Zajímavé je, že ve veřejných diskuzích se věk nezmiňuje (většinou) jako vylučující kritérium. Tedy se ani (hlasitě) nezpochybňují schopnosti vzhledem k věku. Jestli je to větší kultivovaností diskutujících, tím, že nemají argumenty, nebo prostě proto, že je lépe nechat konat než spekulovat, nevím.
Jak vyhrát generační hru, přeloženo z The Economist, parafráze a „citace“, in Respekt 43/2013, str.77-79:
- Generace Y, narozená začátkem 80.let
- Generace X, narození od poloviny 60.let do začátku 80.let, “už má plné zuby toho, že uvízla mezi staršími zaměstnanci, kteří odmítají odejít do důchodu a mladšími, jimž se dostává mnohem lepšího zacházení, než jaké kdy zažili oni.
- Poválečné populační ročníky narozené od roku 1946 až do poloviny 60.let s věkem neztrácejí pracovní morálku. Jsou považované za pracovité a produktivní. …
- Google je často líčen jako ztělesnění praxe , která generaci Y vyhovuje. Ale Laszlo Bock, šéf personálního oddělení této firmy, poukazuje na to, že u nich pracují I staří lidé, přičemž tomu nejstaršímu je 83 let. A dále tvrdí, že generace Y se odlišuje pouze tím, že nahlas žádá všechno to, co chtějí všichni ostatní.”
Pokud hledáte práci, přes personální agentury asi neprojdete; někdo nedávno prozradil, že firmy nechtějí, aby jim “posílali” někoho nad 45. Neodmítnou vás; prostě vám neodpoví. Nebo dostanete nicneříkající dopis, jakýsi slovní štít (asi obdoba lidského štítu). Zřejmě existuje nějaký univerzální mustr. Jsou totiž stejné, bez ohledu na pozici, agenturu nebo agenta. I když hledají pořád a vy splňujete všechna (psaná) kritéria. To je aktivní politika diskriminace/vylučování, kterou provádí, v tomto případě místo firem. Asi je tam nějaká bublina, ve které ústava neplatí. Nebo platí a její porušování je netrestatelné. Vůbec totiž není dokazatelné. Neměla by se tedy ta ústava, jako spousta zákonů, které se nedodržují a jejich dodržování není vymahatelné, zrušit (sarcasm)? Ale ne, v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavy, se říká v Hlavě I, Čl. 1, cituji: “Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.” Co s tím?
- Vzpomínám na velkou diskuzi Miloš Zeman versus Karel Schwarzenberg. Před prezidentskými volbami. Tam otázka věku nezazněla. Skoro to vypadalo jako prostý Přemysl Oráč, který si musel všechno zasloužit (i ty ženy) versus kníže (s právem první noci). Našly se vhodnější zbraně než věk.
- Od 1.2.2014 je Janet L. Yellen předsedkyní (Chair) Rady guvernérů Federálního rezervního systému (FED). Ve věku 67 let. Věk nebyl předmětem diskuzí. Její schopnosti nikdo nezpochybňuje. Nedovedu si představit něco podobného v ČR. Jak funkci pro ženu, tak věk.
- 20.3.2014 jsem zaslechla na Rádiu Plus, že ministr Mládek odvolal ředitele podniku Diamo “Protože se blíží důchodovému věku”. Zádný jiný důvod neuvedl. Zřejmě existuje systém věkových zábran, jen to nebylo ještě publikované (sarcasm). Trochu vyšší právní vědomí by neškodilo. Ale asi to bude pan ministr dementovat, po nějakých negativních reakcích (sarcasm). Vytržení z kontextu nebo tak.
Média tvoří obraz, ale někdy zkreslený - nezaměstnaní třeba. Není tu žádný podobný reportér, který by se vydával za Turka a zjišťoval, za jakých podmínek pracují. Zádný pořad o Amazonu s tím, jak to v distribučním středisku vypadá. Oba předešlé případy jsou z Německa, první byl novinář, který o své zkušenosti vydal knihu. Druhý byl pořad na některém z německých TV programů, o kterém se zmiňoval komentář Lídy Rakušanové na Rádiu Plus (asi 15.2.2014, poté, co Brno poprvé neschválilo záměr Amazonu vybudovat distribuční středisko na okraji města). Vyzdvihuji pořad Pro a proti na Rádiu Plus, který moderuje Renata Kalenská. Dva protichůdné názory, paní Kalenská opravdu moderuje, vrací k věcnosti, stručnosti, nezabírání prostoru na úkor druhé strany, diskuze jsou kultivované. Na netu vidíte potvrzování stereotypů. Nebo naopak vyhraněně protichůdné blogy. Titulky blogů jsou agresivní. A odsuzující. Jinak, velmi přiléhavě o médiích (v USA a UK) pojednává kniha, o které píšu na blogu Pokroucené zprávy. Není to má kniha. Já jsem jen majitel jednoho výtisku knihy, nikoliv její autor.
V historii si ženy nijak moc nestěžovaly. Byly vychovávané k trpělivosti. A tak čekaly, čekaly, až zestárly a zemřely. Samy vlastně nic nepodnikaly. A tak se stalo, že žena odešla v 18 (nebo i dřív) od rodičů k manželovi. A nikdy vlastně nedělala nic sama. Obecně, lidé byli vychovávani k poslušnosti, neodporování, ženy zvláště. To si myslím, může být i příčinou těch zadlužených důchodkyň, co nakoupily předražené nepotřebné věci. Prostě nedokázaly říct ne. V jejich generaci tak ženy byly vychovávané. Odlišné názory, pokud se tedy už vylíhly v několika nespokojených hlavách, se nepublikovaly. Protože za to byl člověk odsouzen veřejným míněním. (Internalizace externalit, řekl by ten vzdělanec).
Myslím, že hodně je dané i katolickou tradicí. Náboženství sice většina lidí v ČR nepraktikuje, ale součástí tradice je i přístup k některým věcem a problémům. Kněz je pater, otec. Kněží ženy u nás má snad jen evangelická církev, ale neslyšela jsem, že by se jim říkalo matko. Ženy jsou brané jako matky. K povinnostem matky patří i činnosti s tím spojené (opatrování, péče, nakupování, vaření, uklízení a praní). A ve vzduchu je pořád tohle rozdělení a nic víc. Je tu prostě jiný stav mysli. Něco, co je zachyceno v následujícím citátu, i když se týká něčeho jiného (tučně vytištěné jsem zvýraznila já): “Otec Gassendi, profesor v Aix-en-Provence a vynikající pozorovatel astronomických jevů, odjel v roce 1632 do Holandska a napsal jistému francouzskému kolegovi o postojích vůči Koperníkovým paradigmatům toto: 'Všichni ti lidé tam jsou pro.' To mohlo být přehnané, vystihuje to však kontrast s tím, co poznal doma. Holandsko, Anglie a protestantské státy obecně představují jiný stav mysli.” [16]
Slušné a spravedlivé chování je vlastně předpokladem zákonů. Ale nikde není přímo řečeno, že se vdovy a sirotci nemají okrádat. Takže když to dělám a nikdo mě nechytne, vlastně se nic neděje (sarcasm). Potom jsou ti slušně vychovaní ve velké nevýhodě proti těm, kdo nemají skrupule. Nebo se použije dvornost jako zástěrka pohrdání a despektu. Miloš Zeman nechtěl ženy brát do vlády, kterou nazval vládou sebevrahů. Nemusel aspoň řešit problémy, které by nastaly, kdyby je tam přijal. Double think. Pozůstatek ze socializmu. Něco jiného si myslím, něco jiného říkám. Tady se fair play nehraje. Ostatně nikdy se v jeho přítomnosti ženy moc nevyskytovaly, neb je brzy vytěsnil.
Celkově je mi smutno z toho, jak se všechno zludračuje, zbídačuje, čím dál víc úřadů, které jen evidují a přitom kontrolují doklady. Čím dál větší byrokracie, čím dál větší lhostejnost. Nečinnost úřadů, pokud mají něco předjímat. Nejen řešit požáry. Ale předsudků je dost.
Zdá se, že státní klatba už nepřipadá v úvahu. Neexistuje nic, co by stát považoval za myšlenkový zločin proti své soudržnosti (thought crime řečí románu 1984) takový, aby vyhlásil státní klatbu. Už asi existují jen zájmy skupin a ty jde řešit vyloučením ze skupiny. Vlastní nebo konkurenční. A potom, místo církevních, stranické exkomunikace. Kde je tady český sen? Pokud je tohle stěžování, potom nemůže existovat kritika. Máte právo nesouhlasit. Napište svůj blog. Já jsem to udělala.
„Demokracie odmítá, aby by li lidé diskvalifikovaní náhodným faktem svého narození, tak jako tradice odmítá, aby byli lidé diskvalifikování náhodným faktem své smrti.“ [6], str.117
„ Žádná tyranie by nevznikla, kdyby lidé včas křičeli. Obranou před tyranií je vždycky obrana před ještě neexistující tyranií.“ [6], str.120
Citovaná literatura:
[6] (Chesterton G.K., výbor), Úžas, radosti a paradoxy života v díla G.K.Chestertona
Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2007, str. 117, 120
Pokračování příště. To be continued.
