Třeba tenhle: "Práce přibývá úměrně s tím, kolik času na ni můžeme vynaložit. Dost přesně to vystihuje rčení: ' Nejvíce práce mívá ten, kdo na ni má celý den. ' "
Rozhovor dvou starších dam v tramvaji:
"Psala jsem včera dopis a tak jsem se do toho zabrala, že jsem ho už nestihla poslat. Tak to udělám zítra."
(Na trase té tramvaje jsou minimálně dvě pošty).
"Času dost" odpověděla jí paní naproti.
Vzpomněla jsem si na knihu Zákony profesora Parkinsona:
"Tak třeba takové starší dámě, která nemá žádné povinnosti. může trvat od rána do večera, než odešle neteři lístek do lázní. Hodinu jí zabere, než najde vhodnou pohlednici, další hodinu pak shání brýle, půl hodiny se pídí po adrese, hodinu a čtvrt hloubá nad tím, co na ten lístek vůbec napsat, a dvacet minut se chystá, že půjde hodit pohled do schránky v sousední ulici, a rozvažuje, jestli si má vzít s sebou deštník nebo ne. Celkový úkon, který by zaneprázdněnému člověku zabral všeho všudy tři minuty, může pro druhého znamenat celý den vyčerpávajících pochyb, úzkosti a námahy."
Cyril Northcote Parkinson: Zákony profesora Parkinsona, Nakladatelství Svoboda, Praha 1995
U nás kniha poprvé vyšla v roce 1966. I u nás, ač v hlubokém socializmu, zákony platily. Růst byrokracie, neschopnost a nekompetence neznají hranice místa ani času. Ostatně kniha vzbudila celosvětovou pozornost už v době svého prvního knižního vydání v roce 1958. Doporučuji, pobavíte se a poučíte. I když vydání viz výše je výbor a neobsahuje všechny zajímavé kapitoly; doporučuji tedy vydání jiné.
Takže naděje pro všechny (pokud se tedy dožijí důchodu):
I vy budete mít dost času.
Možná se ale ještě sníží intenzita činností, koncentrace pozornosti, ... a třeba se nestihne napsat dopis (email nebo co to v té době bude) během jednoho dne.
A jen tak na okraj: vzpomenete si, kdy naposledy vám někdo napsal a nic po vás nechtěl?
