a ekonomické dopady ve společnosti. Omezí koupěschopnost obyvatelstva, obzvláště těch nejchudších neboli uvrhne lidi do větší chudoby, demotivuje dlužníky vykonávat veřejnou službu, přičiní se o výrazný nárůst kriminality a bude vést k sociálním nepokojům. V konečném důsledku způsobí větší zatížení soudnictví a vyšší nápor na věznice, kde stejně doplatí jen stát. Nezanedbatelný je i fakt, že tento zákon povede k rozpadu rodin a může způsobit nárůst sebevražd z ekonomických důvodů. Argumentace navrhovatelů tohoto návrhu zákona jen svědčí o jejich intelektu. Návrh odůvodňují neschopnosti vymáhání pokut od občanů s nízkými příjmy, a proto sahají po represi, místo toho, aby hledali způsob prevence, nebo formu zákona k eliminaci možností, kterými se dostávají lidé s nízkými příjmy do dluhové zátěže. Stačil by návrh zákona, kterým by si dluhy mohli třeba odpracovat, samozřejmě kdyby je ovšem i samo město nekumulovalo do závratních částek, tím že nekoná včas.
Zavedením § 15a „zákaz pobytu“ do zákona 200/1990 Sb., o přestupcích stát výrazně zasáhne a omezí práva občanů. Zákon neúměrně tvrdě trestá přestupce společensky méně závažných deliktů. Důvodně lze předpokládat, že tento zákon bude uplatňován výlučně proti sociálně nejslabší skupině obyvatel, především Romské národnostní menšině, jelikož sankce za přestupek již zákon o přestupcích obsahuje.
Do rámce osob postižitelných tzv. „zákazem pobytu“ spadá různá škála přestupků, která postihuje např. řidiče, kuřáky, OSVČ nebo stačí někoho jen urazit či vydat v posměch, přičemž musí být zachována pouze podmínka „nepříslušnosti“ k dané lokalitě. Takto stačí, když máte třeba zaměstnání mimo svého bydliště a může se stát, že dostanete zákaz vstupu do lokality vašeho zaměstnání, pod hrozbou spáchání trestního činu. Samospráva měst a obcí by tímto zákonem získala do své kompetence prostředek, který v současnosti obsahuje trestní zákoník, ale rozhodují o něm kvalifikovaný, fundovaný, nestranný soudci.
Zákon rovněž zavádí duplicitní potrestání a možnost podle § 82a zveřejnit údaje umožňující identifikaci tohoto občana (jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu) s informací o spáchaném přestupku a uložené sankci (v rozsahu výroku rozhodnutí) na své úřední desce, což je taky v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů. Autorka tohoto zákona Ivana Řápková evidentně trpí nedostatkem informací a neuvědomuje si možný dopad takto navrhovaného zákona ve společnosti. Myslím si, že jako právnička opět propadla…
Miroslav Kováč o.s.Forum CZ
