Není nic staršího než včerejší noviny?_8

  Kdysi jsem byla na představení. Pantomima. Do toho unavený, starý ženský hlas četl. Vážně a důstojně. Vtipné, naprosté ptákoviny. Nebyly to Alzheimerovské bludy. Velmi nečekané spojení. Lidé 60+ jsou automaticky zařazeni a z normálně myslící a konající společnosti vyřazeni. Znám to taky. Nepřekážejte s vozíky, když se opodál probíráte zbožím v akci. Chovejte se tak, jak se to od vás čeká. Lehce zmateně. Aby bylo nad čím kroutit hlavou.

Roste prý počet lidí nad 65 let. Ale nešedivějí. Na ulicích jsou šedovlasí většinou jen muži, ženy ne moc často. Jednou mě pouštěla sednout paní mnohem starší než já (nekulhám, ani už nechodím o berlích). Prostě jen proto, že nosím své šedé vlasy. Ona si je barvila, což bylo stejně viditelné jako ta moje šeď.

Asi před půl rokem se mě jedna slečna ptala, jestli umím SMS. Asi jsem vypadala udiveně, protože hned dodala, že „oni už nemají tu jemnou motoriku“ čímž, podle výrazu jemná motorika sebe zařadila asi mezi pedagogy a mne tedy na chvíli vyřadila z kategorie důchodců.Ano, umím SMS a preferuji predikci textu. Styděla jsem se za ni. Nikdy bych se nikoho takhle nezeptala. Umím i číst, psát a počítat. Čtu ale většinou anglicky, pokud se to bere jako čtení. Zvládla jsem vysokou školu, technickou chemii, kam lidi nechodí kvůli snadno dosažitelnému titulu. Pod šedými vlasy mám šedou kůru mozkovou. A je nás víc. Nejsme šedá masa. Chovejte se k nám, prosím, slušně. Tak, jak byste chtěli, aby se chovali ostatní k vám. Nepodceňujte. Nic víc není třeba. Očistilo by to a ozdravilo komunikaci. A prospělo všem.

Z rozhovoru Petra Spáleného v Reflexu: “Ale já si rozumím s lidmi vůbec, a se ženami zvláště. Nejlepší pokec je ale se starýma ženskýma, ty jsou často vtipný.” . Já si myslím, že to já jsem taky. Že tak trochu mluví tady I o mně.

Takže vážně a zpět k věci:

„ … Zdá se, že vládní akce nejsou vedeny žádnou dlouhodobou vizí. Jde prostě jen o vylepšení rozpočtu. Premiér Nečas vysvětlil, že důchodci se do vládního hledáčku dostali jednoduše proto, že je jich hodně. Zhruba 40 procent výdajů státního rozpočtu tvoří sociální výdaje, především právě důchody. … Zmrazením důchodů by si rozpočet příští rok podle Kalouska polepšil o 12 miliard, v roce 2014 o dvojnásobek. Ekonomičtí ministři se minulou středu shodli, že stačí, když penze porostou pomaleji. … “ Respekt 11/2012, 12.3. - 18.3.2012, Zmrazit a vydělat, Logika škrtů české vlády se hledá obtížně, str.26

„ … Důchody se budou zvyšovat mnohem pomaleji. Při dnešních číslech se penzista s důchodem 10 tisíc měsíčně bude na snižování schodku rozpočtu dočasně podílet ročně zhruba sumou 2500 korun, a během tří let, kdy má toto opatření platit, tak přijde o relativně značnou sumu. Mluvíme přitom o více než dvou milionech lidí, kteří za svého života odvedli státu nemalé peníze a mnozí si už ve svém věku přivydělávat nemohou. …

… Vláda se jistě neztotožňuje s nešťastným výrokem vystresované vládní poslankyně, že „senioři se přizpůsobí“, neboť jsou na nízkou úroveň navyklí. …

… Faktem je, že už samotný úřední jazyk, jímž se mluví o penzijním systému, odhaluje jeho hlubší problém. Občané sice platí „důchodové pojištění“, ale penze dostávají z kapitoly „sociální dávky“ . To působí dost nelogicky a podporuje to tendenci vlád s penzijními stamiliardami občas „kouzlit“. Například vláda Václava Klause v devadesátých letech neměla problém přebytek z vybraného „důchodového pojištění“ použít na běžné výdaje. Následující vlády přerozdělovaly peníze od bohatých plátců (pozdějších důchodců) k penzistům, kteří do systému odvedli méně, v rozsahu, jejž dokonce odmítl Ústavní soud. Valorizaci penzí přitom politici zhusta prezentovali jako „dárek“ té či oné vládní garnitury důchodcům, a nikoli jako uznání nároků důchodců na férové a „nepolitické“ plnění z pojištění. … “ Respekt 20/2012, 14.- 20.5.2012, Luděk Niedermayer: Penzisté na ráně. Snižovat valoritaci důchodů, přestože země není v recesi, je nerozumné, str.23

„ ...Plánovači NASA už mluví o jednosměrných cestách důchodců-vědců na Mars. Ti by tam dožili jako první kolonisté, aniž by usilovali o návrat na Zemi. Celý projekt letu na rudou planetu by se tak zlevnil o desítky miliard dolarů a zájemců o zvláštní expedici je kupodivu dost. … Na druhé straně se stárnutí populace nevyhne ani Čína, jejiž současný vzestup se vinou politiky jednoho dítěte za pár desetiletí změní v nezadržitelný úpadek.“ Ekonom č.15/2014, článek Starý skvělý svět, Josef Pravec, str.22-23

Ty cesty na Mars jsou vhodné jen pro velmi omezený počet lidí. Nejsou řešením problému financování českých důchodů. Teoreticky by bylo možné:

• Zvýšit počet vyslaných při stejné vzdálenosti, tj letu na Mars. Vzdělání je pro tento účel klíčové. Jak pro samotné rozhodnutí podstoupit cestu, tak pro to, aby se nenadělalo v těch kosmických lodích víc škody než užitku. A byl ten drahý let vůbec k něčemu. Už slyším, jak by vzhledem k tzv. politické korektnosti bylo těžké něco takového vůbec propagovat. Elitářství atp. Bylo by to drahé, nikdo by asi nedokázal vyčíslit, oč dražší než stávající financování důchodů.
• Zvýšit počet vyslaných ještě více a zkrátit vzdálenosti. Třeba ne na Mars, třeba jen letadlem, lodí, vlakem, pěšky … To by taky narazilo na odpor. K tomu nikoho nepřinutíte. Někdo chce být kontrolor hygieny telefonních sluchátek, někdo referent, někdo holič, … Tady a teď.

To jsem si jen tak zablbla.

Ono to asi žádné rozumné řešení nemá. V systému, kde se financují důchody průběžně. Když už to tak nějací nemnozí, zřejmě experti, nastavili. Ne jako ekonomické, ale jako politické rozhodnutí. Nedomyšleně nastavili. To je vždycky riziko při rozhodování několika expertů. Jejich rozhodování lze snadněji zvrátit, potlačit, … Případně jedny experty nahradit jinými, snáze ovlivnitelnými. Když je jich málo, není jejich nahrazení tak vidět. U veřejné diskuze by to tak snadno nešlo. Někdo z množství lidí by určitě upozornil na to, že když se peníze neodkládají na to, na co jsou určeny, ale spotřebovávají se na jiné účely, není to spravedlivé. To přinejmenším. A tohle by nešlo smést, na to by někdo zareagoval, … Taková námitka by asi nezapadla.

Místo toho se přebytky příjmů a výdajů vždycky stačily zkrmit, rozfofrovat nebo rozkrást. A až nebude z čeho penze platit, prostě se to nějak zašmodrchá, nikdo moc nemá ty důchodce rád, ujídají ze společného hrnku, kterému se už ucho utrhlo a je pro všechny malý, měly by se o ně postarat děti a kdo je nemá, má smůlu … Důchodci tohle nezavinili. Oni ty peníze v rozpočtu nerozdělovali. Ani všechny nebyly použity k tomu, aby financovaly jejich rozmařilý život předdůchodový i důchodový. To jen teď se na ně sveze hněv. Ne vlády, ale důchodci jsou vinni.

Člověk by řekl, že se z toho vezme poučení. Penzijní reforma byla opět bez diskuze. Časově omezená doba na rozhodnutí pro lidi nad 35 let. A potom rozhodnutí, které nelze změnit. Po celou dobu (až dalších cca 35 let pro ty 35 leté). Ve světě, kde se mění všechno. Podle toho to také dopadlo, další vláda penzijní reformu zrušila. Teď je klid, ale tiká to, tiká.

Takže zpět na čtverec 1, back to square one, jak říká jeden pěkný anglický idiom. Ať na ten Mars letí jen ti důchodci-vědci. Jako průkopníci. To snad elitářství není. Nikdo moc neví, s jakými problémy se tam můžou setkat. Ať si tam tedy letí. Ono to vyžaduje odvahu, úsilí a čas.

Nepropadejte panice.