V roce 2012 byl deficit důchodového účtu 49,4 miliard a každý rok roste. Odhad toho, co se rozkrade při zadávání státních zakázek ročně je 50 miliard, ale slyšela jsem také 65, 120 miliard a ještě vyšší.
Nechci, aby se zvyšovalo zadlužení. Myslím, že každoroční deficit lze snížit zvýšením příjmů (při zachovaných výdajích) nebo snížením výdajů (při zachovaných příjmech), nebo obojím. Zvýšení příjmů rozhodně není jediná možná cesta. Jedině že by se ekonomie vymykala normálnímu uvažování.
O důchodech se mluví, o rozkrádání začala vážně mluvit až poslední vláda a zdá se, že s tím něco opravdu bude dělat.
Důchodci platili své příspěvky na svůj budoucí důchod, ať už se těm příspěvkům říká jakkoli. Průběžně se z těch peněz financovalo leccos, nějak se nemyslelo na to, že dojde ke stavu, kdy bude víc příjemců než přispěvatelů. Vyšší výdaje než příjmy. Vznikl deficit důchodového účtu. A protože je každoroční, přispívá to k růstu celkového dluhu.
A nenávist k důchodcům může kvést. Bez ohledu na to, že oni s těmi penězi nehospodařili. Předešlé vlády na tom asi nemají žádný podíl, žádné sanování podniků ze státního rozpočtu, na které zřejmě šly i přebytky důchodového účtu v minulosti (sarcasm). Žádné půjčky, které banky poskytly a nevrátily se, jak v tuzemsku, tak na zajištění úvěrů pro vývoz do zahraničí (sarcasm). Jen 20 mld ztratily prý banky nákupem bezcenných kamenů. Prvním kritériem (pro laika možná jediným), je krása kamenů (pravil odborník). Nikoho prý nenapadlo, že kameny by měly být krásné, aby se prodaly.
Žádná věcná debata, která by odhalila, jak to bylo s přebytky důchodového účtu v minulosti. Jaký je vztah mezi tím, co zaplatíte a tím, co dostanete. Tedy pořád nevíte dopředu, jak to bude s vaším konkrétním důchodem. Moje sestra v USA tohle ví. Věděl to už ve 30. letech 20.století každý dělník v automobilce, pokud se zeptal svého mistra. Alespoň to psal Lee Iacocca ve svém životopise. Ostatně asi by těžko někdo nalákal lidi, aby si platili a nevěděli, jaký budou mít důchod.
A tedy že ne zločinní důchodci, ale vlády; a tedy do budoucna se poučíme a budeme to dělat jinak. Ne. Na to se hodí deka a jede se dál. Pak se nelze divit, že chodí divoké fámy. Přeposílají se různé řetězové emaily, které ukazují, jak si kdo nakradl a jak si za to žije. Kde nejsou fakta, nastupuje spekulace. A spekulace je asi matka (ne jediná) závisti.
Pokud byste soukromě spořili, asi byste to nedělali tak, jak to dělá stát. Platíte a nevíte, co za to dostanete. Podmínky soukromého penzijního pojištění byste si sjednali tak, že byste znali částku a dobu, po kterou ji budete platit. A to proto, abyste pak dostali buď jednorázově nebo ve splátkách, po stanovenou dobu, definovanou částku. To, co se provozuje u nás, je značně nejisté povinné svěřování peněz státu.
Častý stereotyp o důchodcích: zajímají je jen slevy. Proč asi, když průměrný důchod nedosahuje ani úrovně 50% průměrné mzdy. Nejsou v tom sami. Údajně 40% všeho zboží v supermarketech se prodá v akcích. To by asi sami důchodci nezvládli.
Motají se v supermarketech (často opravdu zapomínají, že nejsou v obchodě sami a šikovně postaví nákupní vozík tak, aby dobře překážel). Jsou naštvaní a zamračení (to jsou, ne že by to bylo ospravedlnění, ale opravdu je těžké z důchodu vyjít. A na náladě nepřidá ani to, jak se lidé k důchodcům chovají. A pokud jen sedí doma a dívají se na Novu, nabudou lehce dojmu, že vyjít ven je značně riskantní ('nedávno tu někoho přepadli a na Nově pořád ukazujou nějaký přepadení'). A to důchod v ČR není žádná dovolená, kterou si užíváte. Už kvůli příjmům.
A volí komunisty. Kolik jich znáte? Jak by se vám líbilo, kdyby někdo o vás šiřil něco, co vás zařadí okamžitě do skupiny většinově nenáviděné? To je tak pitomý stereotyp, že to ani nemá cenu komentovat. Kdyby důchodci šířili stereotyp, že mladí jsou jen veselí a bezstarostní, byl by to jen opak toho, co se říká o důchodcích a bylo by to stejně blbé. A bylo by to stejně zaujaté. Možná by jen stačilo trochu slušnosti, vzájemně, a to staré Co nemáš rád, nečiň jinému.
Takhle se proti sobě staví skupiny a vyvolává se jen nevraživost. Pak už stačí jiskra a skupiny (jakékoliv, které jsou nějak povzbuzované k vzájemné nevraživosti) si to vyřídí mezi sebou. A bude zase klid, a nahoře se nemusí nijak namáhat, plebejci si to vyřídí mezi sebou, upustí se přetlak a jede se dál. To je prostě takovej pojišťovací ventil, nenávist skupin vůči sobě. Neobrátí se tak proti vládě a skutečným příčinám problémů To by bylo jednoduché, ale doufám, že k tomu nedojde. Revoluce, lucerny, barikády, to není to pravé řešení. Mám tu sice ještě berle, ale to jen pro jistotu; ne na obranu.
Zahlédla jsem někde titulek Proč bych si měl vážit starých lidí? Protože bych si měl vážit lidí obecně a proto se chovat slušně, ne neurvale. Nejde o nějakou povinnou úctu, stačí slušnost. Té je u nás pomálu. Chodívala jsem každé prázdniny po Karlových Varech s příbuznými, Čechoameričany. A nemohla jsem se vyhnout tomu, že jsem se někdy za Čechy styděla. (Dvojí ceny v kadeřnictví, oficiálně vyvěšené; pokud platí cizinec, automaticky je cena nahodile vyšší; sedíte v autobuse MHD a naproti sedící na vás verbálně útočí, protože si myslí, že jim nerozumíte; neurvalé chování řidičů na silnicích; vyjedete za Jáchymov nebo za Dubí směrem do Německa a podél silnice prostitutky, prodej různých šmejdů, … ).
Zažila jsem, že pracující důchodci, kteří byli specializovaní a proto najímaní na určité práce, byli při zvýšení platů vynecháni. Prostě kategorie, kterou si předcházet nemusíme. Mají důchod, tak jim stačí nižší plat. A v téže firmě jsem zažila, že z měsíce na měsíc byly platy zvýšeny, min. o 25%, soudím podle sebe. Já jsem byla nový zaměstnanec. Dlouholetí zaměstnanci zřejmě dostali přidáno víc; firma je známá tím, že na ně drží. A šlo to, firma nezkrachovala. Prostě jen k tomu zvýšení platů byla přinucena tím, že přišla konkurence. Učebnicový případ prospěšnosti konkurenčního prostředí.
Pokud jste mladí, jste nadějní a každý jste brán jako jedinec. Odlišný od jiného. Pokud jste důchodci, jste důchodci. Všichni stejní – zamračení,...viz výše. Překvapilo mě u blogů na iDnes, jak často je v infu o autorovi napsáno jen: Důchodce nebo V důchodu. Jako kdyby to byla nějaká vypovídající charakteristika sama o sobě. Prostě se řekne Důchodce, naskočí stereotypy a předsudky. Čtenář už si představí a ví, jak takový důchodce vypadá a co dělá. Prostě jako každý důchodce. Nic lichotivého.
Kdysi jsem viděla v nějakém časopise text asi tohoto znění: Častěji uvidíte v televizi soulož nebo nahého člověka než starého člověka. Prostě vyloučení. Někde dřív na svém blogu jsem už zmiňovala japonský film, Myslím že se jmenoval Cesta na Ranajámu nebo tak nějak. Japonsko, náhorní plošina, před začátkem zimy, kdy bývá málo jídla. Stará žena uspořádá slavnost a rozloučí se se sousedy. Syn ji naloží na záda a jde s ní do hor. Celou cestu se na sebe nepodívají a nepromluví spolu. Začíná drobně sněžit a jak stoupají, podél cesty se objevují lidské kosti a lebky těch, co byli takto vyneseni dříve. Začalo mě mrazit, když mi to došlo. Film jsem viděla asi v 70.nebo 80.letech. Ještě teď, když pvádím korekturu textu, mi přeběhl mráz po zádech.
Co nemáš rád, nečiň jinému (K.H.Borovský k tomu dodává“...pravil kantor žáku kdesi, tahaje ho za pačesy”, čímž popsal českou variantu řečeného).
Pokračováná příště. To be continued.
