Fotka by stačila/29. Pořád ještě teploučko

Vzpomínám si, jak mi jeden bývalý kolega řekl: Tohle je asi první podnik, kde mají ženský stejnej plat jako chlapi. Bylo to před 7 lety, jemu bylo 43, mně 59 let. A setkala jsem se s tím opravdu poprvé v životě. Byla to zahraniční firma a platila opravdu slušně. Dokonce víc, než jsem si řekla.

Průměrné platy v ČR, muži/ženy, v tisících korun, podle vzdělání: ZŠ 18/12, SŠ 26/20, VŠ a postgraduální studium 45/32. … Do 30 let jsou platy skoro stejné. S přibývajícím věkem se rozdíl platů mezi muži a ženami zvětšuje. (Parafrázuji, z vysílání Studia Zet, 27.11.2013 a … 4.3.2014). Pokud znáte jiná čísla, zřejmě se liší výchozí soubor. Ostatně už kdosi slavný řekl, parafrázuji: Jsou lži, zatracené lži a statistika.

Ženský neúspěch  se zobecňuje na ženy jako celek (ženy ve vládě), mužský se nezmiňuje (pokud se vůbec za neúspěch považuje). Nemám na mysli běžnou provozní kritiku, ale celkové hodnocení práce. Žen jako celku. Když neuspěje nějaká žena jako politička (co to ostatně znamená, neuspět v politice?), říká se: Ty ženský se na politiku nehodí. Co bylo neúpěšných mužů politiků, už proto, že jich bylo v politice nesrovnatelně víc. A přesto se neřekne Chlapi jsou neschopní politici. 

Vzpomínám, s jakým despektem se mluvilo v tehdejších tzv. hromadných sdělovacích prostředcích (dnes médiích) o Margaret Thatcher (ministerskou předsedkyní byla v letech 1979-1990) v době její vlády. V dobách, kdy se jí dařilo odstátňovat podniky a snižovat vliv odborů. To asi mělo vliv, ale hlavně, byla to žena. Tady se hlásala rovnoprávnost, ale žádná žena by se na takovou funkce nedostala. Nějak na to svou existencí poukazovala, na ten rozpor mezi slovy a činy.

Nejdřív ženy nebyly dlouho připuštěny k vysokoškolskému studiu. To bylo na území dnešní ČR zhruba do roku 1900. Situace se mění velmi pomalu, postupně vždycky jen v jedné oblasti (vzdělání / uplatnění / další kariéra). Pomalu, asi tak, jako pracovala příroda po miliony let.

V 60. letech, alespoň podle situace v tehdejší republice, se situace uvolnila a většina zábran ve vzdělání zmizela. Ale možnost uplatnění pro ženy v mnoha oborech, zvláště technických, byla a je pořád omezená. Prakticky jen asistentské, mizerně placené pozice. S požadovaným VŠ nebo SŠ vzděláním. Znovu čtu Millennium; tam žena ve 30 letech získá první trvalou pracovní smlouvu. Jako asistentka editora. Po letech brigád a dalších krátkodobých prací. Myslím, že v tomhle už Švédsko okolo roku 2003 doháníme. Další fáze vývoje odhaduji takto:

• Získáte kvalifikovanou práci, ale bude mizerně placená. To se mi zdá, že je případ neziskových organizací u nás. Zvláště projektových manažerek. Jak je tak slyším v rádiu na stanicích, co poslouchám.
• Poté: dostanete práci, bude placená stejně jako kdyby ji dělal muž. Ale nebudete mít žádné vyhlídky, že se dostanete někam výš.
• Další fáze vývoje, stejný plat za stejnou práci a stejné kariérní vyhlídky, je jen teoretická. I když … Margaret Thatcher kdysi řekla, že za jejího života se žena ve Velké Británii ministerskou předsedkyní nestane. Ano, ale to je jiná kultura.

Nízké platy, nízké důchody. Živoření na podpoře. A později živoření v důchodu. Osamělé ženy jsou na tom finančně velmi špatně. To se dokonce oficiálně uznává. Pod hranicí chudoby je každá druhá žena (žena, ne důchodkyně), odkaz viz i jinde v tomto textu. I když vyšší vzdělání má více žen než mužů.

Vláda a ministerstvo práce a sociálních věcí problémy s nedostatkem dětí řeší, až když se rodí málo dětí. Až když ta situace trvá několik let a nějak se to nemění. Podpory, možná jesle a školky jsou zatím jediným viditelným řešením. Jiný přístup k ženám jako zaměstnancům zatím není na pořadu dne. Kdysi, pro mě nepochopitelně, Petr Nečas jako ministr práce (a těch vašich sociálních věciček) zdůvodňoval rušení školek a jeslí tak, že si tak ženy můžou vybrat, jestli chtějí zůstat doma s dětmi nebo ne. Asi se vám to zdá divné; mně taky. Leč školky a jesle se rušily. Z jedněch jeslí, kam jsem vodila jedno ze svých dětí, se stal Finanční úřad, pamatuju, jak se rekonstruovalo a venku byly vyhozené malé záchůdky. Ze školky se stal jakýsi nevyužívaný sklad. Nechci upírat nové ministryni snahu řešit věci, Pouští se do toho s energií. Ano, souhlasím s ní, naše společnost je machistická. Ve smyslu chlapáctví, chlapskost, okázalá mužnost, jak říká můj velký anglický slovník.

Muži nad tím možná mávnou rukou-je to prkotina. Tohle oni neřeší.

Ale jak to změnit? A proč to vůbec měnit? Jak by se vám líbilo, kdyby se někdo takhle choval k vám? Líbilo by se vám dělat jen pomocné práce, za mizerný plat? Nedostat se k ničemu jinému než jednoduchým, rutinním pracem? Komplexnější problémy jsou pro muže. A to i když má žena srovnatelnou zkušenost. Možná, že existuje nějaká manažerka projektu (nemám na mysli neziskovky. Tam, asi vzhledem k platům, jich je hodně. V rádiích jich aspoň mluví hodně). Možná i hlavní inženýrka projektu. Já jsem se s žádnou takovou nesetkala. Můžete se snažit jak chcete. Autorce historických románů je doporučeno publikovat jako muž, aby román byl lépe přijímán a prodáván. Chovali byste se tak ke své dceři, manželce, sestře? Možná pokud jste se zrovna pohádali. A máte vztek.

• Pokud jsou přijímáni do práce muži, dostávají se i na pozice, kde dělají práci, kterou ještě třeba vůbec nedělali. Se kterou nemají žádnou zkušenost: prezident, generální ředitel, šéf firmy, seniorní zaměstnanecké pozice ...
• Pokud hledá práci žena, pečlivě se zkoumá, jakou práci zatím dělala. A pokud se usoudí, že její praxe je jiná, vyšší pozici nedostane. Šanci má malou. Soudím podle sebe. Párkrát jsem byla upozorněna, aniž bych se s dotyčnou/dotyčným setkala, že"práce je hodně technická". Jednou mi dokonce volala paní z personální agentury, aby mi sdělila (parafrázuji): Víte, ono se to těžko píše, tak vám volám. Ta práce je hodně technická.  Asi bystře usoudila z fotografie a životopisu, že prostě na to nemám. I když jsem podobnou práci dělala krátce předtím. Za vás nemluví vaše schopnosti, ale někdo, kdo je posoudil. I když o oboru třeba vůbec nic nevěděl. Pochybuji, že by zvedla telefon, aby to zavolala nějakému muži. Pokud by ho tedy dokázala tak snadno prokouknout jako mně. 
• V případě, že chcete získat práci, kterou jste nikdy nedělali, není personální agentura to pravé místo. Je to jen prostředník, který filtruje přísun lidského materiálu (tzv.lidských zdrojů, jak zní odporný termín) do firmy. A zamezuje tak přístupu nežádoucích jedinců, aniž by taková firma byla obviněna z diskriminace. Buď vás odmítnou unifikovaným dopisem, nebo neodpoví vůbec.
• Také se mi stalo, že mi volal pán z personálky, parafrázuji: Víte, my tu nejsme taky žádní mladíci. Můžete mi říct, kolik je vám let? Řekla jsem. Oblomena tím, že jsem byla prý jediný kandidát na danou pozici. Když neodpovím, je to taky odpověď. Poté agentura místo dále inzerovala. I když jsem reagovala později i na jiné inzeráty této agentury, už mi nikdo nikdy neodpověděl.
• Na některé inzeráty na pozice, na které mám požadované vzdělání a praxi, mi různé firmy a agentury odpověděly, že mají vhodnějšího kandidáta. Asi proto inzerují pořád. Jsou alespoň dvě, o kterých to vím.
• Někdy se mi zdá, že se sice vypisuje výběrové řízení, ale už předem se ví, kdo ho vyhraje. U některých pozic ve státních organizacích. A to se některé pozice neinzerují, ale obsazují přesunem z městských úřadů do městských podniků služeb. A kdyby byly pochybnosti, řekne se, že na místo bylo vypsáno výběrové řízení. Pokud se zveřejní na pracovním serveru inzerát a za hodinu se stáhne, je to trochu divné. Viděla jsem to u jedné velké tzv.polostátní firmy.
• Proč se na ženy útočí nebo se vylučují hned na začátku? Je to nenávist, strach, ví se předem, že na to dotyčná nemá,... Rozhoduje se podobně i u mužů? Takové věci, jako vybrat si něco dílčího a útočit na všechno, i co s tím nesouvisí, to je časté všude, ale tohle je něco jiného. Připadá mi to jako přednastavené, jako vyhýbka, která, když jde o ženy, přesunuje automaticky na vedlejší kolej. Nebo jsou muži v nějaké profesi znevýhodněni, nechtějí je tam, nepřijímají je, protože na to nemají (schopnosti)? Snad jen na ty mizerně placené, ženské.
• To, když ženy tvoří mužům zázemi, když je podporují, to se považuje za normální,([9]  str.313): „Nikdy jsem od ní necítil žádný nátlak... Dokonce ani zastřený, nevyslovený“. Řekl spisovatel, který prorazil 18 let poté, co opustil své zaměstnání a poprvé si sedl ke kuchyňskému stolu a začal psát. Rodina, která se mezitím rozrostla o dvě děti, žila ze (slušného) platu ženy. Dokonce i cesty na Haiti (z USA to není tak daleko jako z ČR) financovala. Spisovatel se jmenuje Ben Fountain, psát začal v roce 1988, prorazil v roce 2006 sbírkou povídek Brief Encounters with Che Guevara (Krátká setkání s...). To, že existují muži nějak podobně podporující svou partnerku, nevylučuji. Já o žádném nevím.
• Ženy možná dosáhly úspěchů ve vědě, podnikání, politice, méně už jako zaměstnanci. Ale jde to, vystoupat po kariérním žebříčku, jak dokazují někteří muži. Ženy už méně. Možná je to dané tím, že ty ženy vynikly v oblastech, kde o kvalitách nerozhoduje jen jeden člověk, váš šéf. Jak je to nejčastější v případě zaměstnanců. Ten jeden může být nespravedlivý, může vás šikanovat, ale tohle se asi těžko dokazuje, je to vysilující, ztrácíte čas a energii. Dovede zařídit to, co za války ve Španělsku bylo heslo komunistů: No passaran. Neprojdou. Přes něj tedy ne.
• Podnikatelky občas mluví o tom, že cítí při jednání podcenění, ale že to dokáží využít . Některé by s tím slavily úspěch i jako zaměstnankyně.
• Ženy v politice často nepřipouští nebo dokonce vylučují, že by byly podceňovány. Asi nemluví pravdu. Jiné ženy, političky, mluví o tom, že jsou vylučovány ze sití známých. Prostě se jde na pivo po práci nebo pozdě večer a to ne každá žena s rodinou chce nebo může. Nebo chce, a ostatním se hodí právě čas, kdy ona nemůže (sarcasm).
• Zaměstnankyně moc nemluví. Většinou jsou rády, že našly vůbec nějakou, byť mizerně placenou, práci. Četla jsem o soudu, kdy žena (v ČR) žalovala firmu. Vyhrála konkurz, ale místo nedostala. Proto konkurzy jsou, že? Samozřejmě, šlo o mocnou firmu, soud dal za pravdu firmě. Asi to není jednoduché psychicky ani finančně, takový soud, dovedu si představit zastrašování ze strany firmy. Proto asi, a také kvůli nejistému výsledku, se takové soudy moc nekonají. A takovou publicitu by si asi velké firmy nepřály. Občas mám pocit, že výběrová řízení jen potvrzují předem vybrané, že jsou proto, aby se zdůvodnilo, proč XY nastoupil na dané místo. Když jsou zfalšovaná výběrová řízení na státní zakázky, proč by měla výběrová řízení na pracovní pozice (ve státních firmách) být jiná? Jde tam taky o peníze, i když řádově nižší než v případě státních zakázek.
• Pravda, některé ženy, ale je jich pořád málo, vynikly i jako zaměstnankyně a těší se všeobecnému uznání.

Ženy podpírají polovinu nebe. Čínské přísloví

Pokud by to platilo, měly by ty poloviny podpírat stejně. Jedna by neměla být proti druhé znevýhodňovaná. Aby se to nebe nenaklonilo a nezačali z něj padat nebešťané. Nebo aby se neprolomilo. Aby bylo v nebi bezpečno. Aby tedy nebe bylo nebem.

Použitá a citovaná literatura:

[9] Gladwell Maxwell, What the Dog Saw and Other Adventures, Penguin Books 2010, str.  313