V uplynulých dnech mne kromě jiných manipulací našich závislých mainstreamových médií, pokoušejících se vydávat cílené dezinformace za nezávislé informování, zaujal i způsob, jakým je čtenářům/voličům traktován vstup Chorvatska do Evropského svazu. Je totiž velice podobný onomu stylu agitace, kterou my starší pamatujeme z dob, na které bychom raději zapomněli(některým se to i povedlo, a tak volají po jejich návratu). Mám na mysli análně-alpinistické pojetí novinářské práce, ve kterém jsou byť jen záměry vládců vydávány za úžasné úspěchy a dílčí úspěchy za převraty v dějinách.
Např. České noviny, publikující zprávy ČTK, vydaly včera 24.6. zprávu:http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/chorvatsko-od-summitu-dostalo-darek-k-vyroci-vstup-do-eu/655579, že Chorvatsko dostalo od summitu v Bruselu dárek k dvacátému výročí nezávislosti – vstup do EU. Ačkoliv mě při prvním přečtení zaujala již paradoxnost „dárku“, kdy je k výročí nezávislosti darována její ztráta – přišlo mi to podobné jako dát někomu k narozeninám rakev či cyankáli, ihned první dojem přebily asociace s dalšími okolnostmi tohoto podivného obdarovávání.
Tou první byla vzpomínka na to, jak nám byla kdysi idea evropské unifikace předkládána. Jako jakýsi elitní klub, kam se lze dostat pouze vynikajícími výkony, podobně jako druhdy kluby NHL. Srovnat lze snad i s Ligou mistrů, ale obojí již dávno není pravda. Kdysi „elitní klub“ již tolik netáhne, neboť je jasné, že mnohé ze své přitažlivosti ztratil a pomalu ale jistě se ukazuje, že ona „přitažlivost“ byl jenom make-up sociálních inženýrů z Brusele, pod kterým se neskrývá nic jiného než socialistické plánování a nesvoboda tak dobře známé z dob RVHP(došlo i na internacionální pomoc, pravda zatím nikoliv vojenskou), ba v některých ohledech ještě horší. Zcela jasně se v tomto směru vyjádřilo Turecko, jež zcela bez servítků sdělilo že „Ankara nebude brát v potaz rady EU, které se týkají vnitřních reforem země - http://zpravy.idnes.cz/horka-pachut-v-ustech-turku-ve-vstup-do-unie-uz-moc-nedoufaji-p58-/zahranicni.aspx?c=A110620_202755_zahranicni_btw .
Podobně je tomu i s Chorvatskem. Pryč jsou doby, kdy byly vyhledávány stále další a další záminky, které musí Záhřeb splnit, aby se Bruseli zalíbil. Nyní, kdy již pomalu nezbyl nikdo, kdo by do bankrotujícího spolku s žlutými hvězdami v modrém poli spěchal, se situace, jak mávnutím kouzelného proutku, změnila. Chorvatsko je vítáno v unii a ve všech médiích hlavního proudu bez výjimky při slavnostních fanfárách chybí to nejpodstatnější – informace o tom, zda Chorvaté skutečně do Evropského svazu chtějí. Schválně jsem si zadal do prohlížeče zprávy všech hlavních médií k danému tématu, abych se ujistil, že jsem se nepřeslechl. Nikde se nepíše ani neříká o tom, že Chorvaté budou hlasovat o vstupu v referendu a kýžené „pro“ zdaleka není jisté. I chorvatští manipulátoři výzkumů veřejného mínění předpokládají vyrovnané skóre. Vzhledem k tomu, že předpokládám, že fungují na stejném základě jako obdobní naši manipulátoři, odvážím se předpovědět, že Chorvaté pro vstup Evropského svazu nebudou. Moc jim budu při tom držet palce, mám je totiž pro jejich hrdost a nepoddajnost kombinovanou s pracovitostí a úctou k tradicím velice rád a nepřál bych jim tak rychlou ztrátu svobody, jejíž získání zaplatili tolika životy.
