Fotka by stačila/31. Odcházím, nemusíte mě vyhazovat

V angličtině existuje termín Male-dominated, což lze přeložit jako ovládaný muži, převážně mužský, s převahou mužů. U nás žádný podobný jednoduchý výraz neznám. Ale skutečnost ano.

Rovná práva jsou deklarovaná v Listině základních práv  a svobod, která je součástí ústavy:

Hlava I – Obecná ustanovení

Čl. 1

Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Ale co dělat, když se tohle ustanovení obchází a  nedodržuje?se

A dělat by  asi něco mělo, jinak bude nespokojenost žen, tichá a skrytá, narůstat. A důsledky nelze dohlédnout.

Nejsem právník, ale myslím, že v případě porušení obecně formulovaných práv je to nepostižitelné. Podobně, jako se v devadesátých letech netrestalo, protože “na to nebyly paragrafy”. Ony asi byly, ale musela by se použít obecněji formulovaná pravidla. A musela by existovat shoda na jejich výkladu. A na to nebyla chuť. Trestat lze tam, kde se nějaký zákon poruší, jsou stanoveny sankce a je vůle napravit situaci.

Potom tedy buď:

• Obcházení se bude ignorovat. Protože v Listině základních práv a svobod se mluví o nezrušitelnosti základních práv a svobod, zrušit se nemůže. Situace tedy zůstane stejná jako dosud: je to psáno, ale kašle se na to.
• Nastaví se nějaká kontrolní opatření. Pokud by vznikl nový úřad, mělo by to šanci schvalovací mašinerií projít (sarcasm). Pokud by to byly jen kvóty, narazilo by to. Argumentace, že ženy by se tam nedostaly, kdyby kvóty nebyly, je pravdivá. Ano, nedostaly. Ale proč? Protože by jim v tom něco pořád bránilo. Nějaká neviditelná ruka (asi trhu nebo nevím koho/čeho). Bez kvót by se nic nezměnilo. Pokud kvóty budou, potom:
• Pokud jsou ženy neschopné, brzy se to ukáže. Tak čeho se bát a proč jen spekulovat? Zaveďme je a vyzkoušejme to. Do toho! Ženy by byly od začátku bedlivě sledované. (A určitě by někdo upozornil na šlachu, která už už bude přeříznuta). Takže by toho nemohly zkazit hodně, pokud by někdo namítal tohle. Když už by se tam dostaly, po splnění mnoha formálních překážek. Jedno z nich by bylo vzdělání. A protože nemají diplomy z žádné dívčí univerzity, asi by se vzdělání těžko zpochybnilo. Ale zkusme to, zaveďme kvóty. Pokud jsou ženy neschopné, vrátíme se rychle a radostně k tomu, co tu máme odjakživa.
• Pokud jsou ženy schopné, potom se to taky ukáže. S nějakým zdržením, způsobeným (nezbytným) okopáváním kotníků. Není tedy strach z toho, že se to ukáže, příčinou odporu proti kvótám? Znám firmy, kde ženy nejsou ani na nejobyčejnějších místech (ne, není to hornictví). Potom není z koho vybírat; v tom mají odpůrci kvót pravdu. Proto  by kvóty mohly pomoci tomu, aby se ženy vůbec do firem dostaly. Bylo by to prostě něco jako zvednutí stavidel. Přirozené hnací síly by pak udělaly své. Protože teď asi není důvod přijímat ženy, když je dost mužů. Přímo to dokázat nelze. Poučena z devadesátých let, většina firem otevřeně neříká, koho preferuje. Zahraniční firmy jsou vyjímkou (většinou, ale české vedení to dokáže přizpůsobit české povaze).  Populace je zhruba 50/50 %  muži/ženy. A zastoupení žen v některých  firmách, natož ve vedoucích funkcích, tomu neodpovídá.
• Nebo by se zavedl nějaký nový zákon, který by se stejně nedodržoval. A ten by stanovoval jako povinnost to, co by mělo být samozřejmé. Nebo co bylo dříve samozřejmé. Jako v Číně. 1.7.2013 jsem slyšela na Studiu Zet (parafrázuji): V Číně vstoupil v platnost zákon, podle kterého jsou děti povinny navštěvovat nebo aspoň udržovat kontakty se stárnoucími rodiči. V Číně začínají problémy v péči o staré lidi.

Na Studiu Zet jsem 29.4.2014 slyšela o Itálii, že má velmi nízkou porodnost. (Dokonce i katolická Itálie!). Na jednu ženu ve fertilním věku připadá 1,2 porozeného dítěte (chudák ty kusy o velikosti 0,2 dítěte. Můžou přežít jen ve statistice, ne ve skutečnosti). Ještě na začátku 90.let to byly 3 děti. Průměrný věk prvorodiček byl tehdy 26 let, teď je to 31,5 roku. Za jednu z příčin se považuje nejistota v zaměstnání (mj.pracovní poměry na dobu určitou) a z toho plynoucí nejistá budoucnost. Nevylučuje se ani budování kariéry, protože k dosažení lepšího postavení je třeba vyššího vzdělání, což trvá déle, ...

Mám pocit, že to, co je vidět okolo, je zbídačování, pauperizace. Všech kromě těch na horní palubě:

• Zevnitř to vypadá, že loď se potápí.
• Drobně, ale vytrvale prší.
• Všude je ticho.
• Spodní paluby už jsou částečně pod vodou, ale to zatím nikoho moc nevzrušuje. Pokud nepřebývá právě tam. Na spodní palubě jsou ti vyloučení a ti celou loď jen zatěžují.
• Spojení horní a dolní paluby existuje jen výtahem, který se ovládá stranickou kartou. Schody někdo strhl, možná úmyslně.
• Z horní paluby je občas slyšet nějakou hru, šmírácké výkřiky a infantilní hádání. Hrajou si sami pro sebe. Právě tam zastavil výtah, se skřípotem se otvírají dveře a někdo vztekle vytahuje průkazku, která se zasekla v ovládacím panelu. Podává se poslední večeře, krkonošské lidové jídlo Toleranc z vepřového kolena. Nikomu to nechutná.
• Prší, je tma, ani světla nesvítí. Je ticho, občas zašplouchá voda.
• Loď se zvolna potápí.

A nebijte mě. Já jsem to nezpůsobila.

Možná je čas na to, aby se přestalo zadržovat a stavidla se zvedla.

A energie věnovaná na zadržování a odpor byla věnovaná něčemu užitečnějšímu.

Na závěr citát z dopisu otce George Tribona, který vedl katolickou chlapeckou školu v Little Rocku, Hillary Clintonové:

" Drahá Hillary,

chci vám říct to, co říkám žákům už po padesát let: Podle mého názoru první otázka, kterou Bůh klade v soudný den, se nedotýká Desatera přikázání (i když k nim posléze dojde), ale každého z nás se zeptá: CO JSI UDĚLAL S ČASEM A NADÁNÍM, JIMIŽ  JSEM TĚ OBDAŘIL? ... "

Použitá a citovaná literatura:

[6]  Clinton Hillary Rodham: Živá historie

KONEC