Nemáme žádného národního hrdinu, žádného Artuše, nestal se jím dokonce ani Karel IV., který byl v anketě Největší Čech vysoce hodnocen. Proč nikoho neuznáváme? Existuje český sen? A pokud ano, co to je?
“Už mnoho let před revolucí radil Bacon Buckinghamovi, aby udělal “to, co se po celý můj dosavadní život nikdy nedělalo...totiž podporoval a povyšoval schopné muže všeho druhu, hodností i profesí a dodával jim odvahu”.” [11]. Sir Francis Bacon (1561-1621).
Nejen tam a nejen tehdy se tak dělo. Kdo měl úspěch tady? V Bosně a Hercegovině, jak jsem slyšela v rádiu, si lidé stěžují, že se tunelují podniky, propouštějí kvalitní lidi a práci dostávají příbuzní a známí. Proběhlo tunelování u nás jinak? Že to bylo tunelování, o tom se nepochybuje. Výběr lidí, kteří dosáhli úspěchu po roce 1989 je, nejen pokud jde o zaměstnance, tímhle zdeformovaný. Asi nikdo z těch, kdo přišli snadno k majetku v privatizaci nechtěl, aby mu do toho někdo mluvil. Takže otázka je, kde jsou ti nejschopnější.
Asi je smutné vidět své nadané děti, zvláště pokud jsou ženského pohlaví, jak nemohou využít své talenty. Nevím, kdo to řekl,”parafrázuji: každý génius je pro lidstvo ztracen, pokud se narodí jako žena. Určitě to platí pro Afganistán, ale co tady?
Co myslím vylučováním? Uvedu příklady, není to systematický výčet. Pro představu. Kdo asi a proč asi se nehodil. Jak široké může být spektrum individuálních odporů a nenávistí; jen jim dát prostor. ("Cesty mohou býti rozličné,/ jenom vůli mějme všickni rovnou" říká básník, teď už nevím, který.):
- "Bouchnutí dveří před českými mozky je daleko častěji vedeno strachem z konkurence nebo obecnější obavou našince ze všeho cizího. "Kdokoli přichází se zahraniční zkušeností, není tu vítán," tvrdí Jiří Zlatuška, bývalý rektor Masarykovy univerzity, senátor a místopředseda Rady vysokých škol, který prostředí české státní správy dokonale zná." Respekt 37/2012, str.16, článek Zlatí a hloupí.
- Otto Wichterle, narozen 1913. Podnik jeho otce (a Františka Kováříka) Wikov, největší československá továrna na zemědělské stroje, lokomobily a malá automobilka, po 2.světové válce znárodněn a jmenoval se Agrozet Prostějov. Vynalezl kontaktní čočky a z jejich vynálezu nezbohatl. Patenty na ně byly, bez jeho vědomí, prodány do USA. Byl autorem více než 150 vynálezů. Vážen pro své schopnosti a charakter. V roce 1941, ve výzkumném ústavu firmy Baťa ve Zlíně, vyvinul postup na zpracování našeho prvního syntetického vlákna-silonu, nezávisle na průmyslové výrobě nylonu (1938).1952 ustanoven na nově vzniklé VŠCHT jedním ze tří děkanů. 1958 po prověrkách vyhozen z VŠCHT.1959 buduje Laboratoř vysokomolekulárních látek ČSAV, pozdější Ústav makromolekulární chemie ČSAV, jehož se stává prvním ředitelem. Ale jen do roku 1970, kdy byl opět vyhozen, za podpis 2 000 slov a odvážnou interpelaci v parlamentu proti postupu posrpnového ministra vnitra. "Teprve po listopadu 1989 (narozen 1913, moje pozn.), se mu dostává satisfakce – byl prezidentem ČSAV až do ukončení její činnosti." To cituji [4]; já to za satisfakci nepovažuji. Jeden z jeho synů, tehdy pracovník ÚTZCHT (Ústav teoretických základů chemické techniky), mě učil na PGS (svět je malý).
- Všichni úspěšní prvorepublikoví podnikatelé. Těm byl jejich majetek sebrán a znárodněn. Poté zdevastován. Často to byly jedinečné jak výrobky, tak sociální politika firem. Říkám si, kde mohl být náš průmysl, školství, věda, slušnost, morálka a pocit národní hrdosti, kdyby nebyly tyhle větve useknuté a mohly se rozvíjet dál. Byli bychom asi úplně jinde. Protože často tihle podnikatelé podporovali rozvoj a vývoj výroby, řemesel, vyšší vzdělání i výzkum. Ti schopné lidi podporovali. Ke svému i jejich prospěchu. Odměňovali by zásluhy, nejen tupou loajalitu, jak je tomu dnes. Snaha a schopnosti by byly oceňovány a možná by tu nevládlo tolik závisti. Namátkou, bylo jich hodně a samozřejmě neznám všechny, Jan Antonín Baťa, Tomáš Baťa, Tomáš Baťa ml., Jindřich Waldes, ... Spoustu osudů nenajdete ani po roce 1989 zpracovanou nebo ani zmíněnou. Osudy prvorepublikových podnikatelů mapuje, zdá se systematicky, tabletový týdeník Dotyk. Na Rádiu Zet (a na jeho webu) jsou rozhovory s redaktorem Dotyku o jednotlivých osobnostech.
- Ti, kdo pobývali v zahraničí za 2.sv.války, zvláště pokud tam vyvíjeli činnost, kterou neorganizovala KSČ (třeba letci RAF). Připomnělo mi to, jak se v bývalé SSSR zacházelo s vojáky, kteří se vrátili ze zajetí. Byli automaticky považováni za zrádce a posíláni do koncentračních táborů. Oficiálně se říkalo Sovětský Svaz, náš vzor. Bez jakékoli ironie. Teď se na to heslo nevzpomíná. Ale napodobovalo se.
- Údajně za 2.republiky byly z práce propouštěny ženy. Ty, co zabíraly místo pro muže-živitele.
- Zemědělci, kterým byl v 50.letech zabrán majetek. Někdo se chtěl dostat na jejich místo. Třeba jim záviděl a prostě je chtěl zlikvidovat. Jak to bylo, se dokazuje dnes asi těžko. Ještě žije mnoho původců. Námitky okolí, pokud vůbec byly, nic nezměnily.
- Někteří herci, kteří měli před 2.světovou válkou úspěch. A tedy i peníze. Uvádím tady jen dva. Vlasta Burian, který byl po 2. sv.válce prakticky exkomunikován, hrát mohl jen sporadicky. Byl obviněn, že za okupace kolaboroval s Němci. Teprve dlouho po válce se našli lidé, kteří se zasadili o jeho rehabilitaci. Lída Baarová přiznala, že byla přinucena ke křivému svědectví. Jiřina Štěpničková, rovněž exkomunikovaná. Byla neobvyklý typ, už za první republiky si vydělala svou prací na vilu a auto. Při pokusu o „opuštění republiky“ byla chycena, zatčena a poté vězněna. Po propuštění byla ostrakizována a hrála už jen velmi málo. Pokud vím, její kolegové, zvláště některé ženy, se zasazovaly o to, aby si už nezahrála. Dokonce údajně podepisovaly petici, která pro ni žádala trest smrti. Setkala jsem se s jejím osudem přes svou bývalou bytnou, herečku v Karlových Varech.
- Některé významné osobnosti, třeba: Jaroslav Preiss (1870-1946), původní profesí právník, poté novinář, poté 35 let v Živnobance, kde se vypracoval! až na pozici vrchního ředitele. Měl velké zásluhy na rozvoji českého průmyslu. V době mnichovské krize obviňován za zaprodání republiky. Jeho majetek po 2.sv.válce rozebrán, knihovna se sbírkou vzácných prvotisků v dešti odvezena na otevřeném náklaďáku, poté vidlemi nakládána. Ani to nikdo neukradl; prostě se to nechalo jen zničit. Asi navztek, jak říkají děti. Jan Evangelista Purkyně (1787-1869), čestný člen více než 50 učených společností celého světa. Kromě různých sporů (o jeho pojetí výuky, …) o něm kolovalo (údajně nepravdivé) tvrzení, že je svobodný zednář. A tedy nemohl být jmenován profesorem. Odešel do Vratislavi, kde působil 27 let. Do Prahy se vrátil roku 1849, v 62 letech.
- Židi, naposledy za Protektorátu. Nemohli dostudovat, nemohli dělat některé profese (právníci, lékaři,...), postupně byli čím dál víc omezováni, než došlo k transportům. Od jisté doby jim byly nedostupné tak životně důležité léky jako inzulín, … Nemluvě o žlutých hvězdách, majetcích o které přišli, koncentračních táborech, ...
- Němci v pohraničí. Kolektivní trest. Já jsem viděla v 70.letech jen část, opuštěné statky v okolí kombinátu Vřesová. Bylo vidět, že ves nebyla chudá. Chátrající statky, opuštěné, znovu neobydlené. V 70.letech tam byl tak úděsný zápach, že se tam nedalo žít. Byl to hodně depresivní pohled.
- Církev (na našem území převážně katolická) příslušníky jiných církví. Z plnohodnotného života. Zdá se mi, že rozdíl mezi církví a jinými, kdo taky pronásledovali, je v tom, že církev jasně dala najevo, koho a proč pronásleduje.
- Dnes se, všeobecně, vylučuje skupinově, tj.jen kvůli příslušnosti k nějaké skupině. Aniž by se jasně řeklo, koho a proč. Je tedy méně dokazatelné, pokud by šlo o vyloučení nějaké skupiny (ženy vůbec, ženy pečující o děti, krásní muži/oškliví muži, staří muži/mladí muži,...). Někdo vás vyloučil. Bez vás. Najednou jste mimo. V ústavě jsou deklarována rovná práva. A ty, co rozhodují, nic nepřiměje k tomu, je dodržovat.
- Církev (na našem území převážně katolická) své členy, o kterých usoudili, že jsou špatnými věřícími.
- Straníci nestraníky. Z plnohodnotného života. Nečlenové KSČ neměli šanci dostat se na některé pozice. Právě jsem slyšela rozhlasovou hru, Jiřinu Švorcovou v nezvyklé roli Eliny Makropulos. To jí bylo 47 let a psal se rok 1975. Hrála to prý s úspěchem na divadle. Dovedete si představit Jiřinu Švorcovou flirtující? Nebyla špatná. Později už byla svým patetickým stranictvím odkázaná na jiné role. A mnohem užší rejstřík. Byla to i její škoda.
- Straníci své spolustraníky, o kterých usoudili, že jsou méně oddaní straně.
- Mladí staré. Obvyklé stereotypy: nejsou flexibilní, jsou konzervativní, neumí s počítačem, neumí ...
- Staří mladé. Obvyklé stereotypy: nemají praxi, neumí ...
- Ženy muže ze styku s dětmi. Často ze msty.
- Muži ženy z mnoha rozhodování v politice. I když třeba předstírají, že jsou rytíři a nechtějí, aby ženy byly ve vládě sebevrahů. Čímž je vyloučí. Jak si asi myslí, s elegancí a ještě získají body. Z mnoha pracovních oborů a mimopracovních zájmových činností. Je toho hodně, je to něco jako klub, jen bez křesel. Ženy mají děti, muži je nemají? Psycholog Martin Jára, mj. prezident Ligy otevřených mužů a otec pěti dětí, prohlašuje, že je užitečné, i pro muže, starat se o děti. Sám to praktikuje, mj.mluvil o tom, že chodí se svým synem, šestiletým, do přírodovědného kroužku. Nejen ho tam vodí, účastní se i schůzek. A považuje to za zajímavou činnost. Říká, že předsudečnost v této republice je vysoká. A já dodávám: protože se nedá měřit, proto se možná o ní nemluví. Nedá se kvantifikovat. Čísla budí dojem racionality. A to je vizitka pravých mužů. Emoce jsou nekvantifikovatelné a patří k ženám (sarcasm).
- Muži ženy z mnoha profesí. S ženskýma jsou jen potíže, jsem občas slyšela. Proto, aniž by se vědělo nebo jasně řeklo proč vlastně, je neradi někam berou. Ženy neumí myslet logicky a nemají technické myšlení. Jak tedy získaly diplomy na technických VŠ? Měla jsem šéfa, diplomovaného technika, který mě na začátku mého zaměstnání zkoušel z vyšší matematiky. S prací to nemělo nic společného. Jen s tím, že jsem, jako žena, měla vyšší vzdělání než on. Ale to celé se zrodilo v jeho hlavě, neměla jsem zájem o nějaké podobné poměřování. Kdysi se tvrdilo, že ženy nemůžou studovat, protože při pohledu na krev by omdlévaly (menstruaci asi nebrali v úvahu).
- Dříve svobodné matky (ne otce jejich dětí). Matka Maxe Švabinského (žil 1873-1962), svobodná matka v Kroměříži, se tak styděla, že prý 9 let nevyšla z domu. Po těch 9 letech vyšla ven jen proto, že za výlohou místní lékárny byla vystavena kresba, autorem byl její syn. Něco z toho zůstalo u nás dodnes; pokud je žena svobodná matka (bez partnera), nebo svobodná (bez dětí), je brána s podezřením (je nějaká divná) nebo lehkým pohrdáním. Nenašla si muže. A bez něho nemá cenu. O mužích se neříká, že jsou jaloví. Není to vidět. Svobodní muži jsou bráni jako svobodní muži, tj. není na nich nic divného. Ale o svobodných ženách jsem to slyšela, s pohrdáním, jako o méněcenných bytostech.
- Ty, kdo kvůli poměrům odešli do emigrace v roce 1948 a 1968. A ti, kdo udělali totéž mezi roky 1968 a 1989.
- Ty, kdo tu sice zůstali, ale jako nečlenové strany nebo disidenti měli méně možností než členové strany (míním KSČ).
- Gayové a lesbičky, kteří ovšem při svých cca 4% zastoupení v populaci mají lobby, která jim zaručuje neúměrnou publicitu. Nic proti nim, dva považuji za své kamarády, i když teď jsem je už dlouho neviděla. O problémech nelesbických žen, kterých je cca 50%, se mluví mnohem méně. Nemají schopnou lobby.
- Chudí, tedy včetně těch, kdo hledají práci a většiny důchodců. Přičemž zchudnout náhle může kdokoli. Hodně lidí si tohle nedovede představit, žijí v relativním klidu a blahobytu. Nepochopitelné se mi zdá, že dokonce celá desetiletí v jedné firmě.
- Různě zvláštní až praštění lidé, kteří se pohybovali na okraji společnosti, ale za to, že dělali rozličné pomocné práce (skládali uhlí, sbírali nádobí v bufetu,...) dostávali najíst, napít nebo pár korun. Byli soběstační, sice chudí, ale nic po státu nepožadovali, z různých důvodů. Žili sice okrajovou existenci, ale žili ji samostatně a soběstačně. Dá se říct i důstojně. Nikoho se o nic neprosili a nikoho neobtěžovali. Když tohle píšu, vzpomněla jsem si na několik takových rázovitých postav.
- Různí velmi chytří nebo jinak mimořádní lidé, zvláštně nadaní, kteří výrazně přesahovali okolí. Mysleli jinak a jinak se chovali. Ti většinou žili o samotě. Pokud ne, stihl je podobný osud, jako Barucha Spinozu (jméno se píše různě) nebo ty, které potkala státní klatba (viz dále) nebo jiní, kteří jsou známí jen lokálně. Ví o nich jen nejbližší okolí, pokud vůbec někdo. LN, 1.září 2012, Miloš Doležal, dokumentarista a spisovatel, v článku o armádním generálu Tomáši Sedláčkovi : „Hrdinové se stávají z nenápadných. … Jednou na jaře v Toušeni na zahradě uvažoval o tenké lince mezi hrdinstvím a zradou: 'Člověk neví, jak se v boji zachová. Je však zajímavé, že většinou ti frajeři a suveréni, jako byl třeba Karel Čurda, zklamou. A takoví ti vzadu, nenápadní, do kterých by to člověk nikdy neřekl, zkouškou projdou.' “ Vzpomněla jsem si na Obecnou školu, Igora Hnízda, tatínka a pancerfaust.
Použitá a citovaná literatura:
[3] KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918, Rovina 1992, str.179, 257-258
[4] KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20.století, Nakladatelství Libri, Praha 1994
[11] Johnson Paul, Dějiny anglického národa, Rozmluvy, Paperback, nedatováno.... str. 159-160
Pokračování příště. To be continued.
