O střelných zbraních podruhé

Můj článek Všem odpůrcům střelných zbraní si k mému příjemnému překvapení v relativně krátké době našel nemálo čtenářů. Většina z nich mě dokonce neposlala někam, a tak jsem drze usoudil, že má smysl o této problematice psát dál. Obávám se však, že hodně z těch, kdo na článek reagovali pozitivně, jsou lidé z „naší strany barikády“. Proto bych tentokrát rád oslovil spíše ty, kdo vůči soukromému držení zbraní (pochopitelně tomu legálnímu) stále chovají averzi. Moje vlastní starostlivá máma už mě sice prosila, ať neblbnu a pořád to někde nepřetřásám, poněvadž se mě lidi začnou bát a obchodní partneři či potenciální zaměstnavatelé si mě zaškatulkují mezi zarputilé militanty. Jediné, co mi pak jako hladovějícímu štvanci bez střechy nad hlavou zbude, bude kulka do hlavy z legálně držené pistole. Jenže když už se člověk dá na vojnu, měl by bojovat, zejména je-li přesvědčen, že boj má smysl.

Ze všeho nejdříve je třeba jasně definovat bojovou linii. Pro tyto účely jsem si dospělou a příčetnou populaci naší zemičky rozdělil do následujících kategorií:

Střelci

Do této skupiny řadím všechny tzv. Áčkaře, Béčkaře, Céčkaře, Déčkaře a Éčkaře, neboli majitele zbrojních průkazů skupin A-E. Pro ty, kdo se touto problematikou nikdy nezabývali, jsou to všichni sběratelé zbraní, sportovní střelci (ano, kromě nadšených amatérů sem patří třeba Gábina Soukalová, Ondřej Moravec, David Kostelecký, Kateřina Emmons a mnoho dalších zvučných jmen), švarní myslivci, zaměstnanci obecních policií, ochranek a další, kdo zbraň potřebují při výkonu povolání. Nu a konečně jsou to také jedinci, kteří usoudili, že ochrana vlastního (ale i cizího) života, zdraví a majetku stojí za tu námahu legálně si pořídit něco důraznějšího než klacek. A samozřejmě bych nerad zapomněl na příslušníky ozbrojených sborů. Mám za to, že většina z nich stojí na naší straně.

Sympatizanti

Mezi sympatizanty řadím všechny ty, kdo mají k palným zbraním veskrze kladný postoj, ač sami nejsou jejich držiteli. Z mé zkušenosti to bývají například chasníci, kteří absolvovali základní vojenský výcvik a při pohledu dejme tomu na ČZ dvaapadesátku jim nostalgicky zvlhne oko, ale také třeba pánové, kteří od manželky k vánocům nedostali pantofle (no maminko, ty už jsem potřeboval jako sůl!), nýbrž dárkový poukaz na střelbu z osmi zbraní za 2.990 Kč, a měli z toho radost. Ostatně v takovém případě bych sem zařadil i ty manželky. Další příklady jistě naleznete sami. Důležitými určujícími znaky sympatizantů bývají respekt vůči právu bezúhonného občana držet legální zbraň a alespoň vágní povědomí o procedurách a legislativě s tím spojených.

Nezúčastnění

Všichni ti, kterým jsou zbraně (a spousta jiných věcí) naprosto šumafuk. Netřeba je proto zatracovat, lepší je šetřit síly potřebné pro komunikaci s ostatními skupinami.

Softcore odpůrci

Jde o všechny, kdo mají ze střelných zbraní většinou iracionální strach, protože střelné zbraně mohou ublížit, a to dokonce na dálku. Jenže ublížit na dálku může přece i dobře mířený kámen nebo co já vím – z okna vyhozený květináč. S ještě mnohem větší pravděpodobností může ublížit nůž, sekera, šroubovák nebo třeba louh na čištění odpadů, nemrznoucí směs do chladiče nebo injekce inzulínu. Proč jsem zvolil zrovna tyhle příklady? Protože všechny uvedené prostředky může hypotetický pachatel použít k tomu, aby někoho zabil, a to dokonce s mnohem větší pravděpodobností než legální zbraň. Jiná obava softcore odpůrců pramení z dojmu, že legálně držené zbraně jsou od toho, aby je jejich oprávněným držitelům mohli kriminálníci ukrást. Proto čím méně legálních zbraní, tím méně těch ilegálních.

Domnívám se, že softcore odpůrců je u nás poměrně hodně a jejich obavy je třeba respektovat a nezesměšňovat. V některých případech může citlivá argumentace jejich názor změnit, v jiných se to sice nepovede, ale alespoň můžeme předejít transformaci softcore odpůrců na hardcore variantu. Každopádně softcore odpůrci v mém pojetí alespoň nemají potřebu proti střelným zbraním vystupovat aktivně a iniciovat protesty či podepisovat petice.

Hardcore odpůrci

Jde do tuhého. Pro hardcore odpůrce jsou střelné zbraně zdrojem všeho zla na světě. Člověka apriorně vnímají jako bestii, která jakmile je obdařena bouchačkou, okamžitě přechází na stranu temna. Naprosto ignorují, že opravdovému padouchovi je jedno, zda vás prostřílí jako řešeto, nebo vám hlavu upižlá tupou rybičkou. Částečně je za tím možná podobný iracionální strach jako u softcore odpůrců, částečně sluníčková ideologie a představa, kolik pěkných a ideologicky nezávadných předmětů by si třeba v Africe mohli ukout z roztavených hlavní pušek. V každém případě hardcore odpůrcům nemá smysl snažit se cokoliv vysvětlit. Jsou skálopevně přesvědčení o své pravdě a vaše sebelépe míněné argumenty jim budou dobré jen pro upevňování vlastních dogmat. Zkrátka hrách a stěna. Z hardcore odpůrců se mnohdy rekrutují protizbraňoví aktivisté nebo užiteční idioti.

Protizbraňoví aktivisté

Tady už končí legrace. Zaslechnu-li dnes pojem „aktivista“ v podstatě v jakékoliv souvislosti, na čele mi vyrazí smrtelně studený pot a podlamují se mi kolena. Slabší jedinci – byť ateisté – se i pokřižují. Termín „aktivista“ má nepochybně své místo v Minislovníku politicky nekorektního hnidopicha. Ve druhé části Minislovníku proto naleznete jeho podrobnější vysvětlení.

Vzdorování profesionálním aktivistům je časově náročné, vyčerpávající a drahé a připomíná boj s mravenci faraony. Prvním předpokladem úspěchu je dospět k poznání, že sami nezmůžete nic. Jedině a pouze dobře organizovaná sdružení stejně smýšlejících jedinců mají šanci aktivistům dlouhodobě odolat. Máme velké štěstí, že u nás takový spolek na ochranu zájmů majitelů zbraní funguje, jinak by to tu už dost možná vypadalo jako ve Velké Británii.

Schrödingerovy kočky

Toto pracovní pojmenování jsem si pochopitelně půjčil od kvantových fyziků (není-li vám tento pojem znám, mrkněte se např. sem). Nevěděl jsem totiž, jak názorně pojmenovat velmi širokou skupinu lidí, kteří se o tematiku střelných zbraní doposud nezajímali. Nevíme proto, zda po otevření krabice (zahájení diskuse o zbraních) pro nás budou „mrtví“ (čili proti), nebo „živí“ (pro).

Tuto skupinu lidí jsem si záměrně nechal až na konec, neboť je pro nás Střelce obzvláště důležitá. Pokud si totiž dáme tu práci a pečlivě a trpělivě je seznámíme se skutečným stavem věcí, nepochybuji, že si jich celou řadu dokážeme získat na svou stranu. Časem to mohou být právě oni, kdo nám pomůže zachovat si právo držet zbraň. V pokračování této série článků bych se rád zaměřil právě na „Schrödingerovy kočky“ a v naději, že si jich to alespoň několik přečte, se jim pokusil vysvětlit, proč se legálních držitelů zbraní nemusejí bát.