Svítání

Někdy nás překvapí i svítání,my překvapíme sami sebe -vzal jsi mou ztěžklou hlavu do dlaníjako by seslalo tě samo nebe..

Léčivá objetí a čisté oči,
zelená se tráva ve sněhu,
kam bosá noha, horké něhy vkročí.
Místo viny, cítím úlevu,
cesty se protnou -
je jedno, jak budou daleké,
ruce se dotknou,
zas stávám se živým člověkem - 
a sálám své světlo.
Znovu rozsvícená 
mou bolest přetlo..
Tebou proněžněná,
vracím se k sobě -
jako pták do jara,
po dlouhé době
osud mě nekárá.
Nic víc už nečekám,
vždyť není krasnější,
než potkat člověka -
a stát se - lidštější...