Brala jsem to jako kuriozitu, když jsem si, kdysi dávno, za pouhých 7 Kčs, koupila ZÁKON ZE DNE 19.března 1923 č.50. sb. z. a nař. NA OCHRANU REPUBLIKY. Vydal Dr. Jan Černý, rada vrchního zemského soudu, přidělený Nejvyššímu soudu v Brně. V Pardubicích 1927. Je zajímavý, posuďte sami (tučně jsem zvýraznila já):
- Nejsem právník, jen vzdělaný laik v úplně jiném, nehumanitním oboru. Ale při čtení Zákona na ochranu republiky mě zaujalo nejen to, kolik nová republika musela řešit problémú spojených s
- bývalým režimem (Maďaři, panovnický rod,...),
- komunisty (soudě dle výkladu a příkladů),
- hrozbou internacionální světové revoluce (" jest lhostejno, je-li uskutečnění internacionální světové revoluce se stanoviska theorie utopií, rozhodným jest, byl-li výrok pachatele schopným, aby na posluchače působil dojmem nepříznivým ve smyslu par.14, č.1" (veřejné pobuřování, moje pozn,.).
- "Hanobení jest surovým, užije-li pachatel k němu hrubých prostředků, působících buď ostrou, prudkou formou, nebo přehnaným a překrouceným obsahem.
- Hanobení jest štvavým, může-li z něho vzejíti nepřátelské smýšlení. Není třeba, aby hanlivá slova vyvolala skutečný rozruch a pohoršení, stačí, jsou-li objektivně k tomu způsobilá."
- Paragraf 18. Šíření nepravdivých zpráv, cituji z výkladu: " Slova "poškozuje veřejný pořádek" znamenají, že pachatel zprávou zjednává takový stav věcí, který hrozí bezprostřední poruchou veřejného pořádku, t.j. klidného průběhu veřejných styků občanstva... Veřejný pořádek jest státem zaručená a zákony chráněná bezpečnost právních statků, k nimž náleží i tělesná nedotknutelnost a neporušitelnost jednotlivců."
- Kuriózní se mi zdá Paragraf 26. Neodstranění nebo zřízení nedovolených pomníků., cituji " ...pomníky. nápisy a jiné památky umístěné na veřejném místě nebo tak, že jsou viditelny z veřejného místa, jsou-li rázu protistátního nebo jsou-li zřízeny některému členu rodin panovavších v Rakousku, Uhersku, nebo Rakousko-Uhersku, v říši Německé nebo některému členu dynastií panovavších roku 1914 na půdě říše Německé... Za pomníky nebo památníky považují se zejména i poprsí, desky, obrazy, znaky a odznaky." Ve výkladu je uvedeno: " Pomník Josefa II. jest vzhledem k symbolickému významu, jaký pomníkům zřízeným na oslavu tohoto panovníka se strany velké části německého obvatelstva v v Čechách byl přikládán, neslučitelným s ideou čsl.státu. Zbylý podstavec takového pomníku, připomínaje tento pomník a tím nepřímo i osobnost jím representovanou, jest památkou rázu protistátního."
- Paragraf 28. Vyměření trestu. Cituji ze znění: "Za přitěžující budiž pokládáno zejména, že čin byl spáchán se zbraní, ze zištnosti, osobami spolčenými, orgánem moci veřejné, duchovním, školním učitelem,...."
- Paragraf 32. Ztráta čestných práv občanských. Citace ze znění paragrafu: "Uzná-li soud pro zločin uvedený v tomto zákoně na trest nejméně jednoho roku, vysloví zároveň jako vedlejší trest, že odsouzený pozbývá čestných práv občanských. Totéž vysloví soud. když uzná pro zločin na trest kratší jednoho roku, byl-li spáchán z pohnutek nízkých a nečestných. Ztráta čestných práv občanských znamená: ... 3. ztrátu práva voliti a volen neb povolán býti k veřejné funkci nebo hlasovati ve věcech veřejných. Ztráta čestných práv občanských nastane právní moci rozsudku a trvá...
Celkově to na mě působí silným dojmem, že slovu, symbolům a profesní cti se přikládala větší váha. Že byly přesněji vymezené významy. V dikci a výkladu zákona bylo jasně stanovené, co jsou základní ideje státu, které je nutno chránit. Prostě: jsou jasné hranice, nerozmlžitelné účelovými výklady obhájců.
Asi platí, že čím více slov, tím menší pozornost vyvolávají a tím menší váhu mají.
"Není co hlásit" byl prý (kdysi dávno, nevím kdy) formulář na železnicích. Nějakou logiku to má. Dostanete papír a víte, že spojení nebylo přerušeno. Jen prostě není nic nového, co by mohlo být, po prosetí, hlášeno směrem nahoru.
Ani já už nemám co hlásit.
Takže zase někdy příště...
