Při bližším seznámení s provozem regionálních letišť vzrůstají pochybnosti o jejich účelnosti. O naději na návratnost investic do nich vkládaných.
Letecká doprava v Česku je zaměřena na Ruzyň a ostatní regiony paběrkují. Nutno podotknout, že výraznou změnu lze jen těžko předpokládat. Zdá se, že koncepce vnitrostátních letišť neexistuje, či minimálně není zájem udělat ve věci smysluplný řád. Ranveje v jednotlivých krajích si konkurují a snaží se získat na svou stranu i to málo ze zbytku vzdušné dopravy. Některá jako v Karlových Varech mají na své straně zájem turistů. I zde nemůžeme mluvit o klasickém letišti, neboť provoz je zúžen na přestup autobus – letadlo a zázemí zůstává nevyužito.
Zvláštní situace je v Pardubicích. Letiště je nešťastně situováno v těsném sousedství města a provozem je obtěžováno stále více obyvatel. Místo aby zodpovědní činitelé prosadili stavební uzávěrku v souladu s hlukovou mapou, podepisují nový obyvatelé prohlášení, že si nebudou stěžovat na vzdušný provoz. Pardubická zvláštnost spočívá v kombinaci vojenského a civilního provozu. Tento kočkopes je pro obě strany výhodný. Vojáci platí provoz a město s krajem zajišťují modernizaci prostřednictvím dotací. Je otázkou, nakolik lze jásat nad zatím poslední injekcí ve výši 250 milionů. Tak jako v ostatních regionech, lze i zde stěží očekávat nárust civilní dopravy. Nostalgicky můžeme vzpomínat na přílety ruských strojů v letech minulých. Důvodem však byla finanční úspora. Následný autobusový přesun turistů do Prahy, regionu ani letišti mnoho nepřinesl. Zlepšení ztěžuje i vyšší aktivita vojenské části. Jednání pana ministra Vondry na pardubické radnici přináší další vrásky. Zprovoznění školícího střediska pro piloty bojových vrtulníků s sebou nese řadu otázek. Jak se projeví nárůst vojenských letů? Lze očekávat stálou přítomnost příslušníků NATO? Co bude následovat? Obyvatelé nejen Pardubic mají své zkušenosti s přítomností cizích vojsk na našem území. Obavy narůstají.
