Vstupte pane presidente

Podivný špalír. Zástupy obyvatel, po obou stranách cesty novináři a fotografové. Záblesky oslňují. V prvních řadách připraveny televizní kamery. Něco však chybí. Žádné vlajky, transparenty, výkřiky jásotu. Žádné květiny, žádné slavobrány. Zato je zde jedna masivní brána, a sice vězeňská. Přijíždí černá limuzína. Ze zadních dveří vystupuje šedivý stařec. Z vozu mu žádný lokaj, či tajemník nepomůže. Těžká chůze a pomalé kroky míří mezi muže ve stejnokroji.

Marně žádá pan president, aby mohl nastoupit výkon trestu potmě a zadní brankou. Soud nebyl vstřícný a nechal jej vypít džbán hanby až do dna. Celý  národ sleduje poslední kroky vedoucího politika. Politika, jehož cesta nebyla vždy zářivá. Obsahovala temná místa jako tato ulička lemovaná špalírem k vězeňské bráně.

Historie vždy soudí své vládce. Pitvá jeho činy a rozhodnutí dělí na zdařilé a nepovedené. Naštěstí žijeme v moderní době, kde vykonavatelem není lid, či ozbrojená skupina. To by představitel státu dopadl podstatně hůř, než náš známý z Izraele.