... neboli proč se vyplatí dodržovat pravidla. I když vás to stojí trochu momentálního nepohodlí. (Třeba několik vteřin čekání, podržení dveří, ... ).
1. Nechte lidi nejdříve vyjít ven, teprve pak vstupujte dovnitř.
V populárním TV pořadu z roku 1969 Karel Pech toto pravidlo vysvětloval určitě nějak vtipně. Vzpomínám, že třeba do hospody má nejprve vcházet pán, protože tam může být lev. Nevím, jak vysvětloval tohle, ale mě napadá, že lidi, co vychází z místnosti, tramvaje, autobusu, vlaku, ... můžou vědět, že vevnitř hoří, řádí tam seriový vrah, je tam exhibicionista, někdo tam odporně smrdí, ... A i kdyby se nic podobného uvnitř nedělo, nebudete se tam muset mačkat. Prostě nejjednodušší důvod je ten, že se prostor nejdříve vyprázdní, aby se teprve poté mohl znovu zaplnit. Platí to všude: při vstupu do obchodů, při nástupu do dopravních prostředků... Tohle pravidlo jsem neviděla porušovat jen u WC. A ustupte stranou, nestůjte přímo před dveřmi, jinak do vás někdo vrazí.
2. Pokud vám někdo podrží dveře, poděkujte. Jinak se bude cítit jako blbec ten, kdo tam v podřízeném postavení drží lepším lidem dveře. A i vy se můžete, třeba nechtě, ocitnout v roli držáku dveří. Tak ať se vám to nevrátí.
3. Pokud jdete po chodníku, choďte vpravo, (na silnici vlevo, tam vidíte, kdo jede proti vám a můžete reagovat). Chodím co nejvíc vpravo, ale vždycky se najde někdo kdo jde v protisměru a
- protáhne se úzkou mezerou mezi výlohou a mnou
nebo
- jdou proti mně dva, drží se za ruce a uhnout musím já, pokud nechci být sražena. Stávalo se mi to i během 13 měsíců, kdy jsem chodila o berlích.
Prostý důvod, proč chodit vpravo: V hustém městském provozu nebudete vrážet do tolika lidí (kteří vpravo chodí) a půjdete rychleji.
4. Pokud vstoupí do tramvaje, trolejbusu nebo autobusu městské hromadné dopravy někdo starší (řekněme než vaši rodiče) nebo o berlích, pusťte ho sednout. Přestaňte hladit psa, předstírat čtení, soustředěný pohled z okna nebo spaní. Ten, kdo se nad vámi klátí a přemýšlí, jestli se chytit madla nebo jak se to tedy má držet, vám může spadnout do klína. A to byste asi nechtěli (vyjímek je málo). Pokud využíváte MHD, víte, že podobné situace nejsou vymyšlené. Zažila jsem to, na berlích v narvané tramvaji, několikrát. A pokud jedete do nemocnice, nemůžete se podobným situacím vyhnout.
5. Pokud autem odbočujete vlevo a pak máte dát přednost chodcům na přechodu, dodržte to. Túrování motoru sice urychlí pohyb chodců po přechodu, ale vjíždět do nich stejně nemůžete, tak se raději omezte hned na začátku, kdy je to snazší. Vystresovaný chodec by mohl spadnout a zdeformovat kapotu vašeho auta.
6. Přes přechod choďte tak, že nebudete křížit cestu ostatním chodcům. Tedy např. pokud musíte za přechodem odbočit, udělějte to opravdu až za přechodem. A ne tak, že si střihnete nejkratší cestu a vstoupíte do cesty někomu jinému, navíc půl metru před jeho nohama. Mohl by zakopnout nebo se naštvat. A způsobit vám újmu.
7. Pokud stojíte, couváte nebo parkujete na přechodu, nic se vám obvykle nestane. Ale nikdy nevíte, kdo nový nastoupí k policii a bude na dodržování předpisů lpět.
Pokud vás pozve anglická královna na garden party na oslavu svých narozenin, budete mít předepsané oblečení. A to, jak se chovat, najdete v knihách o etiketě snadno.
Jde o to, abychom dny mimo královskou garden party přežíli bez šrámů. Aby, namačkaní na malém prostoru, jsme nebyli agresivní víc, než je nutné. Pravidla společenského chování mají svou logiku a jejich účelem je hladký provoz, tedy minimalizace střetů.
Znát tato pravidla vždycky patřilo ke všeobecnému vzdělání.
A pokud tato pravidla dokonce dodržujete, projevujete dobrou vůli vycházet s bližními. Tedy, z hlediska sobce, ani vy se nebudete zbytečně nasírat.
Takže: Směle do ulic a nestyďte se být slušní.
