RETRO Jídlo a nakupování

Další silně subjektivní příspěvek k historii všedního dne. Jak a co jsme nakupovali v bídně zásobených krámech. Zhruba od začátku šedesátých let. Hornická rodina, malé město. Očima nakupujícího dítěte.

1.samoobsluha v České republice, otevřená 1.6.1955iDnes.cz

Nenakupovalo se v super-, hyper a dalších marketech, ale potraviny v Potravinách (na vesnici bylo něco jako smíšené zboží, Jednota), Maso, Ovoce a zelenina, Cukrárna, Kniha, Textil, Textilní galanterie, Tabák, Narpa (asi Národní papírnictví), později Papírnictví, Drogerie, Hračky, Obuv, Polotovary (knedlíky, plněné papriky, směs do polévky...). Jen snad ta Lékárna byla i tehdy. Ale nebylo jich tolik. Teď třeba v Brně u Hlavního nádraží přibyla další, takže na cca 200 m cestě jsou 4. Uhelné sklady (uhlí a dřevo), protože, milé děti, uhlím se tehdy topilo nejen v elektrárnách, ale i doma v kamnech. Jakási podivná Osvobozená domácnost, která snad měla pracujícím ženám ušetřit práci se spravováním prádla, mandlováním atp. První samooobsluha u nás byla otevřena 1.6.1955 v Praze. První samoobsluha na světě vznikla v roce 1912 v Kalifornii. To jen pro představu.

Ceny byly jednotné v celé republice, tzv. SMC (myslím, že Sjednocené maloobchodní ceny). Cena byla vytištěná přímo na obalu z výroby, např. SMC 2 Kčs (Koruna československá).

Banky pro běžné účely, tak jako dnes, nebyly. Pokud vím, spořitelny. Výplaty byly v hotovosti, v práci, a to dvakrát do měsíce- v každém měsíci okolo 10. doplatek, okolo 25. záloha na další měsíc. Peníze jste bud utratili, nebo zbytek ukládali na vkladní knížku. Pravidelné platby se ještě v osmdesátých letech prováděly inkasem na poště. Účty v bankách začaly hromadně vznika,t myslím, až po roce 1989. Pohoda internetového bankovnictví nebyla tenkrát ani ve snech.

Nákup se často nosil v síťovkách, nejdříve bavlněných, později silonových (síťovky teď slaví návrat, údajně je vyváží někdo z ČR do Číny a tam jsou velký hit). My jsme měli velkou pevnou koženou nákupní kabelu.

Pamatuji jako pokus, který fungoval jen krátce, nákup do košíku - objednali jste si nákup potravin jako mouka, cukr,... a v domluvený čas vám nákup přivezli domů. My jsme používali velký prádelní koš. Myslím, že to bylo bez masa a zeleniny, jen trvanlivé potraviny. Také fungovala, někdy v šedesátých leteh, dovážka mléka. Tehdy se mléko prodávalo ve skleněných lahvích a pokud jste si objednali a nechali za dveřmi prázdné lahve, dostali jste mléko až před dveře. Bydleli jsme na malém městě, cca 10 tisíc obyvatel, takže to nebyla výsada velkých měst.

Zdaleka ne všechno bylo k dostání pořád. Pamatuju za svůj život, že nedostakové bylo: vlna (páraly se vlněné ponožky, vlna se vyprala a z ní se pletly svetry), cibule, brambory, toaletní papír, dámské vložky, maso, ... Proto se propagovalo to, co bylo právě k dostání -  třeba kuře (Jezte kuře, je zdravé).

Sortiment potravin nebyl tak široký jako teď - třeba jogurtů a sýrů bylo méně druhů, ale měly výraznější chuť (snad proto, že nebyly pasterované).

Potraviny se ukládalaly různě. V činžácích, ve kterých jsme bydleli v mém dětství, bylo v kuchyni místo na špajzku, což byla skříň, větraná otvorem ve zdi. Chladnička značky Calex (nepamatuju si jinou značku, snad ještě z doby první republiky občas Electrolux, jak psal Ota Pavel). Viděla jsem opravdovou lednici, snad ze začátku 20. století (izolovaná skříňka velikosti většího nočního stolku, oplechovaná). Zřejmě se dával dovnitř led, izolace chránila před roztátím a plech před prosáknutím. Na vesnici bývaly v chladných místech tzv.vařenky, skříně s dvěma perforovanými kovovými větracími okénky ve dveřích.

Pro mléko se chodilo do Mlékárny, se smaltovanou (později hliníkovou) konvicí, zakrytou víčkem. Mléko se nabíralo odměrkami, kupovalo se, pokud se nemýlím, po půl litru a litru. Odměrky byly válcovité nádoby s držátkem. Později se mléko prodávalo ve skleněných lahvích, poté v plastových pytlících, dnešních způsobů je více, včetně návratu ke sklu a vlastnímu čepování v automatech na mléko. V mlékárnách se prodával také vážený tvaroh a běžné potraviny jako máslo, mouka, cukr, vejce. To všechno pamatuju, že se ještě vážilo: paní v bílé pogumované zástěře měla za uchem tužku, vzala papírový pytlík, zahnula mu dole rohy, aby lépe stál, plechovou lopatkou nasypala mouku, na váze značky Van Berkel (byly skoro všude) odvážila, vršek pytlíku několikrát složila, rohy ohnula, vyndala tužku zpoza ucha a na samotný pytlík napsala cenu. Jednotlivé ceny sčítala na proužku papíru. Nebyly žádné čárové kódy.

Ovoce a zelenina byla v daleko menším výběru. Ovoce celoročně snad jablka a kubánské pomeranče. Na Vánoce ořechy, fíky, banány a mandarinky. Čerstvá zelenina se moc nejedla, konzervovaná, jako hrášek, kapie, červená řepa na oblíbené oblohy talíře. Snad nejčastěji ze zeleniny se jedla mrkev, petržel a celer, cibule, kapusta a zelí. Tedy prakticky (až na zelí), základní zelenina na polévku. I když cibule byla jeden čas nedostatková a bude prý v Brzku. Brambory se spoustou hlíny, často nahnilé. Jeden čas se prodávaly jen červené brambory, kterým se říkalo prasečí, protože se prý dávaly na krmení prasatům. Žádní vegetariáni, žádné prodejny zdravé výživy. Soju jsem poprvé koupila a vařila na začátku 80.let, tehdy stálo půl kila asi 3 Kčs. S chutí jsme hledali na louce šťovíky - prsty jsme listy otřeli od prachu a pak je žvýkali. V létě jsme chodili na hrachové lusky, v okolí města vždycky byla pole. U silnic rostly třešně, višně a jabloně.

Pila se voda z kohoutku se sirupem, Zahradní směs a Lesní směs, mám zafixovanou SMC 3,50 Kčs.

Z masa byl většinou k dostání jen bůček (kde byly k dostání ostatní části?). Salámy a uzeniny se prodávaly v Masně. Co jste si vybrali (výběr byl proti dnešku malý), to vám navážili. V masnách, aby se ozvláštnila jednotvárná nabídka, byly vyvěšené recepty na holandský řízek (mletý bůček se sýrem). Recept se udržel až do dnešních dnů. Můj bývalý šéf, Holanďan, se asi divil, když si ho ze zvědavosti dal. Masa býval do roku 1989 často nedostatek. Jeden čas bývaly v jídelnách a restauracích tzv. bezmasé čtvrtky.

Játra a ostatní vnitřnosti byly nedostatkové. Oblíbené byly drštky a z nich drštková polévka. V jídelnách často byl tzv. pajšl - plíce s nasládlou bílou omáčkou.

Bydleli jsme v šedesátých letech na malém městě, které se rychle zvětšilo. K nízkým domkům starého města přibylo hornické sídliště. Ale dodávka masa nestačila. Proto se chodilo na tzv.nucený výsek.

• Byly tam vždycky fronty. Na několik hodin. Střídali jsem se, jednotliví členové rodiny. Třeba od 4 hodin ráno.
• Prodávalo se maso z tzv.nucené porážky - hygienicky nezávadné, třeba ze zvířete, které se zranilo a muselo být poraženo (proto nucená porážka). Takže sortiment: vepřové, občas telecí (jinak prakticky nebylo k dostání), koňské maso (hodně tmavě červené, z něho výborný guláš), koňský salám, koňský kabanos, žádané a stále nedostatkové vnitřnosti, zvláště játra. Ta se prodávala tzv. pod pultem. Maso se balilo do silných papírů, samozřejmě krev prosakovala přes papír. Viz také Hrabal, Hanťa a krvavé papíry ve Sběrných surovostech. (Pro nepamětníky: Sběrné suroviny - ne surovosti - vykupovaly starý papír, železo a ostatní kovy). Ve frontě se povídalo, drbalo, stávaly tam ženy (těch byla většina), ale i muži.
• Chodili tam všichni. Vznešenější obecenstvo, jako paní štajgrová, v zastoupení.

Kupovalo se syrové sádlo, nakrájelo na kousky a vyškvařilo se. Škvařené se používalo jako snad jediný tuk na vaření a mazání, občas, na zjemnění, se používalo máslo. Oleje prakticky hromadně se začaly užívat snad až koncem 70.let.

Máslo bylo prý jeden čas z ciziny, vážené. Byly to velké nepravidelné kusy podivně nažloutlé hmoty, jak se řízlo a pak se odlomilo.

Čerstvé ryby byly k dostání prakticky jen ve větších městech, v prodejnách Ryby a zvěřina. Jinak samozřejmě kapr na Vánoce. Rybí konzervy ze SSSR - kambala, sajra, šproty, tresčí játra. Pamatuji, že jeden čas se propagovalo maso z norka (nezkoušela jsem). Občas byla k dostání zvěřina.

Včera jsem viděla za výkladem knihkupectví Academia v centru Brna knihu Čeňka Zíbrta: Česká kuchyně za dob nedostatku. Původní titul byl Česká kuchyně před sto lety za dob nedostatku (zvýrazňuji já) a vyšel v roce 1917.  Vrátili bychom se tedy ve vaření o 200 let. Je to příprava na další, horší krizi, jak předpovídá i Nouriel Roubini, který jako jeden z mála předpověděl i finanční krizi v roce 2008?