Minulost už nedoženu

Vytrhnout si tě z duše, jen tebe jsem tam měla, tvůj úsměv mému slušel, a já tě tolik chtěla, až přes hranici bolesti, nic nebylo nám neřestí.

S tebou bylo vše posvěcenné, každá vteřina vymodlená láska to byla a ne, že ne, byla jsem vášní roztoužená. Sestrou být, mi bylo málo, za to jsem se tak styděla, srdce se mi rozbouchalo a rozpálilo do běla. Ono pálilo mě v hrudi, uhasit za každou cenu rozum velel, sprcha studí, probudila jsem v sobě ženu. Vím, minulost už nedoženu.