Trochu jiná pohádka_11. Jak Králík k naběhlé tváři přišel

Králík přemýšlí, čím se živit. Napadaly ho různé snad blbosti, snad jen nepraktické blázniviny. Pokračuje, snad to k něčemu kloudnému povede. Už konečně.

Králík tedy zaběhl kus dál. Do Zahrady povalečů. To jméno bylo trochu provokativní, ale nebylo myšleno pejorativně. Možná to jméno někoho odradilo, aby tam vůbec vstoupil. Ale kdo to zkusil, nelitoval. Prostě jste si našli svůj důlek, zalehli, povalovali se, užívali si sluníčka a hebké trávy. Těch důlků, travnatých, tam byla spousta. A zahrada byla tak různorodá, že si každý našel zákoutí s důlkem pro sebe. Tady se mohlo spokojeně ležet a odpočívat. Sem ARMR nechodili, protože odtud jednou utekli. Sami. Když provokovali. A králíci na to zareagovali tak, že se k nim obrátili zády. A nehýbali se, nevydávali žádne zvuky, jen napřaženou pravou přední packou (tou, která se uvažovala na očipování), ukazovali na východ ze zahrady. Na další provokace nereagovali. Zůstali tiší a nehybní. ARMR to vzdali. Někdo je (jako) zavolal, naskákali do vozítek a odjeli. Nebo spíš ujeli. Bylo to všechno v tichu, ale ARMR na to nevzpomínali rádi. Už proto, že si s tím nevěděli rady a do zahrady už raději nechodili. Tak se z toho stalo něco jako místo azylu. Jako měli lidé ve středověku kostely a univerzity, kde byli chráněni před zásahem světské moci, tak byla tahle zahrada místem azylu.

Ve skutečnosti se ta zahrada jmenovala Důmyslná zahrada. To pochází asi ze staročeského do- a myslet, protože byla vskutku domyšlená. Byla totiž založena už kdysi dávno, ve 14.století, Králíkovými předky. Říkalo se, že otcem myšlenky byl Guillaume de Machaut, sekretář Jana Lucemburského. Původně vycházela, jako asi všechny zahrady té doby, z představ, jak asi vypadal biblický ráj. Jako udržovaná divočina. Později se upravoval podle dobové módy. Ale travnaté povalovací důlky, podle kterých se zahradě neoficiálně říkalo, vznikly až později. Byly opravdu domyšlené tak, že se v nich nehromadily bobky. Důmyslný kanalizační systém je odváděl. Splachovala je vlastně dešťová voda a celý systém byl pravidelně kontrolován, aby zůstal průchodný. Zahrada byla přes celkovou devastaci okolí udržovaná a bylo to oblíbené místo na schůzky, pikniky a procházky.

I teď, bylo kolem poledne, byla zahrada plná. Důlky byly obklopené piknikovými koši. Okolo nich polehávali králíci, zřejmě něco jako střední vrstva, která nemusela zařezávat od nevidím do nevidím. Bylo tam příjemně. Mohli jste tam ležet v pelíšku, v krásné měkoučké trávě. Králík chtěl domyslet to, o čem se mu zdálo v noci. Než to zapomene. Udělal si raději pár poznámek. Ty kurzy. Zpět k nim.

Teď ho napadlo úžasné De arte dubitandi (O umění pochybovat), a především De arte disputandi (O umění rozvažovat, disputovat, vědecky o něčem pojednávat). Vzpomněl si totiž na to, jak četl v jedné knize o Castelliovi a Kalvínovi. To ho už tehdy zaujalo. Knihu četl česky, protože nebyla do jeho jazyka přeložená. Prostě se nečekalo, že by to zaujalo tolik lidí, aby to stálo za překlad. A taky pozor, nebezpečné myšlenky! To byl možná hlavní důvod.

A protože bylo okolo poledne, do soumraku času dost, rozhodl se, že první lekci uskuteční hned dnes. Vyběhl ven z parku a hned u brány napsal velkými písmeny D RT DSPTND, nebo, pokud by tam zavítal někdo odjinud, taky obyčejně De Arte Disputandi. Asi něco jako O umění učeně se hádat. Nebyl si jist, jestli se v latině v názvech psala velká písmena, tak to napsal po anglickém způsobu. Za chvíli k němu přistoupil nějaký asi zběhlý student, protože rozuměl latinskému nápisu. Ale byl příliš mladý (aby už dokončil studia) a příliš chudě oblečený (aby už užil materiálních plodů vzdělání, pokud nějaké jsou). A student mu řekl Špinavý umění disputovat. I obyčejně diskutovat. Králík si myslel, že hned zavede diskuzi a předvede kolemjdoucím, jak obratně se dá diskutovat. A hned využil potenciálního žáka, jednoho z prvních klientů. Ale mladík ještě dodal Kdybys měl sílu, nemusel bys diskutovat. Ani učeně disputovat. A takovou mu natáhl, že mu otekla tvář. Skoro okamžitě. A poté nevzrušeně, beze spěchu, odešel. Od té doby si Králík dával pozor, s kým mluví. Nebo spíš kdo proti němu stojí. Ale myšlenek na ty kurzy se nevzdal. Jen je domýšlel. To, co předvedl, bylo trochu naivní. A možná bylo dobře, že ta rána byla tak silná a padla hned na začátku jeho kariéry.

Pokračování příště. To be continued.