Pláč

Je nejsmutnější, když slzy se derouspoza zavřených víček,nikdo je nikdy nesetře,a nekonejší...

Bolesti se perou
v duši jen světlo svíček,
hojivé masti nevetře
do ran - ten, 
kdo je způsobí...
Pláč chce ven,
strachy násobí.
Ale nelže,
to jen srdce 
chvíli selže,
a v tom chvění -
prázdné ruce..
Zbytí není,
oči se solí zaplaví,
tvrdého neoblomí,
někdy se člověk unaví,
něco se uvnitř zlomí,
láme se a praská,
nikoho nedojímá -
jednostranná láska..
Komu z těch dvou je zima?
A přestože to víme,
že už nás nezahřeje,
moře slz uroníme,
i když jsme bez naděje..