Silně subjektivní příspěvek k historii všedního dne. Zhruba šedesátá léta. Ze vzpomínek spolujezdce.
Otec pracoval na směny, fáral, a do práce jezdil na skútru. Pro cesty jednoho nebo dvou lidí by provoz auta byl drahý. Jezdili jsem s otcem často na skutru, klidně i 250 km. Nebylo tolik aut, zato ještě hodně motorek- takzvané kejvačky a různě silné Čezety (z Českých motocyklových závodů Strakonice).
Hodně ještě jezdily motorky se sajdkárou (postranním vozíkem).
Na motorkách se jezdilo i za chladného podzimu a deště; otec měl kabát zvaný fárací, impregnovaný proti vodě. Na hlavě koženou kuklu a na očích motoristické brýle (asi jako brýle na lyže), uzavřené ze všech stran. Jeden čas se užívaly místo brýlí plexi štíty na obličej; něco jako mají taviči. Později jsme měli plexištít namontovaný vpředu na skutru.
Většina spolujezdců byly mladé ženy. Seděly za řidičem ne roznožmo, ale šikmo bokem, s oběma nohama na jedné straně skutru. Důvod byl jednoduchý: ženy nosily většinou ještě sukně. Řidiče objímaly oběma rukama kolem pasu, tak jak je to vidět v italských neorealistických filmech. Na hlavě silonový šátek, aby se nepocuchaly natupírované vlasy. Byla to trochu riskantní a ne moc pohodlná pozice, ale byla to věc image. Asi to mělo něco z kouzla jízdy v kabrioletu. Nikdo za to nepokutoval.
Jezdili jsme často okolo Vírské přehrady. Moje vzpomínka: vyježděná hliněná cesta a prudký sráz k přehradní nádrži. Bylo mi asi 15. Otec mě posadil za řidítka a jela jsem. Bála jsem se, že spadnu ze srázu. Skútr zastavil, nečekaně, otec ho odstavil na kraj silnice, postavil na stojánek (součást skútru), já musela otevřít kryt, vyndat svíčku, podívat se na ni a v případě, že měla karbonový "můstek" ho vybrousit a svíčku zašroubovat zpět. Dál moje diagnostické znalosti nesahaly. Většinou totiž tohle byla jediná závada. Nepamatuji velké opravování.
Jako u jiných běžně užívaných věcí, ani tady nemám žádné fotografie. Otec žádné nedělal, já fotoaparát neměla. Fotily se jen vyjímečné události a zvláštní věci; ne to, co běžně (a dobře) sloužilo. Když jsem hledala nějaké fotografie na Internetu, našla jsem spoustu fotek i videí od fandů skutru Čezeta. Neviděla jsem na silnici sajdkáru k Čezetě, tříkolku,...Tady ano. Fanoušci Čezety natočili i jízdu na tomhle skutru, můžete si zaplatit jízdu a zkusit to taky,...Narazila jsem i na N-Zetu, která se v 60.letech vyráběla na Novém Zélandu. Tuhle pestrost bych jednou fotografií nemohla zachytit. Takže, pokud máte zájem, uvidíte pěkné kousky ...
