Velmi subjektivní a nesystematický pohled. Příspěvek k historii všedního dne. Až jednou archeologové vykopou zbytky tehdejšího kuchyňského robota nebo zvětšováku na vyvolávání fotek, budou se asi divit, na co to bylo.
Novinky 50. a 60. let v naší tehdejší domácnosti.
- Plastové talíře: dobře se na nich držela mastnota. Snadno se porejpaly. Snadno se zdeformovaly, a to trvale. Byly malé, cca 25 cm v průměru a měli jsme je jen jako hluboké, polévkové. A jen jakési matně neprůhledné. Plastové výrobky se teprve začaly objevovat a kvalita by dnes neobstála. Doba všeobecného používání zářivě barevných plastů teprve začínala. Začínalo se s talíři a lžičkami (ne lžicemi).
- Plastové lžičky se nám sice neroztavily, jak to bylo vidět ve filnu Pelíšky, ale ohýbaly se.
- Vysavač, který si rodiče koupili těsně před zlevněním, byl jako kbelík a musel se pořád přenášet. Kromě toho měl jen látkový filtr, takže část prachu jste opět, tentokrát v koncentrované podobě, vdechovali při jeho čištění.
- Hrací skříň. Radio, gramofon a úložiště desek v jednom kusu nábytku. Velmi moderní vynález 50.let.
- Televize teprve začínala, viz můj blog, Retro: Televize. Když ještě nebylo kam přepínat ... Podobně bližší informace o autech, telefonování,...
- Remoska na pečení. Výborný prostředek na pečení menších množství. Český vynález. Pořád se, zvenku skoro stejná, prodává. Údajně hit v současné Velké Británii.
- Robot: vcelku se, až na design, nelišil od dnešního. Při používání cca jednou týdně (mlýnky na maso, kávu, struhadlo na brambory), vydržel robot ještě hluboko do 80.let. Pohonná jednotka byla masivní, odhaduji tak 5 kg, přenosná za ucho v horní části. Nejzajímavější byl škrabač brambor, ten už se, pokud vím, dnes nevyrábí. Byla to nádoba s hrubým, jakoby smirkovým povrchem, která se otáčela. Používal ho pouze otec, aby matce demonstroval užitečnost vynálezu. Ale poté jsme nastoupily my, děti. A s použitím ruční škrabky brambory dočistily. Takže kromě vzácných příležitostí, kdy s námi otec zůstal sám, jsme škrabali ručně. Na otázku: Stačí už ty brambory? matka vždycky koukla, zhodnotila a odpovídala: Přidej ještě jeden. Říkala to vždycky.
- Pračka Perobot (asi složenina z Pere-robot): v jednom tělese pračka s porcelánovým šnekem a vedle, výše, aby stékala voda zpět do pračky, odstředivka. Časovým spínačem se nastavia doba praní, pračka vypnula, pak se prádlo vytáhlo a naskládalo do odstředivky. Odstředěné vyprané prádlo se přeneslo do vany, tam vymáchalo, zhruba v ruce vyždímalo. Máchání se opakovalo ještě 2x, poté se prádlo vložilo do odstředivky. Praní bylo tedy dost fyzicky náročné. Jak pračka vypadala, jak prala, ždímala a jaké zvuky přitom vydávala, to předvedl někdo na YouTube. Protože video je pro demonstraci, je horní víko odklopené. Při skutečném praní bylo nutno víko zavřít, takže i zvuky byly tlumenější.
Odstředivce se taky říkalo ždímačka. Se ždímáním ale měla společné jen to, že odstranila vodu, což se předtím dělalo ručním ždímáním. Skutečná ždímačka byla předchůdce odstředivky. Jeden její fungující exemplář, asi z 30.let, si přivezla z Francie jedna známá paní. Neslyšela jsem, že by se něco takového používalo v ČR. Dva nad sebou položené válečky s klikou. Mezi válečky se vložil cíp prádla. Otáčelo se ručně klikou a válečky vytlačily z prádla vodu.
- Telefon jsme neměli ani my, ani nikdo z 12 rodin v domě. ještě zhruba do konce šedesátých let. Nikdo nepociťoval, že by mu telefon chyběl. Telefonovat šlo tzv. na výzvu z pošty To bylo trochu na dlouhé lokte (viz Telefonování). Když šlo o něco důležitého, posílaly se telegramy. Obvykle se člověk lekl, co se stalo, když dostal telegram. Posílaly se jako pozvání na operaci, oznámení o úmrtí, nebo pohřbu. Jediné (nevím, jestli) veselé události byla přání ke svatbě a narození dítěte. Asi před týdnem jsem na BBC slyšela zvuk telegrafního klíče při odeslání posledního telegramu v Indii.
- Magnetofony, ze začátku kotoučové, první pamatuju někdy na začátku šedesátých let.
- Fotoaparát Flexaret. Všechno černobílé fotografie. Nedávno jsem probírala a popisovala fotky asi 50 let staré, nebyly nijak časem poničené. Vyvolávání filmů v tzv.tanku, asi litrové tzv.bakelitové nádobě, do jejího středu se namotal film, drážky zabránily slepení a nerovnoměrnému vyvolávání. Do nádoby se nalila vývojka, středovou úchytu se točilo jako klikou. Potom se film vymáchal ve vodě a sušil. Sušily se zavěšené v koupelně a překážely normálnímu provozu. Jednou za čas vyvolávání fotografií, opět v zatemněné koupelně. Zvětšovák na prknech nad vanou, k němu časový spínač, roztoky na vyvolávání, oplachovací voda, ustalování a opět oplachování.
- Kamera Admira na myslím 8 mm film, natáčení rodinných sešlostí. Bohužel zmizelo všechno i s kamerou. Škoda.
- Ne každá rodina vlastnila auto nebo motorku. Auto bylo pro rodinu, pokud jel někam člověk sám a nebylo hodně špatné počasí, jezdilo se na motorce. Otec dělal tzv.na šichty a do práce jezdil na motorce. Celý rok. Navlečený a proti dešti chráněný nepromokavým dlouhým kabátem, havelokem. Pokud jste potřebovali někam jet a neměli auto nebo motorku, požádali jste souseda a zaplatili mu náklady. Nepamatuji, že by to byl pro kohokoliv problém. Na výlety se jezdilo na kole, vlakem, autobusem nebo se hodně chodilo pěšky.
Lítali jsme venku. Tedy poté, co jsme splnili své domácí povinnosti (mytí nádobí, úklid vč. utírání podlahy (na kolenou, žádné Leifheity), luxování a napsali úkoly.
Za trest jsme nemohli ven. Trest veliký, protože doma byla nuda. (Televize nevysílala v začátcích celý den, navíc poředy jsme vybírali, nebylo to jako dnes celodenní koukání. TV se pustila až když měl být nějaký vybraný pořad, ne jako zvuková kulisa po celý den. Hry byly jen stolní. Počítače byly jen na počítání, mechanické Nisy, a to v práci. Výběr knih byl mnohem menší než dnes, ale četla jsme hodně, od těch dob. co jsme se naučila číst. Samozřejmě knihy z knihovny. Knihy se kupovaly jako dárek tak na Vánoce nebo narozeniny. V 60. letech začal být zajímavý Mladý svět a vycházel časopis My 63, ...pamatuju ještě My 65. Jako příloha tam bývaly malé gramofonové desky. V rubrice Večer za 3Kč (myslím, nevzpomínám přesně) se psalo, co se dá za ty peníze pořídit ve dvou, tj. na rande.
Arnošt Goldflam někde vzpomínal, že se ho syn ptal? A tatínku, když jsi byl malý, byli dinosauři? A nevěřícně se na něj díval, když mu tatínek odpověděl, že ne. Ani já, milé děti, dinosaury nematuju. Vyhynuli krátce předtím. Občas jsme našli kostry.
