Byrokracie je vláda lidu. Úřednického. Parkinsonův třetí zákon říká: „ Expanze znamená složitost a složitost rozklad/zánik.“ Jak se hustota obyvatelstva zvyšuje, koncentrace vyžaduje??? jednoduché nakládání s údaji o lidech, a to nejlépe nahrazení těchto čísly. A nahrazení lidského chování modely (efekt viz také můj blog Není nic staršího ..._6). Numerokracie je můj novotvar pro vládu čísel. Tedy, možná není můj. Ale jako správný nevzdělanec jsem se s ním nesetkala.
Měnila jsem účet. Tedy přecházela z jedné banky do jiné. Podle letáku, cituji: „K převedení účtu potřebujete jen občanský průkaz a číslo původního běžného účtu.“ Úřednice v bance ale pravila, že jsou třeba dva doklady.
Pokud jdu na úřad v ČR, nesu sebou všechny doklady, které, byť jen vzdáleně, s věcí souvisí. Raději víc než míň, abych se nemusela vracet.
Můj cestovní pas byl prošlý. (Doklad, kde mám svou fotografii). Nebyl tedy pro danou záležitost použitelný. Byl třeba rodný list. Doklad, kde není fotografie, příjmení je dávno jiné, rodné číslo napsané dodatečně, kdesi na rubu a doplněné razítkem. Celý doklad; notně chatrný a už už se trhající. Stár 66 let. Ale počítačovým systémem vyžadován jako podmínka pro další (silovou) komunikaci. Možná, že se se seniory, rodnými čísly ještě v tomto dokumentu neoznačenými, nepočítá. V té souvislosti mě napadlo, že k žádosti o důchod jsem pro identifikaci potřebovala jediný doklad - občanský průkaz.
Byla jsem pokřtěna jménem Miroslava. Rodný a křestní list (jeden doklad) byl vystaven, celkem rozumně, bez mé fotografie. Bez rodného čísla, které v té době ještě neexistovalo !!! Byrokracie byla ještě jednoduchá a měla smysl. Když o tom ale tak přemýšlím, začátek mé existence jako občana byl vlastně založen na vyjádření mých rodičů; žádný úřední doklad. Základní věci mého života jako občana několika republik (československé. českoskovenské socialistické i zatím poslední, české), byla ošetřeny, z dnešního hlediska, velmi nedostatečně.
Na základní škole jsem měla vysvědčení (mám schovaná všechna) na různá křestní jména. Chronologicky vzestupně: první tři roky Miloslava, 4.-7.ročník Miluše, 8.a 9. ročník Milena. Přesto jsem postupovala a neměla v tomhle ohledu žádné problémy. Na střední škole, kupodivu, mi přišli na jméno. A na vysvědčeních, včetně maturitního, mám své jméno Miroslava. Ale bez rodného čísla. Na diplomu mám opět své jméno Miroslava. Bez rodného čísla, pouze s datem a místem narození. Ani tehdy ještě rodné číslo neexistovalo. Na oddacím listě (1982) nemám ani rodné číslo ani fotografii. Potom, někdy v osmdesátých letech, jsem dostala rodné číslo. Zatím jen na papíře, ale vidím, že to není dokonalé; že byrokracie, jak pomalu proniká, i tady někam (nevím kam) postoupí. Tetování už tu bylo, jak se koncentrovalo dislokované obyvatelstvo (politicky korektní výraz, aby nebyl nikdo dotčen a nic řečeno). Čipy snad taky ne.
Netroufnu si odhadovat, kam to pokročí (od slova pokrok). Thomas John Watson senior, který žil v letech 1874-1956), americký průmyslník, prý řekl: „Myslím, že světový trh je asi pro 5 počítačů.“ Alespoň tak to cituje, jako 609:5, jako v bibli, můj výtisk Oxfordského slovníku vědeckých citací. A to nebyl jediný odhad hodně mimo. Takže kdo ví, co bude ...
