V tuto chvíli už jsou to tři roky od mé cesty s kamarády na Ukrajinu. Po delší odmlce se opět k cestopisu vracím.
V tomto pátém a současně posledním dílem se dočtete, jak proběhla cesta z Košic do Čech a na závěr si dovolím přidat pár poznatků z cestování.
Těm, co nečetli předchozí díly, doporučuji si je přečíst pro objasnění situace.
Předchozí díly:
http://miroslavhruska.blog.idnes.cz/c/100808/Cestopis-z-Ukrajiny-z-roku-2007-1-dil.html
http://miroslavhruska.blog.idnes.cz/c/113425/Cestopis-z-Ukrajiny-z-roku-2007-2-dil.html
http://miroslavhruska.blog.idnes.cz/c/127393/Cestopis-z-Ukrajiny-z-roku-2007-3-dil.html
http://miroslavhruska.blog.idnes.cz/c/149454/Cestopis-z-Ukrajiny-z-roku-2007-4-dil.html
7. července - sobota - návrat z Košic
Původní plán počítal s tím, že do Košic nemusíme přijet tak ideálně, jako se tomu stalo. Že chytneme v Užhorodě autobus už tak brzo po příjezdu, nebylo tak úplně v plánu, ale bylo to samozřejmě pozitivní. Počítali jsme s vlakem přes celé Slovensko na Vlárský průsmyk a pak osobním vlakem do Brna. Po cestě by se odpojil Marek a Jirka, neboť tento osobní vlak jel přes jejich bydliště. Karol plánoval zůstat v Košicích ještě na pár dnů u příbuzných. Naši kolegové ze Slovenska (Juraj a Andrej) plánovali jet slovenským autobusem, také do svých domovů. Plán jsme nakonec pozměnili a nastoupili do autobusu společně se Slováky směr Bratislava.
Tento nápad, který vzešel z mé mysli s nadějí, že z Bratislavy by možná šlo dojet dříve do Brna a také do Prahy, se však ve výsledku ukázal jako poněkud nešťastný. Jízdenka z Košic do Bratislavy vyšla dráž než jízdenka od společnosti Student Agency z Brna do Košic. Navíc jsme brzy zjistili, že tento autobus není expresním spojem mezi hlavním městem a Košicemi. Nicméně, nudná cesta nakonec byla zpestřena, když během jedné zastávky v jednom městě (snad Lučenec, už vážně nepamatuji) byli zkontrolováni slovenskou policií, pátrající po nějakých Ukrajincích. Už už chtěl řidič odjet, ale to by odjel i s příslušníky policie. Musel tedy ještě chvíli počkat, až bude dokončena kontrola. Policisté v autobuse neuspěli v hledání. Nicméně, měli jsme aspoň trochu více času na povídání si s Jurajem a Andrejem.
Bratislava
Kolem sedmé hodiny přijíždíme do slovenské metropole. Marek a Jirka vyrážejí na vlakové nádraží, odkud odjíždějí vlakem Amicus do ČR. Zůstávám s Tomášem a je před námi úkol se dostat do Brna, respektive do Prahy. Podle spojení, které mi zaslal můj táta v sms po cestě, má jet v brzké době autobus Student Agency do Prahy a pak ještě autobus do Brna. Bohužel, do autobusu společnosti Student Agency jsme se nedostali, před námi již byli jiní zájemci o cestu. Takže jsme v klidu vyčkali na autobus do Brna. Jeden cestující má české koruny, řidič, ačkoliv Čech, mu je však odmítá vzít. Nakonec je problém vyřešen.
Ačkoliv v ukrajinských vlacích je možno nabít si mobil ze zásuvek v uličce, baterka mého mobilu již přece jen nestačila. Ani Tomášův mobil na tom není o mnoho lépe. Tomáš má svůj mobil ale přece jen o něco více nabitý. Po příjezdu na české území z něj píšu sms rodičům, kteří mi nazpět volají. V devět hodin večer přijíždíme na autobusové nádraží Zvonařka. Tam se po 14 dnech setkávám opět s rodiči. Vítání je to nadšené. Vrátili jsme se domů živí, zdraví a plní zážitků, na které budeme dlouho vzpomínat. Byla to výprava, po které si někteří z nás mohou říci: Byli jsme v Černobylu. Navštívili jsme českou vesnici na Krymu. Každý z nás cestoval poprvé v životě tak dlouho vlakem - 38 hodin z Užhorodu do Simferopolu! Byla to cesta vlakem, kdy jsme ještě půl hodiny před odjezdem nebyli na vlakové stanici a v tom momentě se snažili přesvědčit ukrajinské celníky o rychlejší proceduru s naším autem. A přece jsme vlak stihli.
Závěrem bych touto cestou chtěl za naši výpravu poděkovat několika lidem, kteří si zaslouží poděkování z určitých důvodů.
Jsou to:
Jefim Zajdman z Jalty, za vzornou péči o nás na Krymu;
Saša Kovjazina z Jalty, za doprovod během celého pobytu (od příjezdu na Krym);
Oksana Palivoda z Lebedivky a její rodiče, za ubytování nedaleko Kyjeva;
Nataša Pendiur za ubytování v Kyjevě;
Volodomir Hordijenko z Kyjeva, za zorganizování ubytování;
naši spolucestující ve vlacích, včetně konduktorů;
cestovní kanceláři New Logic, za exkurzi do Černobylu;
Pavel Krupa ze Sniny, Paulína Kožuchová z Bratislavy a Peter Baláž z Partizánského, za zprostředkování lístků;
trpěliví prodavači a prodavačky v obchodech a na trzích;
Ludvík Lazar Zamenhof, za vytvoření jazyka Esperanto :-)
a další...
Několik poznatků z cesty
Finance
Bylo by moc jednoduché a přímočaré prohlásit, že Ukrajina je levná. Je to mu tak, ale existují vyjímky. Pokud se vydáte v rámci vaší cesty vypravíte nejprve do Jalty a potom do Kyjeva, pocítíte rozdíly. Hlavní město je sice hlavní město, ale letovisko ruských boháčů je přeci jen dražší. Ve srovnání s Českou republikou je v Ukrajině na nižší cenové hladině McDonalds, pokud trpíte potřebou živit se "kočkokrysopsem", budete se cítit v ráji, především v Kyjevě.
Vzhledem k nevelké důvěryhodnosti vody z kohoutku doporučuji investovat peníze do balené vody. Jen pozor na to, abyste nekoupili slanou minerálku (něco jako vincentka), to se fakt nedá pít :-)
I když jsem zde napsal, že Kyjev je levnější, neznamená to, že v hlavním městě nenaleznete luxusní podniky a hotely.
Ukrajinské hřivny nejsou v ČR oficiálně konvertibilní, v některých směnárnách je však mají od ukrajinských pracovníků, kteří do ČR jezdí pracovat. Jinak doporučuji vyměnit dolary a na místě je vyměnit. Neaplikovali jsme úplatek v podobě jednodolarovky, nicméně je možno údajně uplácet na hranici (nicméně celníci nepohrdnou ani úplatkem v podobě piva nebo dražších cigaret).
Doprava
Můžeme ji rozdělit na místní a dálkovou. V Kyjevě funguje metro, jezdí trolejbusy a tramvaje.
Na Krymu najdete unikát: nejdelší trolejbusovou trať na světě. Měří přes 80 kilometrů, míří ze Simferopolu přes Aluštu do Jalty. Jízdné je sice nejlevnější varianta pro cestování, ale tím výhody končí. Počítejte s tím, že trolejbusy jsou sice značky Škoda, ale že jsou ve velmi špatném stavu, tudíž nejedou moc rychle. Pokud chcete být v Jaltě rychleji, použijte dražší, ale rychlejší maršrutku. Jedná se obvykle o mikrobus, jehož řidič čeká na naplnění a pak odjede. Ale nebojte se, čekání vás nečeká, cestujích je v letní sezóně dostatek. Podobný systém funguje i na mnohem kratší vzdálenosti a to především v Jaltě. Maršrutky mají svoji síť linek, dané intervaly, které se však mění podle potřeby. Z autobusového nádraží však některé linky odjíždějí v méně častých intervalech. Platba probíhá vždy u řidiče, případně u průvodčího. Řidič na výchozí zastávce, v případě, že cestující nejprve nastupují a teprve potom posílají peníze směrem dopředu a někdy i nazpět, čeká, až obdrží platbu od každého. V Jaltě jezdí i trolejbusy (Škoda) místního charakteru, ale nejsou v příliš dobrém stavu.
Dálková doprava
Kromě toho, že můžete jet po Ukrajině vlastním autem, můžete použít i vlak a autobus. Na větší dálku jsme autobus nemuseli použít, vyjímku tvoří Užhorod - Košice a Simferopol - Džankoj. Vlak je v porovnání s autobusem mnohem pohodlnější, obvykle levnější, ne vždy však rychlejší. Na druhou stranu, vlaky obvykle jezdí na čas. Je to také dáno dobou pobytu v jednotlivých stanicích, čímž se zpoždění stahuje. Z Užgorodu jezdí vlaky přes Lvov, dále do Kyjeva, Charkiva nebo do Simferopolu. Spojení je samozřejmě zajišťováno i mezi Kyjevem a Krymem. Je zde ale dost zásadní problém: na to, abyste vlakem mohli jet, musíte mít lístek. A ten není snadné sehnat. Není to jen tak, přijet do Užhorodu a chtít lístek na první vlak do Kyjeva. S největší pravděpodobností už budou lístky na první vlak vyprodány a jestli ne, lískty budou pouze na plackartu. Plackarta je sice levnější a typičtější druh cestování, ale zejména při první cestě rozhodně není zapotřebí, abyste strávili cestu v plackatě. Pokud to lze, počkejte si na lístky do kupé. Kupé je mnohem bezpečnější způsob cestování než plackarta. Kupé lze zamknout, poskytuje více soukromí a pohodlí. Dole spí dva lidé na otevírajících se zavazadlových prostorech, nahoře si můžete zavazadla uložit nad prostor uličky.
Plackarta je druhá možnost, často však jediná, vzhledem k popularitě kupé. Spí se opět nahoře i dole, ovšem, bezpečněji je dole, nahoře neexistuje žádné bezpečné úložiště. Navíc se spí na dvou lehátkách, ne příliš komfortních, naproti jednotlivým oddělením.
Absolvoval jsem jízdu vlakem z Užgorodu do Simferopolu, doba cesty byla 38 hodin, začala v jednu ráno, lístky na kupé byly zajištěny dopředu, takže jsme nemuseli "trpět" hned na poprvé v plackartě. Plackartu jsme však využili při cestě do Kyjeva. Z Kyjeva už jsme jeli opět kupejným. Za cestu z Užgorodu do Simferopolu jsem tehdy zaplatil v přepočtu 700 korun. Vlaky mají obvykle bufet, někdy i jídelní vůz. Průvodčí (konduktor) vaří čaj, prodává vafle.
A jak se na Ukrajinu dostat? Z ČR jezdí několik dopravců jak do Kyjeva, tak i do Užhorodu. Cesta však je dost drahá a není ani příliš komfortní. Přímý vlak z ČR nabídne luxusu více, ale je ještě dražší. Optimální cesta je tedy: vlakem nebo autobusem do Košic (vlak je cenově na stejné úrovni jako autobus díky nabídce ČD a ZSSK). Dlouhou cestu přes Slovensko doporučuji absolvovat přes noc. Z Košic pak jezdí autobusy do Užhorodu, případně můžete jet autobusem do Vyšného Německého, odkud lze dojít pěšky na hranici (je však otázkou, zda vás celníci pěšky pustí, v nejhorším si vemte stopa). Po procedurách na hranici přijedete dopoledne do Užhorodu. V Užhorodu je i co k vidění, v případě, že budete muset čekat do večera na vlak.
Pokud by byl skutečně problém s lístky, v Užhorodě ubytování seženete.
Co přivézt domů z Ukrajiny a naopak vzít s sebou?
Kromě zážitků i nějaké suvenýry. Rok po této cestě jsem byl na Ukrajině znovu, domů jsem se vracel s lahví ukrajinské vodky Nemiroff. Dovézt je možno také levné cigarety. Limit je karton na osobu. Doporučuji však nepomáhat s převozem cigaret romským spoluobčanům ze Slovenska (tedy z levné Ukrajiny do dražšího Slovenska). Dobré je též lvovské pivo nebo nápoj "Kvas". Je pro Ukrajinu typický podobně jako u nás Kofola. A pak fotky...
Co vzít naopak s sebou? Jelikož se spolucestující v kupé rádi podělí o jídlo s vámi, doporučuji myslet i na ně a něco vzít z Čech. Potěšíte slivovicí, mladší děti pak nějakou laskominou.
Závěrem
Co říci na závěr? Ukrajina má turistům co nabídnout a to jsme navštívili jen část Krymu a hlavní město. Pro cestu není potřeba ukrajinské vízum. Ukrajinu bych tedy přirovnal k lépe dostupnému Rusku. Dlouhých cest vlakem také užijete (nebudete to samozřejmě 5-6 dnů vlakem v kuse, ale i tak), Kyjev díky svým bulvárům a památkám připomíná ruské město, zatímco Lvov, Užhorod a Mukačevo mají evropský charakter (to je ostatně vidět i na vzhledu lvovského nádraží, stavěného za císaře Františka :-)). Navíc je ukrajinština češtině bližší jak ruština, takže se domluvíte (jen se nezapomeňte naučit azbuku!). Rozhodně stojí za to Ukrajinu navštívit. Své cesty rozhodně nelituji. O rok později (tedy v roce 2008) jsem s cestovní kanceláří Alpina Ukrajinu navštívil znovu, tentokrát Zakarpatsko.
Pokud vás tato reportáž inspirovala k cestě na Ukrajinu, přeji vám šťastnou cestu a příjemný pobyt. A napište, jak se vám líbilo. Děkuji. -mir-
