Jako malá s tvojí rukou jsem si hrála,silné žíly na ní zpaměti jsem znalaa hrdá na ně, to jsem byla. Z jejich něhy bezděčně jsem žila, dodnes pro sílu si k tobě chodím,pro moudrost své syny domů vodím..
Pro tichou lásku k přírodě,
ty učil jsi mě chodit po vodě
a věřit v život beze slova,
v tichosti smutnit, začít znova.
Pohladit i psa toulavého
nechat ho přijít k sobě,
nemít strach z něho -
"on větší strach má, holčičko"..
Slza se dere pod víčko
pro každou opuštěnou duši,
to učil jsi mě - jenom tušit.
Vnímat a nezavírat oči,
nebát se do života skočit,
koupat se v jeho krásách,
rukama okolo těla točit,
s pohledem upřeným do nebe,
ustát do srdce zásah,
prý tak podobná jsem na tebe..
Nesoutěžit, jenom být.
Nikam se nehnat, nezávodit
a nezapomínat snít -
škoda je jen se nenarodit.
Děkuju táto - za lásku k mámě,
trpělivost, klid a tiché štěstí,
nabídl si jí navždy svoje rámě,
ona ti celý život drží pěsti
ve všem, co se ti dařilo.
Svou láskou k sobě -
natřeli jste nám svět nabílo,
a v téhle těžké době
do vínku dali naději,
že dvě srdce lidská
nejen, že se zahřejí,
přestává se stýskat
když se potkají,
bídě a smutkům,
šanci nedají,
daj přednost skutkům.
(Za tvůj humor - odlehčující
ti obě dcery děkujeme,
i za to, jak vzájemně se milujeme.
co více, krom přání zdraví - říci...)
