Kdo byl v době reálného socialismu na vojně, jistě si vzpomene na jednu zvláštní kategorii ,,furťáků“, zástupce velitele pro věci politické. Cílem jejich existence bylo vysvětlovat veškeré dění ve světle ideodogmat oné doby – vedoucí úloha strany, imperialističtí nepřátelé x sovětští přátelé, ideodiverze atd.. Říkalo se jim politruci a bývalo pravidlem, že se jimi stávali neschopní, jinak nepoužitelní blbci, na které v armádě tehdejší režim dosti sázel. Báli se jich nejednou i velitelé útvarů.
Ta doba je naštěstí již dávno pryč. Nejenže v armádě již nemáme žádné politruky, nemáme již pomalu ani žádné vojáky a armáda se scvrkla na pár žoldnéřů ochotných za peníze nasadit krk v těch místech planety, která leží mocným v žaludku. Nic proti, nestýská se mi po politrucích, ani po zbytečné buzeraci. Obojího se nám totiž dostává v dnešní době dle mého habaděj.
Dokonce bych řekl, že panující systém prostřednictvím vykladačů úspěchů aktuální formy socialismu, ve které chtě/nechtě žijeme, se od dob politruků zdokonalil a při hájení současných ideodogmat, za která např. považuji nenahraditelnost demokracie, multikulturní společnost, sociální stát atd.) používá sofistikovanější prostředky. Jinak by to ostatně ani nešlo, neexistují již téměř velké poflakující se kolektivy typu vojáků v kasárnách.
Protože je společnost více atomizovaná a nelze působit ve všech skupinkách, musí se tomu tvorba veřejného mínění přizpůsobit myšlení mas dnes ovlivňovat centrálně. To samozřejmě existovalo i dříve, dělo se tak ale příliš prvoplánově. Oč je efektnější agitace ,,Tato lavička(cedule, zábradlí atd.) byla opravena z prostředků Evropské unie“ než ,,Sovětská svaz – náš vzor“. I osvětově-agitační pořady typu ,,Evropský manuál“(zde se konečně našlo zaměstnání i pro dlouho neupíchnutelnou sestru Kateřiny Jacques Moniku Pajerovou), ..U nás v Evropě“, ,,Evropské událost“, ,,Babylon“, ,,Kosmopolis“ jsou dnes na úplně jiné úrovni než tehdejší prvoplánové agitky typu ,,Československý týdeník“ – je příznačné, že ČT znovu vysílá všechny díly od roku 1945.
Ne vždy se sice vše povede, ukončeny byly např. předzápasové agitační pětiminutovky na fotbale, stačí reklama ,,Člověka v tísni“ na některých stadionech.Na druhé straně je velice úspěšná nenápadná propaganda socialismu v seriálech a filmech. Jako příklad mohou posloužit populární ,,Četnické humoresky“. Kolik lidí si asi všimlo, že padouchem je v nich téměř vždy nějaký soukromý podnikatel nebo politik– statkář, hospodský, obchodník, zatímco zaměstnanci jsou zde vykreslováni jako duše pracovité, skromné a poctivé. Ostatně zkuste si třeba vybavit, kdy v nějakém českém filmu byl padouchem někdo z tzv. ,,lidu“, natožpak novinář nebo umělec. Komické a v naprostém rozporu s realitou je pak zobrazování cikánů ve filmech.
Nejvíce viditelnou skupinou vykladačů, co si máme myslet, jsou političtí komentátoři v médiích. Těmto novodobým masovým politrukům nejde o žádné šíření informací, nýbrž o tendenční manipulaci našeho myšlení. Známe je všichni i jmény – Martin Komárek, Jan Macháček, Jindřich Šídlo, Alexandr Mitrofanov, Luboš Palata + téměř všichni redaktoři ČT. Působí v médiích soukromých i veřejnoprávních(v názorové rovině mezi těmito žádný rozdíl není), často přecházejí z jednoho do druhého, a tak např. v politické diskusi na veřejnoprávním médiu vystupuje jako kamufláž nezávislého názoru novodobý politruk z jiného média, vždy však ten, který je ochoten podpořit panující tendenci(to se týká ovšem i jiných profesních skupin – když sociolog, tak Šiklová, když katolík, tak Halík, když filozof, tak Bělohradský nebo Kohák, když politolog, tak Pehe nebo Dvořáková).
Jistou překážkou dobře fungujícího agitačního soukolí je stále jakž takž svobodně fungující internet. Odvážím se tvrdit, že to, že nám mocní stále ještě nějakou míru svobody v médiích poskytli, je způsobeno spíše faktem, že se cítí dominantními pány v oblasti tvorby veřejného mínění, jakmile se budou cítit ohroženi, nepochybujme o tom, že svobodný internet pod nějakou záminkou(boj proti terorismu, ochrana demokracie a svobody) po čínském vzoru okleští.
