Zrození básně

To někdo jiný vyňal zátku odpadu, plného cizích zmatků, zanešeného ztlelým listím pocitů druhých,co si nejsou jistí, sami sebou a svou láskou. A skrývají se za zlou maskou.

A plivají na nás své jedy, my myslíme,že naposledy a otrávit si necháme i myšlenky zatím neznámé, ty co v nás zatím jenom dřímou, rády by našli cestu přímou a místo procitnutí, náš strach dál spát je nutí. Až do chvíle,kdy jednoduše, někdo ti vyjme zátku z duše a vyplaví se všechno shnilé a jeho oči rozpustilé, přestože dítě dávno není, probudí v tobě hravé snění. A v mžiku se ti vrátí samo, co už v dětství ti bylo dáno. A verš předbíhá myšlenky nejdřív jen proud přetenký, pak silný jako jarní řeka, číhá a čeká na člověka... myšlenky zatím neznámé,

ty,co vnás zatím jenom dřímou.

Rády by našly cestu přímou

a místo procitnutí,

náš strach dál spát je nutí. Až do chvíle,dky jednoduše,

někdo ti vyjme zátku z duše a vyplaví se všechno shnilé.

A jeho oči rozpustilé,

přestože dítě dávno není,

probudí ve mě  dětské snění.

A v mžiku se mi vrátí samo,

to,co nám v dětství bylo dáno.

A verš předbíhá myšlenky,

nejdříve,jak proud přetenký,

pak silný,jako jarní řeka, číhá a čeká - na člověka..