Nenechte toho zmizet moc ...

Poslouchala jsem na Radiu Česko pořad o obavách z budoucnosti žurnalistiky. Lidé si vybírají zprávy z Internetu. Tedy to, co je zajímá a co se jim líbí. A zužuje se poznání. Na západ od našich hranic už opouštějí zprávy. Jejich příprava je drahá. Hodně lidí pracuje jen na tom, aby se odvysílala hodinová relace. Začínají se tam uplatňovat zprávy toho typu, jako jsou v pořadu pana Krause. Zábavné.

K tomu zužování poznání a zábavě:

Nic proti zábavě. Ale ne jako jedinému zdroji informací. Pokud chcete být vtipný/á, musíte (aspoň občas) vybírat a vybrané zjednodušit nebo přikořenit. A naplnit očekávání že budete vtipný/á a řízný/á.

Před časem jsem na Internetu našla tento text: "Wikipedie:Hlasování o smazání/Rajská zahrada (klášter) ... Určitě smazat a dále nezakládat: Rajská zahrada (klášterní architektura), Rajská zahrada (architektura), Rajská zahrada (stavitelství), Rajská ..."

Nakonec tento význam u hesla Rajská zahrada zůstal. Jako poslední ze 6 odkazů, za "Rajská zahrada (album) – album skupiny Nohama nad zemí (2009)". Musíte jen kliknout na odkaz rajský dvůr.

Možná jste to taky zažili. Zrovna jste něco dělali a jen poslouchali, jako zvukovou kulisu, radio nebo TV. Prostě jste zrovna nechtěli odejít od rozdělané práce a vypnout zvuk. A najednou jste zaslechli něco, co se vám zdálo úžasně výstižné. Přeslechli jste začátek, takže na konci, kdy už jste poslouchali pozorně, jste zjistili, že to je klasika, Ostrovský, Čechov, ... To byste si určitě úmyslně nepustili. Taková náhodná setkání. Ale takhle nějak se seznamujeme se zajímavými lidmi, knihami, ... 
"Prakticky všechno zanechává stopu" byl název anglického blogu, ve kterém jsem našla citát, jehož český překlad je z books.google.cz
"Každý musí po sobě něco zanechat, když zemře, říkával dědeček. Dítě, nebo knihu, nebo obraz, nebo dům, musí vystavět zeď, nebo vyrobit pár bot. Nebo založit zahradu. Něco, čeho se nějak dotkla jeho ruka, takže duše má kam jít, až člověk zemře, a když se lidé podívají na strom nebo květinu, kterou zasadil, je on v ní. Dědeček říkával, že nezáleží na tom, co člověk dělá, jen když při tom něco změní, takže už to není takové, jaké to bylo dřív, než se toho dotkl, a promění se to v něco jemu podobného, když to hotové odloží. Rozdíl mezi člověkem, který jenom seče trávník, a zahradníkem je ve stopě, kterou po sobě zanechají. Sekáč trávy jako by tam nebyl, zahradník tam zůstane celý věk.“ Ray Bradbury, 451 stupňů Fahrenheita, Od autorů: Josef Škvorecký, Jarmila Emmerová, Ray Bradbury.

 
 
 
. ¨