Silně subjektivní příspěvek k historii všedního dne. Zhruba konec šedesátých a začátek sedmdesátých let. To ještě nebyli čtrnáctiletí exkuřáci.
Byla jsem o svatém týdnu nervozní a tak jsem si dala mentolku. Týden před maturitou jsem začala s 2-3 cigaretami denně a skončila po mnoha letech, s mnoha vykouřenými cigaretami denně.
Partyzánky byly levné cigarety bez filtru, velmi řídce nacpané, takže jste je vykouřili na pár šluků. Koncem šedesátých let stály 1,90 Kčs za balíček (tehdy 10 ks). Při platu asi 750 Kčs měsíčně. Obal byl z neběleného papíru a na něm diagonálně nápis Partyzánka. Dělnické cigarety, které nic nepředstíraly. Pamatuju, jak jsem nastupovala do své první práce a kádrovák při pohovoru okázale kouřil Partyzánky. Jako znak své příslušnosti k dělnické (tehdy tzv. vládnoucí třídě).
Lípy, Letky a Globus byly podobně jednoduché a levné cigarety. Všechny bez filtru. Vzpomínám, jak jsme o přestávce mezi přednáškami chodili kouřit ven a zvlášť ráda se k nám přidávala jedna přednášející. Bezdětná mužatka, hodná paní, která své mládí zasvětila budování socializmu a vykládala nám historky ze začátku padesátých let. Budilo to dojem, že měli velkou snahu, ale díky diletantství se prošustrovalo hodně peněz, energie a nadšení. Měla zajímavý způsob klasifikace. Na začátku jste jí dali index. Na konci zkoušky vám ho podala s už napsanou známkou. Důležité byly totiž předešlé známky, tahle byla napsaná už když jste se připravovali a než jste začali mluvit. Aspoň nějakou jistotu jste měli.
Luxusní byly značky Camel a Lucky Strike. Podobně české Kleopatra, dlouhé cigarety s bílým filtrem a když se objevily (pamatuju začátek 70.let), stály 10 kčs.
Sparta byla hodně nedostatková sorta. Prodávaly se i tzv. tvrdé Sparty. Tvrdá byla jen krabička. Protože v hospodách stály cigarety víc, byly tvrdé Sparty většinou jen tam. V trafice obvykle jen pro známé. Nebo jste mohli zkusit koupit něco dražšího a zeptat se, jestli nemají tvrdé Sparty. Trafikant/ka pochopil/a (dostane něco navíc), sáhl/a pod pult a pod dražší věc položila tvrdé Sparty. Obvykle byl zájem o celý karton; k dostání byly málokdy. Zaplatili jste cenu plus tzv.bakšiš, tedy něco navíc. Okýnko venkovních trafik (tzv.kiosků, asi jediných trafik na sídlištích), bývalo velké asi jako monitor dnešních notebooků, nízko, takže nakupující se sklonil a transakce proběhla v zákrytu. Moc se nemluvilo; jako při pašování.
A pak, jednoho dne, na dovolené, brzy po ránu, opravdu bylo cítit "Svatá Anna, chladna zrána", jsme duo kouřili na verandě našeho prázdninového příbytku. Foukal dost silný vítr, my ale své cigarety drželi statečně. Přišlo mi to směšné. Je nám zima, cloumá námi vítr, cigarety jsou drahé a další zdražení se chystá. A my omezíme všechno, jen aby cigarety zůstaly. Tak jsme se rozhodli přestat. Úplně jednoduché to nebylo. Takže teď jen příležitostně (s požitkem) doutník. Bez kávy. To býval takový automat: udělám si kafe a dám si k němu cigaretu. Silná vzpomínka z letní brigády: Sedli jste si, dali si kafe a cigáro. A chvíli si odpočali. Jediné chvíle, kdy byl klid a nikdo vás nehonil. Oáza.
Můj švagr říkal: "Víš, co říkal starej Bakuř? Když..., tak si zakuř." Doplňte cokoliv, starý Bakuř totiž radil vždy totéž: Tak si zakuř.
