O trablích s ruskými bankami

Jak už jsem psal v tomto článku, vypravil jsem se v červenci na 67. Mezinárodní kongres esperantské mládeže v Kyjevě. Co však jsem nezmiňoval a zmíním teď, je to, že jsem si na této akci našel přítelkyni z Ruska z dalekého Jekatěrinburgu. Ač jsme se museli po týdnu rozloučit, v září Arina přiletěla do České republiky za mnou na návštěvu na necelé dva týdny. Pak se zase vrátila do Ruska, ale v kontaktu nadále pochopitelně jsme a tak si pravidelně píšeme, co je nového. Když mi ale Arina 7. října napsala sms, že toho dne měla nějaké problémy v bance s penězi, věřil jsem, že brzy peníze Arina dostane zpět. K mému překvapení ale peníze dodnes nedostala a tak jsem jí požádal, aby mi napsala nějaký text v esperantu o trablích se svou bankou a že tento text pak přeložím do češtiny a dám jej sem na blog k přečtení.

Text od Ariny přeložený do češtiny

Je to podivuhodná situace, která může být velmi divná a nepochopitelná pro všechny lidi kromě Rusů. V Rusku se často stává, že musíte trpět navzdory tomu, že nejste vinní a jste pouhou obětí.

Dějství první

Začalo to v pátek večer, 7. října. Můj kamarád mi vrátil poměrně velký peněžní dluh. Proto jsem se rozhodla tyto peníze hned poslat na mé konto pomocí speciální peněžní mašiny (pozn. autora: pravděpodobně jde o bankomaty, ale více mi Arina neřekla). Předtím jsem s tímto posíláním peněz neměla problémy. Ale toho dne se stala nějaká chyba v systému a moje peníze (něco přes 200 €) zůstaly v té mašině. Protože jsem nevěděla, co dělat, obrátila jsem se na jednu z pracovnic banky. Tu ale hlavně zajímalo její papírování a tak se na mne ani nepodívala, když mi řekla, že to se stává a že mám zkusit prostě peníze vytáhnout z mašiny. Odpověděla jsem, že si nedovedu představit, jak to udělat. Nespokojená pracovnice vzala nůžky (!) a pokusila se sama získat peníze zpět. To se jí nedařilo a já si už jen říkala, jestli se jí spíš nepodaří peníze roztrhnout. Díky bohu brzy pochopila, že toto není dobrý nápad a otevřela ten automat klíčkem. Moje peníze byly zachráněny (V jiné zemi by asi povídání skončilo v tuto chvíli, ale v mém případě zajímavější a podivuhodnější věci teprve začaly).

Marně jsem doufala, že mi banka vrátí peníze. Pracovnice řekla, že ona nemá právo mi peníze vrátit, protože si není jistá, zda mi ty peníze skutečně patří.

Není to divné? Já přeci věděla jasně, že tam jsou peníze. Já jsem přesně věděla, kolik peněz bylo takto zachyceno a mohu vám říct, kolik těch peněz je – ptala jsem se.

Ne, - docela klidně odpověděla pracovnice, zavřela automat a odešla s mými penězi.

Pak mne poprosila předložit petici o všem, co se stalo. Vyplnila jsem nějaký papír, ukázala jí můj šek, kde bylo zaznamenáno, že část mých peněz byla úspěšně poslána na mé konto. Pracovnice si tento šek zkopírovala a rovněž si provedla kopii pasu. Dala mi telefonní číslo, na které jsem měla zavolat v pondělí odpoledne a získat tak jasnější informace.

Dějství druhé

V pondělí během celého pracovního dne jsem zkoušela volat. Neúspěšně. Zdálo se, že toto telefonní číslo má jen dva režimy: buď je pořád obsazené nebo nikdo neodpovídá.

Dovolala jsem se úspěšně až v úterý. Mluvila jsem s tou stejnou pracovnicí, která mi pomohla (vlastně si nejsem jistá, zda mi skutečně pomohla nebo ne) v pátek v bance. Řekla mi, že si situaci pamatuje, že už si přečetla papír, který jsem napsala. Vše bude v pořádku. Během 2 týdnů oni vše zkontrolují a sami pošlou peníze na mé konto nebo mi zavolají, abych sama přišla do banky a vzala si peníze. Začala jsem být rozzlobená a nervózní...Nicméně v Rusku nikdy nejsou takovéto situace rychle vyřešeny, proto jsem se rozhodla čekat. A naštěstí jsem tyto peníze urgentně nepotřebovala a měla jsem jiné k dispozici.

Dějství třetí

Volala jsem do banky 31. října. Ti bankovní úředníci neměli dva, ale dokonce tři týdny na vyřešení problému!!! Jako vždy po dlouhých útrapách se mi podařilo zastihnout tu ženu v bance. Znovu jsem jí musela vykládat, kdo jsem a co se mi stalo...Potom hledala v počítači nějakou informaci o tomto problému a sdělila mi, že vše bylo předáno jiné, významnější bance a že budu moci dostat mé peníze asi 17. listopadu nebo možná i dříve. Moje otázka „Proč mám čekat tak dlouho na mé peníze, když to nebyla v této situaci moje chyba?“ zůstala neodpovězena. Pracovnice mi jen poradila zavolat bance pro kontrolu, kdy dostanu přesně peníze. Moje kolegyně v práci vtipkovala, že bude lépe, když mi peníze dají v prosinci, byl by to pěkný silvestrovský dárek od banky. :-)

Teď už jen čekám na ten den, kdy snad konečně dostanu mé peníze zpět. V mé hlavě mám jen dvě otázky (které jsou nejpopulárnějšími otázkami všech Rusů téměř ve všech situacích): co dělat a kdo je vinen?

Konec textu.

Co na to říct? No, mnoho to nebude. Když si tak někdy dnes říkám, co mne trápí například ve škole, tak jsou ty starosti oproti této starosti Ariny malicherností. Pěknou, pokud možno slunečnou a pohodovou neděli všem! -mir-