Listopadová

Napadej mi lásko do snů,jako pestré, smutné listí,mám už smutků plnou krosnu,nebojím se znovu zjistit,že ty prostě někdy bolíš,že si nikdy nejsme jisti..

Ani dýchat nedovolíš,
přijdeš tiše po špičkách,
do vlasů mi namrholíš,
přineseš si sebou strach.
Zafoukáš mě do závěje,
usadíš se na víčkách,
s první slzou štěstí
ať se děje,co se děje
já si držím pěsti,
ať nefrnkneš po větru.
Přivítám tě směle nahá,
nebo klidně ve svetru.
Tvoje paže po mně sahá,
o tom teď sním,
když nebudeš chtít,
už nepustím.
Životodárný elixír
lačně budu pít
a řádit, jako vzdušný vír...