Fotka by stačila/23. Pořád je koho vylučovat

Zaměstnaný (zvláště ten, kdo je zaměstnaný celý život u jedné firmy), neuvěří nezaměstnanému. Nezaměstnaným se můžete stát snadno. Bez vlastní zásluhy. Firma náhle a bez varování skončí. Poznala jsem to taky. Snadno se můžete stát i bezdomovcem (třeba se rozvedete a váš partner vás připraví o bydlení).

Nezaměstnaní.

Pokud žádného neznáte, můžete si myslet, že je to jejich vina. Řešení situace je tedy na nich, když už si to způsobili (sarcasm). Prostě nepřipustíme problém. On sice nezanikne, ale aspoň to nemusí znepokojovat. Prostě ať si to ti nezaměstnaní lůzři vyřeší sami (sarcasm).

Pamatuju, že v době, kdy byl ministrem práce a soc.věcí Petr Nečas, politicky odpovědný, nyní prakticky neviditelný, o nezaměstnaných mluvil jako o nemakačencích (zní to trochu rusky). Nevím, jestli tomu taky věřil; ale zasel semínko nenávisti. Kromě těžké finanční situace  a odmítání ještě odsouzení okolí, že si asi dotyčný nic nehledá, protože kdo chce, ten si práci najde, … Tohle je opravdu pro lidi, kteří nikdy práci neztratili, neznámá skutečnost. Zvláště pokud pracují celý život u jedné firmy. Není to tak jednoduché. Ale v zásadě, pokud nemůžu pomoci, neměla bych situaci zhoršovat. Řečmi ani chováním.

MF Dnes, 25.8.2011:“Lidi nad 45 nám neposílejte: Prudce přibývá lidí starších 45 let, kteří marně hledají práci. Personalisté přiznávají, že běžně dostávají pokyn, ať starší lidi neberou. Situaci vyostřila ekonomická krize: věková diskriminace je v českých firmách naprosto běžná věc. Přestože už zmizely vyloženě diskriminační inzeráty, oslovení lidé z personálních agentur neoficiálně přiznávají, že od klientů často dostávají kromě písemného seznamu požadavků i slovní instrukci typu:'Lidi nad 45 mi sem ani  neposílejte.'

Jejich zkušenost nepřímo dokládají statistiky úřadů práce. Lidi starší 45 let už tvoří rekordních čtyřicet procent všech nezaměstnaných. Ještě před deseti lety to byla sotva třetina.

'Z  pohledu personalisty je diskriminace na trhu práce zcela viditelná a v nějaké formě se s ní setká mnoho uchazečů o zaměstnání,' přiznává  Luboš Rejchrt, prezident Asociace poskytovatelů personálních služeb.

Diskriminace kvůli věku je zákonem zakázaná a firmám by za ni mohl hrozit tvrdý postih od inspektorátu práce. 'Zákoník práce dovoluje zaměstnavateli požadovat jen takové informace, které bezprostředně souvisejí s prací. Mezi takové informace obecně nelze zařadit věk' upozorňuje advokát Jan Kozubek z kanceláře Becker& Poliakoff. … Vyšší věk podle personalistů nedokáže 'vyžehlit' ani dobrá znalost jazyků, odborné vzdělání či manažerská praxe.  … Na inzeráty tak marně odepisují i lidé kolem šedesátky. Josef B. Z Prahy  téměř celý život pracoval jako šofér. Několik let byl také instruktorem v autoškole, později dělal obchodního zástupce zahraničních společností. Po šedesátce je bez práce a marně ji shání. Zdravotně je podle lékařů v úplném pořádku, chodí po pracovních pohovorech, reaguje na desítky inzerátů měsíčně. Bez úspěchu, Při vyslovení věku se mu údajně dostává jen posměchu. … Pro lidi starších ročníků už dlouho nebylo tak náročné najít práci jako nyní. Jejich situaci totiž ještě zhoršují následky ekonomické krize z let 2008 a 2009. ...“

Já raději věk do odpovědi na inzerát nepíšu, protože stereotyp by mě vyhodil hned na začátku. Než mě zamítnou, mohou přidat další důvody, takže pravý důvod není ani věk ani to, že jsem žena (sarcasm).

Ve společnosti prolezlé předsudky tak jako v té naší, se nezaměstnaným těžko hledá práce. A těžko žije. Ženám

• když jsou mladé, ještě nemají děti (nemají praxi, budou mít děti),
• když je mají (mají děti, děti budou nemocné, případně jsou ženy bez praxe , kterou nestačily nabýt, neb měly děti)
• a když jsou staré (dáno názorem toho, komu se životopis dostane do ruky), nejsou flexibilní, neumí ..., doplňte podle vlastních zkušeností.

Plynule lze tedy přecházet mezi jednotlivými předsudky až do důchodu. Pro jistotu některé inzeráty hned upozorňují, že kolektiv je mladý (takže posuďte sami, jestli se tam vůbec hodíte). Pro všechny pak platí (ať personální agentury nebo firmy): skoro to vypadá, jakoby se hledaly důvody, proč nepřijmout:

• Jakmile váš životopis jeví nějakou dobu, kdy jste nebyli zaměstnáni, je to problém,
• Když řeknete, že něco umíte, připadáte si jako u zkoušky. Vyvedou vás z toho.
• Jakmile nemáte přesně požadovanou specializaci, je to problém. Zažila jsem, naposledy před rokem, že byla přijatá žena s úplně jinou než požadovanou specializací v oboru (v daném regionu nejsou lidi v oboru). Kolegyně, mladá, byla ráda, že našla kvalifikovanou práci, rychle se zorientovala a žádné problémy neměla. Podobně jsem zažila za své praxe víc takových lidí, dříve se tak nelpělo na úzké specializaci. Nedělalo to žádné problémy ani lidem, ani firmě.
• Jakmile nemáte praxi, jste odmítnuti (ale někdy je zase praxe na překážku),
• I když všechna kritéria splňujete, vyvalí se najednou něco, co nebylo v inzerátu, ani z něho neplynulo (třeba dostatečně neovládáte švihlou chůzi, …). Prostě vždycky se něco najde, co nejde předvídat a za co se schová případná předpojatost. Neb dobře zdůvodněna, nikdy nevypluje na povrch. A v tom je její kouzlo, protože co je psáno, to je dáno. A co není psáno, neexistuje. Paranoiku.  
• Nebo nemůžete najít práci, vezmete cokoliv (potřebujete přežít). Vybírat si, co by se vám líbilo, je luxus, který si nemůžete dovolit. Potom máte podstatně menší šanci, že získáte v budoucnu jinou, lepší  práci. I když pro ni splňujete všechna kritéria. Už jste zapadli do škatulky se špatnou nálepkou. Asi proto, že u nás neexistovalo donedávna to, čemu se říká existenční nejistota. Nastoupilo se do státního podniku a vystoupilo se v důchodu. Dost lidí podobně žije pořád. I když psychologové doporučují po 5-7 letech změnit zaměstnavatele. V amerických filmech a v životopisech slavných herců se běžně ukazuje začátek kariéry absolventa VŠ jako číšníka nebo pokladního  v supermarketu. Nijak ho to nepoznamená v dalším životě. Na rozdíl od nás, kde je to pro další kariéru určující.
• Prostě se z podobné pozice už nehnete, budou hledat ve vaší historii a něco tam určitě najdou. Člověk není to, co umí, ale to, co už v minulosti dělal (sarcasm). Ale i za socializmu se říkalo: Člověk roste s úkoly. V angličině se tomu říká learning by doing, krásně otrocky přeloženo učení děláním. Dnes se zkoumá jen historie.Takový je přístup (nejen) personalistů, v podnicích I agenturách. Někde, na více místech, jsem četla, že personalista má na přečtení životopisu, tj. první seznámení s ním a rozhodnutí pokračovat/vyřadit při přijímání jen 60 sekund (to zní lépe než 1 minuta). Tak se nesnažte ho přesvědčit (sarcasm). Jednou zařazen, těžko přeřazen. A více nezvažován.

Tady neplatí, že má někdo diplom "in economics from Oxford and law degree from Melbourne" (Citát z Millenium I).  Ne, tady si vás ještě musí přezkoušet nějaká absolventka nějaké Pomocné vysoké školy (POVYŠ). A myslím, že to není jen tím, že naše diplomy nejsou z Oxfordu. A kdoví, jestli by i absolventi z Oxfordu tady prošli.

To se týká odborných profesí, ve vedení už to asi roli nehraje. Tam se asi hledá jinak, jinými cestami. Následujících několik kariér má jedno společné: (minimálně) končily ve firmách různě napojených na státní rozpočet:

• Můžete se stát GŘ TV Prima, poté GŘ Dopravní podniky.
• Nebo jiná kariéra: ředitelem prodeje potravinářské firmy, ředitelem firmy na výrobu vzduchotechnických zařízení, ředitelem firmy Škoda a nakonec šéfem ČEZ.
• Další kariéra: Začíná v roce 1989 ve státním podniku Zetor Brno, od r.1991 pokračuje v několika vrcholných funkcích ve finančních a poradenských firmách, poté GŘ Českých drah.

Ale i soukromé firmy vám umožní úplně jinou kariéru: pokud vystudujete marketing, můžete přecházet do úplně jiných (možná všech) oborů: „… se dosud pohyboval mimo obor informačních technologií. Tato skutečnost s sebou nese příslib svěžího přístupu k marketingovým aktivitám spol. … a oslovení nových typů zákazníků.“

Nechápu moc ani tu rekvalifikaci. Předstírá se činnost, na rekvalifikačnícch kurzech vydělávají specializované firmy, nezaměstnaní se někdy něco naučí. Ne že bych si myslela že to je úplná blbost. Jen v ČR vás nevezmou na práci, na kterou jste se rekvalifikovali, protože v ní nemáte praxi. Začarovaný kruh. Co je tedy lepší? Práce jakákoliv nebo čekat v koutě? To není žádná akademická otázka, pokud nemáte práci, dokonce praxi, asi neváháte. Jdete a vezmete to. A potom-viz výše.

Ještě nedávno by se z médií zdálo, že když  máte VŠ, nemůžete mít problémy. Teď už se připouští, že ne všichni vysokoškoláci najdou práci. Možná se jednou připustí v médiích I skutečný stav věcí, že se můžete snažit, ale práci prostě nenajdete. I když jste technicky vzdělaný vysokoškolák, zvládáte práci s PC a angličtinu. Protože nemáte praxi, ale třeba taky proto, že máte praxi, ale nějak se nelíbíte šéfům, kteří to berou, jako by řídili svůj podnik ve svém státě. A na nic jiného než na své rozhodnutí nemuseli brát ohled. A taky se asi nemalá část průmyslu, mimo automotive a na ně navazující, přestala vyvíjet. Teď jsem v rádiu zaslechla, že velký chemický koncern BASF se rozhodl, že většinu svých investic bude umisťovat mimo Evropu. Kvůli vysokým cenám elektrické energie (někdo nedomyslel důsledky, když se podporovala obnovitelná energie tak, jak se podporovala) a kvůli klesající poptávce. A napadá mě mnoho dalších důvodů, které už nejsou tak bohulibé. A nezveřejňují se.

Pokud se vám práci podaří najít, je to možná jen na čtvrt roku. V inzerátu se mluví o pracovní smlouvě na dobu neurčitou. Jako normální se ale bere, že ve skutečnosti jde o smlouvu na dobu určitou. Někdy na rok, často na půl roku (se zkušební dobou čtvrt roku, to jsem zažila, a měli to tak všichni, kdo nastoupili, bez vyjímky). Nedávno mi bývalá kolegyně řekla, že u nich dávají smlouvu na 1,5 roku. To je dnes nezvykle dlouhá doba. Pracovní smlouva na dobu neurčitou, a to od začátku, je vyjímkou; pokud tedy vůbec ještě existuje. Určitě to ovlivňuje přístup k takové práci-a to, myslím, v obou směrech: buď se snažíte, aby smlouvu prodloužili nebo změnili na dobu určitou. Nebo si říkáte Never more. A hledáte pilně práci jinou.

Z toho viz výše plyne, o radosti z práce se mluvit nedá. A potom se vám někdo  diví, že máte tolik prací za krátkou dobu. Prostě firmy si řeší svou existenční nejistotu takhle.

Pokračování příště. To be continued.