- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Nevěděl, co dál. Přemýšlel, čím se živit, protože peněz ubývalo. Měl taky hlad a tak se vydal směrem do města. Nevěděl, jaké jsou možnosti – jídelna, ve které už jedl, byla moc daleko. Mohl se sice najíst trávy okolo, ale byla zaprášená, mokrá a studená. A taky - tak hluboko ještě neklesl. A potřeboval něco teplého do žaludku.
Už byl u nádraží, od pouličních lamp tu bylo víc světla. A bylo vidět různé, velikými písmeny popsané plakáty. Kdo šel, připsal. Králičí tvořivost na frekventovaném místě. Všiml si obrázku, který viděl předtím v PLKu: Skinnyho, jak se opírá o ten pěkný litinový kandelábr.
Ale tady měl místo doutníku dlouhou úzkou, dlouhou cigaretu. Ty kouřili jen nejchudší. Požitek byl u tlustého doutníku dán protahováním vzduchu přes široký průřez silné vrstvy kvalitního tabáku. V cigaretách bylo tabáku méně a byl horší. Nebylo to ono. Byly málo nacpané a vykouřit je trvalo jen chvíli, když se někde čekalo. Jmenovaly se Pa-artisan,
Něčí ruka k tomu připsala: Kupředu, za tebou jsou jen bobky. A další: Kde blb, tam nebezpečno. Potom si Králík všiml malé gilotiny, kterou držel Skinny Spiny v ruce. Ale ta vypadala spíš jako gilotina na doutníky. Kterou tam někdo přikreslil ještě předtím, než někdo jiný (soudě podle barvy inkoustu) zaměnil doutník za cigaretu. Kdoví, co tím autor myslel.
A hned vedle byla fotografie Amfiteátru, ale tak, jak ho málokdo znal: Nad nejvyššími řadami stál, opásaný gumovou zástěrou, v holínkách a s jakýmsi štítem na obličeji, králík a v ruce držel hadici a splachoval bobky, papíry a zbytky papírových tácků. Jak se proud vody opíral o betonový povrch, zvedaly se i kameny a prach. Zpod spodních řad vybíhali králíci, kteří tu přespávali. Utíkali před proudem vody. Tenhle plakát byl zatím bez nápisu; jen ukazoval režim jaksi zezadu, že jsou tady taky chudáci, co nemají kde spát.
A Králík si vzpomněl, jak někde četl výrok připisovaný velkému kouzelníkovi Houdinimu: « … Vždycky nám někdo říká, co máme vidět a my to vidíme...». Houdinimu se říkalo Mistr úniků. A věděl tedy, co říká.
Jak tak Králík přemýšlel o jídle a jeho hlad začal být čím dál naléhavější, uviděl v boční ulici, pod jakýmsi přístřeškem, stál králík a prodával BACHRATKY. Aspoň to bylo napsané na ceduli nad stolkem. K tomu dost nepovedený obrázek králíka ležícího na obláčku. Spokojeně ležícího. Bachratky byly cosi podobného buchtám, jen větší. A slupka těsta byla jen tenká; většinu hmoty bachratek tvořila náplň. Plněné byly zelím, nebo mletým masem, tvarohem nebo brambory. Byla jich na pojízdném stolku vyrovnaná celá kupa. Voněly i přes příšerný smrad, který se od stolku linul. Sporák, na kterém smažil králík-invalida bachratky, byl totiž napojen na diesel agregát. Ten dříve sloužil jako záložní zdroj proudu pro nemocnici; na boku měl ještě inventární číslo. Zřejmě ho ukradli, když se zase měnil režim, jak tak králíci zkoušeli, co pro ně bude nejlepší. (Ty pokusy o změnu už byly trochu popsané v první kapitole téhle Trochu jiné pohádky). Králík vydal poslední peníze za bachratku se zelím, zakousl se do ní, ale protože smrad z výfukových plynů byl silný, odběhl kus dál a s chutí bachratku snědl. Ale teď už tedy opravdu musel vážně přemýšlet, jak si vydělávat.
Přemýšlel a na začátku ho, jako skoro vždycky, napadaly samé bláznivé věci, tzv.blbosti:
Zamyslel se, jak tak slastně, s přimhouřenýma očima, jedl bachratku. Už se rozednilo a protože byl trochu stranou od hluku blízkého nádraží, lehl si a díval se na obláčky. A pomalu, za dne, zase usnul.
Blaze tomu, kdo nic nemá. Nestará se, kam to schová. To bylo poslední, co mu proběhlo hlavou. A začal spokojeně pochrupkávat.
Pokračování příště. To be continued.
Další články autora |
Přebalit, vykoupat, umýt hlavu, pořádně promazat celé tělíčko... Skvělým parťákem pro takový večerní rituál je sebamed Baby. Sháníte-li jednoho...