U každé činnosti je vidět, když ji vykonává inteligentní člověk. A inovuje. I zdánlivě hodně jednoduché činnosti.
Ve středu města na schodu seděl v mírném předklonu muž mezi 40 a 50. Loktem jedné ruky si přidržoval otevřenou knihu. Druhou ruku měl nataženou a v ní rukojeť kastrolku. Žebral tak nějak mimochodem.
V Karlových Varech jsem viděla stupínek, a na něm, v zřejmě rokokovém kostýmu, paní s nastříbřenou tváří a ve strnulé póze. Před ní na zemi nádobka na mince. Jindy, na stejném místě, u mostu přes Teplou před Thermalem, houslistu. Bylo brzy ráno a on si rozkládal svůj byznys. Otevřel pouzdro s houslemi, z něho vyndal PE pytlík s mincemi a do pouzdra nasypal něco peněz. Takový počinek pro začátek.
Ve Vídni před španělskou jezdeckou školou v Hofburgu malý stupínek. Opuštěný. Na něm nápis Mozart. Přišla jakási hbitá osůbka neurčitého pohlaví, asi Herma Froditová, jak by řekl Jára (da) Cimmrman, ve zlatém kostýmu. Předklonila se, odemkla stupínek a vyndala z něho mobil. Dovolala a stoupla si v kostýmu (asi) Mozarta na stupínek. Byla zima, ten den se hodně ochladilo. I Mozartovi.
Miroslav Holub popisoval dva žebráky, které potkal v New Yorku. Oba na luxusní 51.Avenue. Jeden držel cedulku Hrál jsem na burze. A druhý Dnes vy mně, zítra já vám. To ovšem bylo v šedesátých letech. Dnes by to mělo jiný šmak.
Takže: ať se daří. A pokud můžete, přispějte. I těm méně inovativním, co na burze nehráli ...
