Cítím jaro

Každý rok cítím jaro až do kostí, ještě v hluboké zimě.. Klid a naděje se ve mě rozhostí, má touha zaplaví mě a přepadne mě jistota, že jsem součástí všehomíra. Krev se vaří a klokotá, pevná je znovu moje víra a srdce bije v rytmu života..

Všechna okna ve mě pootvírá vlahé a jarní povětří, osuší slzy na tvářích. Zas všechny vůně zavětřím, světlem mi oči rozzáří a ruce rozepne, zvedne hlavu, donutí lehnout na hebkou trávu a nasávat vůni hlíny zhluboka. Té vůně jara k zalknutí se nalokat a vnímat sílu bytí, nechat se hladit jemným vánkem, cítit slunce jak svítí a volá - začni žít! A spávat zase zdravým spánkem a nepřestávat snít.. Na podzim plody dobré sklidím a budu vychutnávat. Co jiní nechtějí, už vidím. Tak klidně můžu dávat, co sama nemám ještě.. Co přijde zákonitě, jak letní vlahé deště, v kterých jsem tancovala, vždy, rozverná jak dítě, i v dětství, jako malá.. Vůle k žití mě pohání a radovat se nutí, zvony ve mně už vyzvání, vždycky jsem žila - s chutí..