Už je to tu zase. Stejně jako Hácha před Hitlerem a Svoboda před Brežněvem stojí dnes zdánlivě osamocená hlava naší vládní administrativy před velikány velmocenské politiky, kteří na ni tlačí:„Musíš souhlasit, musíš podepsat“.
Už je to tu zase. Stejně jako Hácha před Hitlerem a Svoboda před Brežněvem stojí dnes zdánlivě osamocená hlava naší vládní administrativy před velikány velmocenské politiky, kteří na ni tlačí:„Musíš souhlasit, musíš podepsat“.
ituace je pravda sice zdánlivě jiná. Nehrozí nám vojenskou mocí, ba nechtějí ani území, jde „jenom“ o peníze na záchranu jejich bank, svým způsobem určitou paralelu „volů do Němec“. Podstata je však stále stejná, chtějí něco našeho, co jsme si v průběhu historického vývoje vydobyly. A co nabízejí? Prý záchranu Evropské unie a eura. Vůbec nechápu, proč bychom měli zachraňovat kolabující socialistický projekt, který Berlusconi kdysi nazval Sovětským svazem Západu, ale co, nechápu víc věcí.
Třeba na základě čeho banka, do které UKLÁDÁM své úspory, vezme část mých úspor a podniká s nimi. Slovo „ukládám“ jsem zdůraznil, protože přesně vystihuje to, co by mé peníze měly v bance, nedomluvila-li se se mnou jinak, dělat – ležet. Pakliže banka chce mé peníze někomu jinému na úrok půjčovat, měla by dle mého o tom se mnou podepsat samostatnou smlouvu, která by třeba pojednávala o tom, kolik % mi banka dá z výdělku ze svého půjčování. Je nad slunce jasné, že kdybych viděl, jakým způsobem banka půjčuje – tu Řekovi na jachtu, tu Italovi na Ferrari, tu Španělovi na Messiho, že bych nic takového nepodepsal a žádal bych, aby banka měla mou hotovost pouze uloženou. Hypoteticky si umím představit i situaci, že bych se dohodl s podobně smýšlejícími a trvali bychom na pravidelné kontrole „ležení“ našich peněz.
To jsem ale hodně odbočil. Teď záleží, jak se ke všemu postaví náš premiér Nečas. Bojím se bojím, aby nenapodobil svého předchůdce, o kterém se sice říkalo, že má gule, zatímco on akorát sklopil uši a vše odkýval. Při přemýšlení o tom, zda srazí podpatky, nebo řekne „NE“ ,bych mu vedle slivovice na kuráž poradil i četbu statistických údajů o tom, jaký je průměrný plat v zemích, kam má oněch max. 3,5 miliardy éček směřovat, jaké tam mají důchody a v kolika do nich chodí, jakou mají pracovní dobu a jakou produktivitu práce, jak u nich vypadají silnice, jaký je průměrný věk jejich aut atd..
Pro začátek by bylo dobré, kdyby Nečas ustál dnešek a zítřek a k ničemu se nezavázal. Mohl by třeba slíbit, že o tom nemůže rozhodnout sám, že se musí poradit. A že by bylo s kým. Zrovna na Hradě sedí jeden pán, který nám v minulých dvou dnech předvedl, jak se chová STÁTNÍK, který ví, co jeho země v určitou chvíli potřebuje. Podepsané kontrakty za cca 54 miliard. vypadají úplně jinak, než odepsaných miliard devadesát. Nečas určitě uslyší, že přece nebude jediný, kdo záchranu EU brzdí, že má ukázat solidaritu, možná i o vlaku, ve kterém jedeme. Měl by si vzpomenout např. na Radičovou, která tedy po březnových volbách na Slovensku v žádném extra vlaku nepojede. Může si vybrat, zda být prvním v našich novodobých dějinách, kdo si v takovéto těžké chvíli zachoval charakter a získal úctu, nebo jeden z řady těch, na něž se bude po dlouhá léta vzpomínat s odplivnutím.
Situace je pravda sice zdánlivě jiná. Nehrozí nám vojenskou mocí, ba nechtějí ani území, jde „jenom“ o peníze na záchranu jejich bank, svým způsobem určitou paralelu „volů do Němec“. Podstata je však stále stejná, chtějí něco našeho, co jsme si v průběhu historického vývoje vydobyly. A co nabízejí? Prý záchranu Evropské unie a eura. Vůbec nechápu, proč bychom měli zachraňovat kolabující socialistický projekt, který Berlusconi kdysi nazval Sovětským svazem Západu, ale co, nechápu víc věcí.
Třeba na základě čeho banka, do které UKLÁDÁM své úspory, vezme část mých úspor a podniká s nimi. Slovo „ukládám“ jsem zdůraznil, protože přesně vystihuje to, co by mé peníze měly v bance, nedomluvila-li se se mnou jinak, dělat – ležet. Pakliže banka chce mé peníze někomu jinému na úrok půjčovat, měla by dle mého o tom se mnou podepsat samostatnou smlouvu, která by třeba pojednávala o tom, kolik % mi banka dá z výdělku ze svého půjčování. Je nad slunce jasné, že kdybych viděl, jakým způsobem banka půjčuje – tu Řekovi na jachtu, tu Italovi na Ferrari, tu Španělovi na Messiho, že bych nic takového nepodepsal a žádal bych, aby banka měla mou hotovost pouze uloženou. Hypoteticky si umím představit i situaci, že bych se dohodl s podobně smýšlejícími a trvali bychom na pravidelné kontrole „ležení“ našich peněz.
To jsem ale hodně odbočil. Teď záleží, jak se ke všemu postaví náš premiér Nečas. Bojím se bojím, aby nenapodobil svého předchůdce, o kterém se sice říkalo, že má gule, zatímco on akorát sklopil uši a vše odkýval. Při přemýšlení o tom, zda srazí podpatky, nebo řekne „NE“ ,bych mu vedle slivovice na kuráž poradil i četbu statistických údajů o tom, jaký je průměrný plat v zemích, kam má oněch max. 3,5 miliardy éček směřovat, jaké tam mají důchody a v kolika do nich chodí, jakou mají pracovní dobu a jakou produktivitu práce, jak u nich vypadají silnice, jaký je průměrný věk jejich aut atd..
Pro začátek by bylo dobré, kdyby Nečas ustál dnešek a zítřek a k ničemu se nezavázal. Mohl by třeba slíbit, že o tom nemůže rozhodnout sám, že se musí poradit. A že by bylo s kým. Zrovna na Hradě sedí jeden pán, který nám v minulých dvou dnech předvedl, jak se chová STÁTNÍK, který ví, co jeho země v určitou chvíli potřebuje. Podepsané kontrakty za cca 54 miliard. vypadají úplně jinak, než odepsaných miliard devadesát. Nečas určitě uslyší, že přece nebude jediný, kdo záchranu EU brzdí, že má ukázat solidaritu, možná i o vlaku, ve kterém jedeme. Měl by si vzpomenout např. na Radičovou, která tedy po březnových volbách na Slovensku v žádném extra vlaku nepojede. Může si vybrat, zda být prvním v našich novodobých dějinách, kdo si v takovéto těžké chvíli zachoval charakter a získal úctu, nebo jeden z řady těch, na něž se bude po dlouhá léta vzpomínat s odplivnutím.
