Králík už byl nějakou dobu mimo hrad, přestal myslet na Skinnyho Spinyho (nebo na Skinny Spinyho; jak je libo). Začal víc myslet sám na sebe.
Poslední peníze dal za bachratku. Myšlenek, že by se dostal ke svým penězům, se vzdal. Stejně nevěděl, jak to vlastně s těmi penězi je. Jestli jsou někde ve sklepě, na nějakém účtu, vyměněné za zlato, investované v nějakých fondech, koupil za ně (někdo) nemovitosti, … Nikdy je nepotřeboval, všechno měl a nikdy o nich nemusel přemýšlet). Teď, když je potřeboval, protože se musel starat sám o sebe, o nich nevěděl vůbec nic. A tak přemýšlel, jak by si je vydělal. Jednorázově. Nebo vydělával nějak dlouhodobě. Jak dlouhodobě, to netušil. Možná celý život? Proboha! A napadaly ho samé bláznivé náměty, všechny jako peripatetické kurzy.
Jak tak spokojeně a bezstarostně usnul, zdálo se mu, že je jaro, všude zeleno, a on chodí se svými žáky, asi tak jako chodíval Aristoteles, a vyučuje je. Nebo spíš povídají a učí se tak obě strany. Jedna toho ví (možná) víc a tak za to povídání bere peníze. Přemýšlel, co by tak asi mohl učit. Dělat rukama by asi neuměl. Nezkoušel to nikdy předtím. Musel zkusit vydělávat si hlavou. V tomhle světě byly jeho znalosti takové jaksi … Zbytečné, to je to pravé slovo. Prostě z jiného světa, s úplně jinými hodnotami. Ale možná by se dalo něco uplatnit. Viděl sám filmy, jak se (některé) děti v současném Rusku učí společenskému chování. A taky jsou k tomu náležitě staromódně (to neznamená směšně) oblečeny. Aby měly držení těla a chování v souladu s oblečením. V dlouhé plesové toaletě se budete pohybovat a chovat jinak. Už proto, že vám délka a střih oblečení nedovolí úplnou volnost pohybu.
Možná proto, aby byli vidět, možná proto, že už jim pokročilá okolní devastace vadí, …
Možná by se našli i králíci, kteří by měli zájem o něco exkluzivního. A on ani nic jiného učit nemohl. Nic jiného neuměl, k ničemu jinému nebyl vychováván. A tak ho napadaly takovéhle kurzy:
Matematika jako čirá radost
Jak se nelekat (velkých zvířat a tak)
Umění zjednodušovat
Hledání podstatného
Četba jako dobrodružství a radost z poznání. Tady si vypůjčil (a nevrátil) titul knihy Richarda P.Feynmana Radost z poznání)
Zapomenutá umění. Tady ho napadalo nejvíc :
Krásné psaní. Krásné dopisy. Tedy kaligrafie? Nebo beletrie? Nebo obojí?
Pokračovací kurz předešlého : Krásné psaní krásných dopisů
Krásné psaní emailů? To musí ještě domyslet.
Šněrování botek a šněrovaček (to asi dnes nikdo nedělá a tedy to (asi) neumí)
Umění nosit korunu. Tady se Králík zarazil a uvědomil si, že tohle asi ne. Jednak ani on běžně korunu nenosil a potom, začínal si uvědomovat, že tady dole platí jiná pravidla. A že tady by se myslela jiná koruna, ne ta královská.
Ještě než stačil domyslet své peripatetické kurzy, vzbudil ho drsný hlas: Op-čane, co nám tu válíte trávu? Zvedl hlavu a nad ním stál králík a králice (ta byla menší a pánovitější).Oba v bílém, aby bylo už na dálku vidět, že oni pracovat nemusí. Zepředu i zezadu na frajerských uniformách byl nápis ARMR (Armerie, původně Rabbitarmerie, což bylo potom zkráceno na úderné ARMR). Tihle králíci byli jediní, kdo chodili oblečení. Oba byli ozbrojení. Ale zbraně nemuseli snad ani používat. Spolehlivě naštvali ostatní svým arogantním chováním. A tak se jim všichni raději vyhýbali. Takže toho moc na práci neměli. A vlastně čím arogantněji se chovali, tím méně práce měli. Op-čane, jak to, že nám nepracujete. Králík, vstávám, vstávám, nelenoším. Ostatní už pracujou. Králík zapomněl na své dobré vychování. Tohle ho naštvalo. Co na mně řveš, ty nulo! A vystrč ty pazoury z kapes a chovej se slušně! Platím tě ze svých peněz ! (tady Králík trochu lhal, daně totiž zatím nikdy neplatil. Ani on sám osobně, ani jeho poskokové). Na nějakou takovou reakci ovšem oba ARMR čekali, proto ho předtím provokovali. Skočili na něj a začali ho mlátit. Kolem se shlukoval dav králíků a zdálo se, že ARMR nefandí nikdo.
Dav zřejmě fandil Králíkovi, i když nevěděl, kdo to skutečně je. Prostě mu fandili proto, že se zase někdo, kdo měl moc, vrhal na někoho, kdo tu moc neměl. Stejně jako ji neměli všichni ti, kdo stáli v davu a přihlíželi. Ale i ARMR si uvědomili, že mlátit na veřejnosti nemůžou. Tady měli diváky. Takže se z toho snažili nějak vybruslit. Tak, aby neztratili tvář. Přestali chvíli mlátit a začali cosi blekotat o napadení veřejného činitele. Dav se začal smát. Vtom zachrochtala jedna vysílačka a ARMR do ní zařval: Rozkaz, jedeme. Všichni ARMR se rychle sebrali, viditelně se jim ulevilo. Naskákali do vozítek a zmizeli. Odjezd to byl neslavný. Někdo v davu se začal smát a říkal, že to zpunktovala inspekce ARMR, které někdo zavolal, že tu ARMR mlátí nevinné. A že se tyhle případy, kdy ARMR ujedou nervy a začnou mlátit, množí. Zatím to řeší tak, že je z místa odvolají. Ale pracuje se prý na něčem, čemu se říká systémové řešení. Dav se začal pomalu rozcházet.
Králíka nikdo nelegitimoval, takže ho nemohl ani spolehlivě identifikovat. Bylo to štěstí. Najednou si s hrůzou uvědomil, že pokud by se prosadilo to, o čem se delší dobu mluví, dopadlo by to pro něj špatně. Možná hodně špatně. Každý bude muset být identifikovatelný a dohledatelný. Vždyť se říká množit se jako králíci. Přibývalo jich strašně moc. Začalo se uvažovat, že všichni králíci budou hned poté, co budou vrženi, očipováni. A to čipem, který budou mít všichni na pravé přední pacce, 2 cm nad drápky. Aby bylo vidět, že je čip na místě, tj. neodstraněný, měl mít očko, které vyčuhovalo nad kůži. A právě v tom detailu byl problém. Mělo být na první pohled viditelné, že je čip na místě. A současně to označení nemělo usnadňovat odstranění čipu. Takže se o tom uvažovalo, ale realizace byla zdržená právě takovými (ne)podstatnými detaily. Pro Králíka to vlastně bylo štěstí. Ale rychlost, s jakou se konflikt rozvinul od dotazu k mlácení a surovost ARMR, to obojí Králíka dost vyděsilo. A rozhodl se, že se jim bude vyhýbat. Což ostatně dělali všichni. A bílé uniformy ARMR vlastně pobízely k tomu, aby králíci mizeli z dohledu a dosahu, jakmile je někde zahlédli.
Pokračování příště. To be continued.
