Malí princové

Mé děti, malí princové, já, přístav jménem srdce, tam kotví jejich loďky teakové, malých pirátů, co něžné mají ruce. Mí princové, tak něžní a nevinní, vždy trefí k majáku mé lásky, hraví a chytří, jako delfíni, vždy odpověď chtějí na otázky. Malé je jim i moře, obejmout chtějí celý svět, netuší jak může chutnat hoře, cesta křížová a zase zpět.

Chci zadržet své malé synky a uchránit je bolesti a říct zůstaňte u maminky, život je plný neštěstí. Jejich loďky už vypluly. Nejdřív jen blízko od břehu, povážlivě se nahnuly, musí být stále ve střehu. Kapitán - táta, ztratil směr, a maják bliká zbytečně, nemají chlapečci na výběr, musí se tvářit statečně.. Vypluli bez kapitána, musí si sami najít cestu, i v bouři,v noci,brzy z rána a mít záchrannou vestu. Snad vždy trefí do přístavu lásky, v hrudi mámino srdce, ať odpovědi najdou na otázky a něžné stále mají ruce. Zůstaňte dětmi andílci,teď spíte, ať hlavně sebe nikdy nezradíte.. vyplujte,napněte všechny plachty, je ve vás síla,to vy dobře víte. Správný směr - naberou vaše jachty. A střelka míří vždycky na sever.