V heřmánku

Srdce mi buší do spánků, já položená v heřmánku, si hojím duši bolavou a s modrým nebem nad hlavou už vstávat nechce se mi.

Svým tělem vnímám zemi, jak hladí mě a laská, když nepřichází láska. Tak zůstat tady ležet, už nechce se mi běžet, už nechci sbírat síly, ač je mi život milý, chci položit se do trávy a usnout v bílém hedvábí. Vnímat tu vůni heřmánku, poslat po větru pozvánku, pojď se mnou jenom být a dýchat vůni života, jen lehnout si a snít. Krev ve mě vaří,klokotá, touhou jsem oněměla, jen tobě patřím celá a něhou provonělá tu marně toužím po spánku. Už nebaví mě bdít..