Byla jednou jedna strana, která dosáhla ve volbách do Poslanecké sněmovny volebního vítězství, ale současně musela uznat, že jí je vítězství vlastně k ničemu. Ona strana si nyní dala za cíl ovládnout Senát. Nad tímto cílem však kroutím hlavou...
Ačkoliv jsou jednání v plném proudu a není úplně jisté, že se ODS, TOP 09 a VV na všem dohodnou jednoznačně, je poměrně pravděpodobné, že tyto tři strany vytvoří koalici. Snad bude i pevná. Má možnost dát dohromady 118 hlasů, což je dostatek hlasů i na přehlasování Senátu nadpoloviční většinou (tj. je to více jak potřebných 101 hlasů).
Opozice tento fakt zřejmě přehlíží. Po volbách skončila s dluhy, její kampaň nejenže odradila mnoho voličů, ale také jí zadlužila (ačkoliv nemám nic proti tomu, pokud zástupci strany jezdí po městech a vesnicích diskutovat s občany). Naopak, opozice se domnívá, že je třeba většině v Poslanecké sněmovně co nejvíce vše komplikovat. Zřejmě se tedy můžeme těšit na další předvolební letáky a billboardy, jež na nás budou útočit každý den.
Ale co tím ČSSD získá? Sotva Poslanecká sněmovna schválí návrh zákona, senátoři ČSSD ho v případě vítězství pošlou zpátky, koalice však v případě celistvosti najde více jak 101 hlasů a Senát pohodlně přehlasuje (a to v i případě, že jí návrh zamítne prezident).
Legaslativní zákon tedy nabere zpoždění. A ČSSD? Bude jistě ráda za vítězství, ale k čemu jí bude? Úmysl ČSSD je jasný a průhledný: jde nám o křesílka a dobrý plat. Tím nechci naznačit, že ostatním stranám ne, ale ČSSD to zřejmě nestačí. Koleduje si o další prohru. ČSSD vítězstvím ve volbách do Senátu sice mnoho nezíská, ale pro ni je podstatné, že vyhraje. Kdy se poučí? -mir-
