Králík se ocitne na Zelném trhu a objevuje barvy, vůně a chutě, o kterých doteď nevěděl. Netušil, co všechno existuje. Dříve měl vybrané lahůdky. Vybrané se jim říkalo proto, že mu je někdo vybral. On už je dostal přebrané a zpracované. Teď je výběr na něm. Je mnohem širší.
Vyběhl do kopce (pořád do kopce, za chvíli si nohy odrovná). Byl tam Zelný trh. Ale nebyl v Brně, kde je opravdu Zelný trh. Tohle byl ještě zajímavější trh. Především tam bylo mnohem víc místa. Neparkovala tam totiž žádná auta. Byla tam ale podobně krásná kašna, jako je Parnas. Byl to vysoký kámen, monolit (doslova, obě části z řečtiny: monos=jediný, lithos= kámen), jako maják. S mnoha otvory, ohlazený, jak po něm voda tekla.
Když vyběhl úzkou uličkou, pohled, který se mu otevřel, byl pestrý, krásný a proměnlivý. A voňavý. Spousta stánků, jak je znáte z trhu, milé děti, ale všude prodávali a nakupovali jen králíci. Prodávalo se hlavně to, co králíci rádi: mrkev a zelí. Ale k tomu bylo na hromádkách koření k mrkvi a zelí, byly tu kopy kmínu, kopru, koriandru, saturejka horská, krásný keřík, i sušená v papírových pytlících, estragon. Byl tam i libeček, zvaný ''magíčko'' nebo, to si nevymýšlím, ''vopich''. V krásných květináčích byla vystavená bazalka a citronová meduňka. A spousta dalšího koření.
Uprostřed trhu byl velký záhon s mateřídouškou, na kterém se pohodlně rozvalovalo a pochrupovalo pár králíků. Vonělo to tu nádherně. Snad králící nezničí tu vůni tím, že záhon pobobkují.
Sušené houby, různé druhy. Taky se tam prodávalo to, co se vařilo s kroupami: brambory, cibule a česnek. Na pultech byly, podobně jako ve starých obchodech, kousky dřeva s hřebíkem, co se na něj napichovaly účtenky. Pár králíků v zástěrách, za ušima tužky, aby je měli po ruce při účtování. A k tomu nad krámky byly jako girlandy navěšené recepty na jídlo. Tady si každý mohl utrhnout jaký chtěl recept a odnést si ho. A že těch receptů bylo! Kuchyně byla zvlášť vynalézavá na zelná jídla, asi často kromě zelí a brambor toho moc k jídlu nebylo. To už to tak bývá. Placky, zelné knedlíky, mrkvance, Polévka zelňačka s houbama, mrkvouka (to se tak někde, milé děti, říká, mě říkala má teta od Skutče Ďouče, ďouče, co z tebe vyroste. A vidíte, nic dobrého). Saláty z červeného zelí s česnekem, z bílého zelí s koprem, s křenem, Výborný salát ze zelí, cibule a jablek, kořeněný drceným kmínem. Ten já znám taky, je moc dobrej.
Dokonce tu někdo prodával mrkvovou marmeládu, podle středověkého receptu. A mrkvový dort, podle receptu z Listu paní a dívek z roku 1926; aspoň to tvrdila cedule.
Trh sám byl do kopce a nahoře mu vévodil (kdyby tedy vévodové prodávali zelí) mohutný králík, opásaný zeleno-bíle pruhovanou, zářivě čistou a naškrobenou zástěrou. Před ním byly dva veliké sudy, na nich dočista vydrbané prkénko na krájení a na něm kupa kysaného zelí. Kdo chtěl, přišel, nabral trochu a ochutnal. Kdo chtěl, i opakovaně (Jestli někde, tak mor se rozšíří odtud, říkal si Králík, když viděl, jak si králíci olízli packy a nabrali si znovu). Ale pohled to byl krásný. I tady byly recepty na jídla z kysaného zelí: polívka couračka, kysané zelí s hříbky, zelný houbovec, zelňáky.
Králík taková jídla nikdy nejedl. Dávali mu jídla, která obyčejní králíci neznali. Byl, možná úmyslně, hýčkán. Aby byl závislý na dvořanech (a šéfech dvorního personálu). Celé té vlivné skupině osob, závislých na Králíkovi a taky na sobě navzájem, se říkalo kamarila. Králík sice znal zelí, ale taky jedl hlemýždě (nic moc, milé děti, jedla jsem je), Znal červené, zelené i bílé zelí (jak jsem se právě dívala do knihy Kuchařské suroviny a přísady, říká se mu holandské. Je křehké a pevné, doporučované na syrový salát). Jedl spoustu různých delikates, které králové i králíci jedí, protože jim to sloužící předkládají. Nebo protože jim to chutná. Nebo protože už na nic jiného v pokladně nezbývá. Nebo aby bylo vidět, že na to mají. Nebo ze spousty jiných důvodů.
Králík si řekl, že až si najde nějaké bydlení, určitě to bude byt. S velkou terasou a se spoustou bylinek. Na dům zatím asi nebude mít peníze. A Skinny Spiny se postará, aby se ke svým penězům moc rychle nedostal. Pokud mu tedy nějaké peníze vůbec ještě zbyly.
V dobách války, tedy i nedostatku potravin, se jí, co je. Britové za války vypracovali studii co jíst, aby to pokrylo základní potřeby v dobách nouze. A vyšlo jim zelí, brambory a cibule. To asi tzv.lid věděl už dávno, protože tohle bylo snad dostupné většinu času. Pokud si řeknete Z nouze ctnost, asi nemáte pravdu. Tohle je celkem snadno dostupné a na pěstování asi i nenáročné. A pokud nejste z rodu šlechtického, nějací vaši, různě vzdálení, předkové, nic moc jiného nejedli.
Ten trh byl tak krásný a pestrý, že by to vystihl jen hodně velký obraz. Nebo menší obraz s postranními přívěsky detailů. Něco jako oltář. To je vidět, že jsem nikdy nemalovala, když mám takovéhle představy. Zkuste zavřít oči, můžete si představit, že držíte v ruce citronovou meduňku a list mnete mezi prsty. Já jsem si živě představovala vůně a barvy. A u těch rozvalujících se králíků obrazy Pietera Brueghela st.
Pokračování příště. To be continued.
