Budu volit srdcem

Dnešní den je výjimečný.. Mám podobné pocity, jako kdysi na vysoké škole před zkouškou. Půjdu poprvé volit našeho prezidenta.Sbírala jsem spoustu informací, účastnila se podpisové akce, dívala se na televizní debaty i pochybovala o spoustě věcí.O jedné však nepochybuji. O tom, že volit půjdu!

Vidím okolo sebe spoustu rozladěných lidí, hysterii v médiích, debaty na sociálních sítích a nestačím se divit, co všechno se probírá. Občas se i bavím. Už od začátku se mi počet kandidátů zdál zbytečně vysoký, abych posléze zjistila, že svým způsobem není z koho vybírat. Mají pravdu ti zkušení, co říkají, že budoucí prezident má být především osobnost, která nás reprezentuje, je na úrovni, umí jazyky, má kulturní a politický přehled, vzdělání, nadhled, dobré srdce a především laskavou povahu. Prostě jedním slovem - osobnost.
A souhlasím s těmi, kteří tvrdí, že mezi kandidáty není nikdo takto jednoznačný, co by splňoval zcela všechny tyto atributy. Po některých debatách i mě zklamali někteří, o kterých jsem původně uvažovala, ale ani ve snu mě nenapadlo prohlásit to, co jsem jen během dnešního dne četla, nebo slyšela několikrát - "nepůjdu volit, nemá to smysl"..
Někdy mi taky přijde, že 24 let po naší sametové, přešlapujeme na místě. Ba dokonce mám někdy pocit, jako bychom za ni stále platili daň v podobě - penězi, kariérou a honbou za úspěchem pošramocených mezilidských vztahů a nemocné společnosti, která snad už i přešla do fáze chronické nemoci. 
Ale přitom všem opět věřím, že si to většina lidí začíná uvědomovat. Jakoby zároveň s bezmocí, že se spoustou věcí, okolo nás nemůžeme nic dělat, přicházelo i poznání, že jediné, co můžeme - je začít u sebe.
U svých vztahů, rodiny, přístupu k lidem, zvířatům, přírodě i k vlastnímu životu. Věřím, že můžeme věci okolo sebe změnit i zdánlivými maličkostmi, natož pak tím, že půjdeme volit.
Vzpomínám si dobře na dobu, kdy jsme volit museli. Ale paradoxně o žádnou volbu nešlo, nebylo mezi kým volit. Jen se vhozením lístku schvaloval někdo předem určený - byla to jedna z nejsměšnější a nejnesmyslnějších záležitostí tehdejšího systému.
Rádi zapomínáme. Místo, aby nás naplňoval štěstím, už jen ten fakt, že můžeme volit mezi devíti kandidáty, brbláme, že není koho volit. Jsem přesvědčena, že je. I kdyby důvodem mělo být jen to, nedat šanci těm, které si na místě našeho prezidenta, nedovedeme představit, nebo alibistický pocit - udělal(a) jsem, co bylo v mých silách.. 
Kdysi dávno se mi ani nesnilo, že jednou budu se svým synem (který se svého, s čerstvou plnoletostí nabytého volebního práva, nemíní vzdát), debatovat o tom, jakého zvolit prezidenta.
Navíc, jde přece hlavně o budoucnost našich dětí. Ptám se i mladších synů, na jejich názor - protože děti, jsou-li postaveny před důležitá rozhodnutí, nakonec většinou volí srdcem. Zkuste udělat totéž, pokud nevíte. Pro ně, ale i pro sebe. 
A pokud jste rezignovali a máte pocit, že jít k volbám nemá smysl, zkuste to ještě přehodnotit.
Nedávejte šanci těm, které by jste jako prezidenta České republiky opravdu, ale opravdu vidět nechtěli. 
Já začnu u sebe.
Půjdu!
A budu volit srdcem...