Nedá se nic dělat, jsem v koncích. Odhalen nejbdělejší stráží humanismu, multikulturalismu a sociální spravedlnosti p. Hrebenárem, cítím, že dříve, než budu postaven před spravedlivý a nezávislý soud ve složení Halík, Pehe, Šiklová(s možností odvolání se k Rychetskému), musím učinit plné doznání a doufat, že tím snížím výši nepochybně spravedlivého trestu.
Ano, jsem fašista, neonacista, extremista, nacionalista, rasista a navíc ještě antisemita a sionista. Když ráno vstávám, začínám den rozcvičkou, sestávající z kombinace zdvihání pravice a volání „Heil Mussolini“ s poskakováním „Kdo neskáče, není Čech“. Žiji zdravě, po vzoru Adolfa Hitlera nepiji alkohol, nekouřím a jím pouze vegetariánskou stravu. Posnídám tedy vločky s džusem a následně rozcvičuji hlasivky – zpívám Die fähne hoch, Zo Žiliny ide vlak či Avanti popolo.
Za poslechu některé z Wágnerových oper následně kontroluji poštu v očekávání, že přijde od vůdce Klause, Macha, Bátory či Bahníka pokyn k pochodu na Prahu. Nepřichází-li, usedám k počítači a píši některý ze svých štvavých článků, ve kterých útočím na výdobytky sociálního státu, internacionální spolupráce a multietnického soužití. Neváhám dokonce ani kritizovat činnost nezištných nevládních organizací, jež pomáhají nebohým Romům snášet útrapy kapitalismu.
Nejčastějšími cíli mého štvaní jsou však skvělé výsledky procesu evropské integrace, zejména mi leží v žaludku úspěch jednotné evropské měny, dále vysoký životní standart v KLDR, humanitární akce NATO v Iráku, Libyi a Afganistánu, mírumilovnost Izraele a Palestinců. Ta hrůza, kritizoval jsem i kriminalizaci závadných nášivek a téměř roční vazbu za vylepování samolepek.
Samozřejmě nemohu z výčtu vynechat ani články kritizující Václava Havla, Karla Schwarzenberga, Jiřího Paroubka, oba Sobotky a další politiky, kteří to s námi myslí tak dobře, že se kvůli našemu blahu neustále scházejí v různých privátních klubech nejen v Praze, ale i po celém světě.
Čas od času vyrážím i na konkrétní akce, tu do Janova či Varnsdorfu, jindy zase podpořit výstavbu radaru v Brdech či sypat ochráncům přírody brouky za značkové mikiny. Vůbec se neštítím ani vysmívat průvodům holek s holkama a kluků s klukama. Ještě ke všemu nemám rád hip-hop, rap a disco, jsem prostě ztracený případ a asi bude lepší, když mne odsoudí na doživotí. Nepochybuji o tom, že to u našich nezávislých soudů nebude žádný problém.
Ne, už mě ta ironie nebaví. Z druhý strany se musím zamyslet nad tím, jestli něco z toho nezačít praktikovat doopravdy, protože jsem až do teďka fakt netušil, že invalidní důchod jde brát i na hlavu
