Jako v pohádce o chytré horákyni mi přišla inscenace parlamentního vystoupení MUDr. Ratha. A když jsem na Radiu Česko slyšela závěrečné pasáže jeho projevu, něco mi to připomnělo.
Nejvíc mě zaujalo, že vězeň přišel do parlamentu zatčený-nezatčený. Všichni v sále věděli, že tři lidé z jeho těsného okolí jsou policisté v civilu. Ozbrojení. Údajně dva policisté seděli vedle, jeden stál u dveří. Protože jedna z nich byla žena, soudím podle fotografie, že stála u dveří.
Takže dva ozbrojení policisté seděli v čele poslanecké sněmovny. Zbraně měli skryté. Jinak by to mohlo vypadat jako začátek vojenského puče. Tohle asi v jiné demokratické republice není možné.
Všechno jen proto, aby si asi nejlépe placený vězeň nemohl později stěžovat. Soudím, že je dále placen jako poslanec, protože se nevzdal ani nebyl nijak zbaven mandátu. Že dostává i reprezentační příplatky.
Byla jsem v parlamentu jen jednou, za recepcí jsem prošla rámem a moje kabelka projela bezpečnostním detektorem. Bylo to sice před asi 12 lety, ale pochybuji, že se opatření zmírnila.
Trochu mi přišlo vystoupení MUDr. Ratha ve stylu Emila Zoly a jeho J'accuse (obvykle se překládá Žaluji, ale lze přeložit také jako Viním, Obviňuji). Originál francouzského textu lze najít na Wikisource.
Text J'accuse byl uveřejněn 13.ledna 1898 na titulní straně deníku L'Aurore. Byl adresován prezidentu republiky. A obviňoval vládu z antisemitizmu. Šlo o proces s důstojníkem francouzského generálního štábu Alfredem Dreyfusem. Text v závěrečné pasáži několikrát opakoval "J'accuse" a konkrétně jmenoval lidi a to, proč je žaluje (viní, obviňuje). První, kdo byl vyjmenován, podplukovník Paty de Clam, "...byl ďábelským dělníkem justičního omylu, nevědomky, chci v to věřit...". Celý text končí slovy: "Čekám. Přijměte laskavě. pane prezidenta, ujištění o mém hlubokém respektu."
I proslov MUDr. Ratha ve sněmovně končí podobnou, byť tentokrát předposlední částí. V ní jednotlivé pasáže začínají slovy Viním a mluví zde o konkrétních lidech, institucích a jejich vině. Žádné Čekám nevysloveno. Projev končí poděkováním členům poslanecké sněmovny za pozornost.
Tak posuďte sami.
Jaký Dreyfus, takový Zola.
