Včerejší rozhodnutí Nejvyššího soudu o tom, že každý, kdo při obraně svého majetku použije zbraň a usmrtí zločince, je vrahem, zapadá svou absurdností jak jeden článek lega do modelu naší posthavlovské ,,nezávislé justice“. Ani stopy po snaze o nalezení spravedlnosti a ochraně obětí před pachateli trestných činů. Právě naopak, amorální soucítění se zločinci a jejich zvýhodňování.
Co jsme však mohli od naší justice čekat? Následky panování ,,Pravdy a lásky“ jsou hluboce zakořeněné a stále nesou jedovaté plody. Stačí vzpomenout jednání, rozhodování a konečné rozhodnutí Ústavního soudu ohledně Lisabonské smlouvy, kdy nejzbytečnější odkladiště přestárlých politiků lokajsky udělalo na přání z Brusele z naší ústavy cár papíru.
Snad ještě hanebnější je nečinnost justičního systému ve věci tzv. samolepkových zločinců: http://www.sinagl.cz/z-nasi-korespondence/rozhovor-s-novodobym-politickym-veznem-patrikem-vondrakem.html, kdy za něco, co ani není trestný, činem je někdo, byť zřejmě vyznávající zavrženíhodnou ideologii, více než rok ve vazbě a stále čeká na soud. Detaily této causy jsou natolik otřesné, že směle snesou srovnání s 50-ými lety. A justice mlčí!Kdy by mlčela! Nemlčí, staví se na stranu zločinců!
O tom, že včerejší rozhodnutí Nejvyššího soudu se vzpírá samotné podstatě práva, jsem se již zmínil. Neméně je v rozporu s logikou a praktičností. Jsem bytostně přesvědčen, že kdyby se NS plně postavil na stranu obětí, prospělo by to celému systému vymahatelnosti práva u nás. Zločinci by si daleko více rozmýšleli, zda přelézt ten plot nebo ne, policie by měla daleko méně práce a mohla by se více soustředit na závažnější věci(např. silniční piráty, zneužívání sociálních dávek, internetovou kriminalitu či korupci), soudům by ubylo případů a bylo by více místa i ve věznicích, neboť dnes do vězení z jedné krádeže mohou jít dva lidé – pachatel i oběť, která se dle rozhodnutí NS stane vrahem, zatímco v logickém systému je oběť, která hájila svůj majetek doma a zločinec pod drnem. Oběť, je-li napadena, má totiž z podstaty lidského chápání spravedlnosti, s nímž by NS neměl být v rozporu, právo bránit se co nejúčinnějšími prostředky – tj. dle mého třeba i zloděje slepic, vleze-li mi na pozemek, zastřelit.
V době všeobecného šetření by na logickém a spravedlivém řešení, které je v zásadním rozporu s chápáním práva nejvyšším soudem, profitoval nejvíce stát, tedy my všichni. Klesly by mu náklady na systém vymáhání práva a ubyl nejeden pobírač sociálních dávek. Může s tím někdo něco dělat? Pomoc!!!!!
