Kudy Králík chodil, tudy na ty kurzy myslel. Chodil a poslouchal hovory okolo. Vyšel na Zelný trh, kde se občas pořádaly jakési slovní zápasy. Občas vznikly samovolně, občas se tam ukázal někdo, kdo hádku vyprovokoval. Říkalo se, že tyhle provokatéry najímali prodavači párků a nanuků. Ti měli jakési proutěné krosny, které neměli na zádech, ale před sebou na břiše a z nich prodávali.
Každý, kdo se chtěl hádat, skočil doprostřed ringu. A aby se drželi ti, kdo se hádají, alespoň místa, když už ne tématu, bylo na dolním konci trhu jakési vyhražené kulaté místo, ring. Ring německy znamenalo a pořád ještě znamená kruh, okrouhlé náměstí. Tohle bylo ale malé, asi jen 5 metrů v průměru, aby se tam vešli všichni diskutující, ale aby zase nebyli moc blízko a slovní zápas nepřerostl v zápas pěstní. I když i to se občas stávalo.
Říkalo se tomu místu Ring v rynku, nebo kratčeji a možná libozvučněji Ring rynk. Nebyly tam žádné váhové kategorie, nebralo se, jestli je někdo amatér nebo profesionál, zdravý nebo nemocný. Občas se stávalo, že někdo dostal infarkt nebo ho z rozčilení klepla mrtvice. To potom přispěchali zřízenci, což byli hodně silní králíci; na zádech měli to, čemu se říkalo penál. Jakási dřevěná krabice se zašupovacím víkem. Dříve se občas stávalo, že při běhu byl ten, kdo byl uzavřen v penálu, vytřesený. A potom se buď probudil, nebo usnul navždy. Později od toho bylo upuštěno a penál byl tažený na vozíku. Bylo to sice pomalejší, ale bezpečnější.
Občas se stávalo, že když se sešel zajímavý pár skoro vyrovnaných, stejně (slovně) silných diskutérů, sázelo se na vítězství. To se potom kolem ringu sešlo hodně diváků, nejen posluchačů. Diskutovalo se na různá témata, třeba jestli stavět atomovou elektrárnu o výkonu 1 MW, jak o tom jednou psal respektovaný týdeník. Tam se tehdy mluvilo o elektrárně v nějaké České republice. Nebo o tom, za co by byli ochotni králíci dát život. Samozřejmě nešlo o to, za kolik peněz, ale za jakou myšlenku (tedy bezplatně). Nebo o tom, jakou cenu má králičí duše (nebyl tím samozřejmě míněn měchýř, jako u ryby).
Kupodivu, nikdo si při slově duše nevzpomněl na obrovské obchodní centrum Duše, které stálo za městem. A byly tam samé výhodné výprodeje; proto byla Duše oblíbené místo. Dokonce si někteří králíci mysleli, že duševní nemoc je něco, co nějak s tím obchodním centrem souvisí. Třeba něco jako ohromení z nadbytku. Ale ne, milé děti. Duše pochází , jak říká můj Stručný etymologický slovník jazyka českého, od slova duch. A slovo duch, ve stejném slovníku: „Všeslov. Pův. dech. Indoevropský základ dheus, souvisí s řec. Theos bůh.“ Tak vidíte, milé děti, jak se posunuje význam slov. Alespoň v Lingua Rabitta. Ale možná, že tam má to slovo jiný význam než v češtině. No řekněte, slyšeli jste o nějakém obchodním centru s výprodejemi, které by se jmenovalo Duše? Já tedy ne. A to jsem mnohem starší než vy. Aspoň tedy myslím. Nebo se jen (to se nesmějte) tak tvářím. Nebo se možná jen tak přetvařuju.
Pokračování příště. To be continued.
