Utajená

Sedím tu ve stínu, utajené lásky, rozčeřím hladinu, ty nevydáš hlásky. Neřekneš miluji tě, sám si to nedovolíš, sama jsem jako dítě, že nejsi se mnou, proto tak ostře bolíš..

Tou nocí temnou, vlahou a lákavou, se mnou jít nemůžeš, dívám se do černa, rozum ví, co sám chceš, jen hvězdy nad hlavou, nechci být nevěrná. Já nechci být sama, v tom tmavém, černém lese, a bát se pod hvězdama, že vlastně neznáme se. Měsíc nás seznámil, zasnoubil láskou mysl mou omámil, a před otázkou kudy vede cesta, teď prchám zbaběle. Jsem jen jedna ze sta? Tvářím se vesele, tolik ti rozumím, víš,že se dobře známe.. A už se nepotkáme? Lhát vážně neumím.