běžte do parků, přinesou vám klid, ... to platí pro nás, městské lidi. Ti z venkova mají lesy a do nich chodí jaksi samozřejmě. V době kolonizace Severní Ameriky se říkalo mladým mužům Go west (Běž na západ), tam je to nové a nepoznané, tam poznáš, co je v tobě.
My jsme se vydali v neděli do Lednice. Možností, co zde vidět, je hodně: skleník, zámek (různé prohlídkové okruhy), park, minaret, Janohrad ... My jsme se vydali k minaretu. Jezdí tam kočár (minulý víkend ještě jezdil, je cenově dostupný: 100 Kč dospělí, 50 Kč děti), loď (minulý víkend ještě jezdila) nebo pěšky. Doporučuji dojít k minaretu a zpět pěšky. Je to tam asi 2,5 km (podle trasy lodi), cesta vede podél vody, parkem.
- Uvidíte krásné barvy listí. Zajímavé stromy. Existuje Průvodce parkem (některé stromy jsou označeny čísly s odkazem na Průvodce parkem. Nejvyšší číslo, co jsem si všimla, bylo 98.).
- Na začátku cesty jsme narazili na Maurskou vodárnu. Jmenuje se tak asi podle arabské kaligrafie na zdech. Tam je přístaviště lodí, mj. směrem k minaretu. A občerstvení, včetně piva (alkoholického, když je to maurská vodárna). Viděli jsme tam zaparkované jakési motorboardy (asi velikosti snowboardu, se 4 masivními kolečky). Jedině krabice pod prknem dávala tušit, že prkno je asi motorem poháněné. Jezdci se zrovna občerstvovali, takže jsme prkna v provozu neviděli.
- Na loukách kvetly ocúny, krásné, křehké a prý prudce jedovaté. Někdo je, nevím proč, vytrhával nebo pošlapával. Ne ovšem všechny, takže v zatím ještě zelené trávě jich zbylo pro oko dost.
- Narazili jsme na stromy Ginkgo biloba (Jinan dvoulaločný), které prý se na zemi vyskytovaly už před 200 miliony let. Tyhle asi ne, byly malé. Jsou prý otužilé, rostou velmi pomalu a dorůstají výšky 9-15 m. Mají krásné vějířovité, světle zelené listy. Listy teď žloutnou a opadávají. Jinak některé části rostliny (dužnaté osemení) jsou silné kontaktní alergeny, které mohou poškodit kůži. Některé věci nezkouším, takže tato informace je zprostředkovaná, z knihy Lesley Bremnessové: Bylinář (doporučuji, na bylinky výborná, léty vyzkoušená).
- Viděli jsme několik nádherných platanů. Všechny platany vypadají velmi atraktivně. Nemůžete je přehlédnout, jsou mohutné a nápadné svou kůrou.
- Ještě než jsme došli k minaretu, narazili jsme na dva uzavřené dřevěné mosty, velký dopravní kontejner s nápisem, na co lze kontejnery použít a Tel.:(číslo tam, myslím, chybělo). Je to takový typ, jaký můžete vidět v přístavech. Já jsem jich naposledy viděla spoustu na obrovských lodích při průjezdu kolem osvětleného přístavu v Hamburku. Přístav sám, osvětlený, s jeřáby, byl pro mně nezapomenutelný dojem, řekla bych průmyslově krásný. Ale kontejner tady, v zámeckém parku, byl jakoby zapomenutý. Možná už zapustil kořeny. Spolu s nedaleko v blátě zaparkovanou motokárou tady jak kontejner, tak kárka vypadaly nepatřičně. Jako šlendrián.
- Voda, podél které jsme šli, byla od krajů špinavá, s jakýmsi kalem na povrchu, na jednom místě v něm byla uvízlá pramice. Na stromech na protějším břehu, většinou těch s usychajícími vrcholy, byla hnízda čápů (ti už asi odletěli, žádného jsme neviděli).
- Minaret je zajímavá stavba, obehnaná lešením (jak říkal pamětník školních návštěv, minaret byl bez lešení jen vyjímečně, při školních výletech po cca 2 letech byl většinou obehnán lešením). Minaret prý přes noc vyprojektoval Josef Hardtmuth, muž mnoha profesí a talentů, pozdější zakladatel továrny na výrobu tužek Koh-i-noor Hardmuth v Českých Budějovicích. Aspoň tak je to psáno na tabulce vedle lešení. Na vršek minaretu vedou prý 302 schody, což jsme nezkoušeli. I když minaret je zřejmě otevřený. Stavba je mohutně založena, podle popisu, na pilotech a dřevěných mřížích. Na pilířích před vlastním minaretem jsou vidět vyplněné praskliny.
- Od minaretu jsme se k zámku vraceli po druhém břehu. V pískem vysypané cestě byly stopy podkov, vepředu víc zabořených. Sherlock Holmes by zřejmě zdůvodnil, proč to tak je. Zřejmě by i odhalil, pokud by byl současník, i opačně podkované koně v Žižkově vojsku. Napadlo mě při pohledu na otisky podkov.
- V jednom místě bylo vidět minaret, spolu s odrazem ve vodě. Široko daleko nic, jen minaret, voda s jeho odrazem a obloha. Krásný pohled, vzpomněla jsem si, jak kdosi říkal, že největší výhodou Barrandova je (nebo možná už byl) prázdný horizont, což je horizont beze staveb, takže lze použít pro kulisu jakékoliv doby. Tady ten prázdný horizont byl.
- Celou cestu jsme potkávali tak z 80% za ruku se držící páry. I páry s kočárky. Jednu chvíli jsem za sebou zaslechla rychlý lehký běh, který se těsně za mnou najednou prudce zarazil. Laškující dívenka. Děti se většinou zaměří na nejmladšího v okolí, tentokrát ne. Zřejmě proto, že všichni mladší se vedli za ruce a věnovali se sami sobě. Včetně rodičů té dívenky, kteří tlačili kočárek.
- K zámku jsme došli po setmění, už svítily lucerny na litinových kandelábrech.
- Procházka byla velmi příjemná. Ještě nebylo cítit vůni tlejícího listí, ale barvy byly úžasné. Na jednom obrazu Henri Rousseaua (Zaklínačka hadů) prý napočítali 40 odstínů zeleně. Tady byla ještě žlutá, červená a oranžová barva.
- Vzpomněla jsem si, jak jsem viděla na BBC World staré anglické dámy, které se starají o londýnský hřbitov Highgate Cemetery a udržují ho v režimu Managed neglect (něco jako řízené zanedbání/ pustnutí). Mimo jiné je tam hrob Karla Marxe, spoluautora Komunistického manifestu (to pro ty mladší). Zámecký park v Lednici, jeho část cestou od zámku k minaretu, je zanedbaný, řekla bych tomu Neglected management (zanedbané řízení). A to dlouhodobě; cestou jsme viděli ulomené a spadlé kmeny stromů, kromě toho, co bylo zmíněno dříve. Takže, jak se říká, tam přijde skříň, tam to nemusíte uklízet. Asi jsme nakoukli za tu skříň, ale odsunutá už byla. Před vlastním zámkem je park udržovaný, stromy stříhané do tvaru kuželů, asi 5 m vysokých stěn, něco jako francouzský park.
Příští týden to bude všechno jiné, jiné barvy a vůně.
Bez reklam.
Zdarma.
I když - nedávno jsem viděla ležet na zemi živý list se zelenou cenovkou z obchodu...
