Letošní vánoční svátky i Silvestra jsem pojala velmi klidně a pohodově. Dokonce jsem se nechala inspirovat sympatickým názorem na vánoční úklid. Vykašlat se na vánoční smejčení a jen tak zlehka si uklidit a vyzdobit byt. Odpustit si takzvaný velký předvánoční úklid mi nedělalo žádný problém. Po docela vyčerpávajícím roce jsem, s radostí a zcela odevzdaně, věnovala veškeré volno odpočinku. Kromě vycházky na náměstí Svobody, kam jsme šli na svařáček a horkou medovinu, jsem s dětmi lenošila u pohádek a her. A jak jinak, cpala se cukrovím a - spala. A spala a cpala se cukrovím. A maminčinou vánočkou. Namazanou medem od tátových včel..
Bez jakýchkoliv výčitek. Naprosto programově, jsem se oddávala obžerství a neskonale jsem si to vychutnávala s pocitem, že v lednu to přece okamžitě vyskáču. Vyhrály jsme totiž s kamarádkou Zorkou na setkání blogerek, dva ze tří poukazů měsíčního členství v Holmes Place. Úžasný večer, skvělá náhoda. Není tedy divu, že jsme se i při Silvestrovském cpaní se chlebíčky a popíjení šampáňa, ubezpečovaly v tom, že hned po prázdninách dětí začneme cvičit a tudíž můžeme mlsat a dojíždět to, co se napeklo..
Nepřekvapilo mě tedy, když přišla od Zorky zpráva o den dřív - "co kdybychom odpoledne vyrazily" ? Přestože dětičky ještě měly volno, usoudila jsem, že si chlapci od maminky už rádi odpočinou a šla jsem si chystat něco na cvičení. Podle, jsem u toho ignorovala zrcadla.
Nejhorší je to, že své úžasné "outfity do fitka", které už rozhodně nejsou "in", mám ve skříni s obrovským zrcadlem.. Ach, co to tam je za paní?? Zavírám oči a hmatám po čemkoliv na sebe, protože s těma pneumatičkama okolo pasu, rukama školní kuchařky a prsama, jakobych si je nechala plasticky zvětšit, je stejně úplně jedno, co si na sebe obleču. Hurá, hned nahoře - jsou černé tepláky a černé volné triko. To nové, co jsme se Zorkou vyhrály - tuhle náhodu už fakt nechápeme - opět obě dvě, si na sebe budu moci vzít možná až tak po dvou měsících pravidelného pohybu. Ách - pohybu! Nachytala jsem se, že se vlastně opravdu těším, jak si dám do těla a spěchám do kuchyně kde mám na poličce onen šťastný voucher. Tedy kde jsem myslela, že ho mám... !
V listopadu jsem okolo něj chodila každý den a říkala si - no vida. Konečně jsem taky vyhrála něco smysluplného. A radostně odkládala zdravý pohyb na Nový rok. Shodly jsme se totiž se Zorou, že přes vánoce bychom tu pravidelnost nezvládaly.Takže konečně. Nastává okamžik O.
Voucher! Kde mám ten voucher?
Zachvátila mě panika. Klasika! Když něco nepotřebuju, pořád o to zakopávám a ve chvíli Chá - nic..
Matně jsem si v nastalém zmatku, který nastal v mé hlavě uvědomila zásadní myšlenku. "Tady na té poličce je ten kousek papíru moc na ráně, mohl by se ztratit, upadnout, odletět, dostat křidýlka - mohl by ho někdo vyhodit..."
(Proboha kdo asi?) Co mě to napadlo? Ano, už si vybavuju i to, jak ho beru a říkám si - dám ho sem. Tady se neztratí..
Jo, jasně. Ale kam? Kam?!
Kam s ním, jsem se neptala, to jsem věděla hned, zcela jistě, to teď jediné vím. Sem do šuplíku, kde mám složenky na zaplacení? Ne. Přeházím celý šuplík. Co to tady je? Proboha, to už nepotřebuju.. Znáte to?
A najednou zjišťuju, že už mám přeskládán celý šuplík - u nohy koš na odpadky a jedu. Nezastavuju se. Tady ne, tady taky ne. A čas ubíhá - pohybuju se po kuchyni i obýváku, jak jednotka rychlého nasazení, mezitím jsem ještě přibrala krabici na papír a pytel na plasty. Já přece třídím, že jo..
Mezitím proběhl telefonní rozhovor se Zorkou, válečná porada, akční kamarádka mezitím volá do Holmes s dotazem - zda-li se dá ztráta voucheru takhle na rychlo vyřešit - nedá. Domluvili jsme si, že tedy začneme v předem dohodnutém termínu - až laskavě zjistím, kam jsem si ho, tak dobře uložila.
O půlnoci jsem se přesunula s kýblem a hadříkem do patra. A se zjištěním, že už nehledám ,ale dělám předvánoční úklid až v Novém roce, jsem se pustila do dvou pracovních stolů - které od rozpadu naší rodiny, přestaly plnit svou funkci pracovního stolu a plnily spíš funkci archívu.. Všeho.
Vyházela jsem dvě krabice starého papíru, vystěhovala pět šanonů na půdu, vyhodila tašku zbytečností uklidila v závěru třináct šuplíků, pět skříněk, ještě otřela a prohledala všechny knihy na poličce v ložnici a v rozmachu, který jsem u sebe už dlouho nezaznamenala, jsem vysmejčila ještě koupelnu - ta by to snesla denně.
Poslouchala jsem u toho písničky, zúčastnila se (v pauzách k odpočinku), jedné plodné, noční debaty na facebooku a - na závěr udělala dětem snídani a vypravila je do školy.
Neboť najednou, světe div se, bylo krásné slunečné ráno. Se zalepenýma očima jsem šla nadabovat dva dokumenty - z toho jeden byl o úklidu v amerických domácnostech a druhý se jmenoval "Nevěděla jsem, že jsem těhotná".. Poté jsem na hodinu upadla do bezvědomí s pocitem, že umřu tlustá..
Takže když jsem se vzbudila - panika trvala - udělala jsem průvan ještě ve spíži, protože jinou možnost (kromě ledničky) - kde by voucher velikosti pozvánky na společenskou akci, mohl být, už jsem neviděla. Vím, že by mi udělali duplikát, když bych hezky poprosila a vytáhla svůj občanský průkaz, na jehož fotce, jsem ovšem již k nepoznání od skutečnosti. Ale jde o princip!
Usedla jsem s kávou v tak uklizeném bytě, že by to ve mně vyvolalo pocit hlubokého uspokojení, kdyby mě ovšem uspokojil i nález kousku papíru - který v tu chvíli začal nabírat podobu milionového šeku.
Káva mi udělala vážně dobře, hodila jsem si nohy na stůl a vychutnávala si její vůni, i ten o - ka - mžik
kli -du..
A oko mi padlo na nástěnku s obrázky mých dětí, vánočními přáními i magnetkou s nápisem "Když svět patří mužům, tak ať si ho taky uklízí" a nevěřícně na ni koukám. Brejlím. Hledím a zírám. Čumím!
Těsně vedle ní - uprostřed celé nástěnky si vévodí natěšený, ba co dím, vychechtaný a řekla bych i lehce škodolibý VOUCHER. Celou dobu se na mě koukal z nástěnky okolo které, (neb visí vedle schodiště)
jsem musela projít snad padesátkrát. Jo - asi jsem už zahájila novoroční cvičení. Měla jsem takovou radost, že jsem ten šedočervený papírek slavnostně sňala a políbila. Ještěže se nikdo nedíval!
Zorkoó, zítra jdu s tebou cvičit a plavat a saunit se a relaxovat. Jo,jó - tohle určitě nebude špatnej rok!
A je uklizeno..
