Bez obrázků

Vážení čtenáři, budete-li poslouchat rádio, stanici Vltava, zjistíte, že století vývoje před vámi nebyla ztracena. Jsou tu ještě lidé, kteří čtou, poslouchají hudbu, chodí na výstavy. A přemýšlí.

A to dokonce čtou knihy, které byly napsány v minulých stoletích, poslouchají starou hudbu a dívají se na staré obrazy.

Prostě že jsou oblasti, které zatím nepokryl marketing, móda a design. Že tedy nejsou jen věci vytvořené teď. Že prostě kdysi psali, skládali hudbu a malovali obrazy z nějakého vnitřního popudu, ne proto, že tu byla nějaká tzv.nika, která nebyla obsazená. A že postavy v knize nejsou vybrané tak jako členové dívčích a chlapeckých kapel. Tedy aby se uspokojil vkus více skupin čtenářů, posluchačů nebo diváků.

Taková Paní Bovaryová, Anna Karenina, to by nebylo nic pro nás. Ženská! Jedna ženská! Málo sexu. A Čechov? Sex někde vzadu, skrytý.

Nebo nějaký melodramata s antickejma námětama, nějakej Dido a Aeneas, nějakej Autoportrét se Saskií na kolenou. Rozhodně ta Saskia nebyla anorektička.

Celkové zhrubnutí mravů a nesnášenlivost jsou dost děsivé. Pokud to nevidíme, vidí to okolí.

Dva tisíce let existuje křesťanství. Ta doba jak kdyby nebyla.

Z TV se nic moc, kromě nových zpráv, nedozvíte. Tedy z české TV, kdysi jsem sledovala BBC World a to bylo zajímavé. V TV se rozpatlávají chudé náměty. Nebo rozplizle inscenují témata, která vypadala slibně. Třeba seriál První republika. Viděla jsem první asi tři díly, těšila jsem se na další, potom jsem začala mít pochybnosti o různých detailech, potom se seriál začal zaplňovat zbytečnými ilustracemi, které vycpávaly hluchý čas (třeba masopustníí průvod maškar), později jsem neviděla pár dílů, potom náhodou jeden díl s rozvleklými oslavami dožínek, jak kdyby někdo potřeboval zaměstnat soubor písní a tanců. Potom mi to přišlo samoúčelně zamotané a rozplizlé a přestalo mi vadit, že to nevidím. Stalo se tam toho žalostně málo. Potom jsem se přestala dívat vůbec. Náhodou jsem viděla jeden díl, bylo to někde úplně jinde, asi tak, jako kdybych se dívala na seriál Ulice po pauze několika měsíců. Přišlo mi to hodně vykonstruované a bezdějové (třeba policejní vyšetřování). Nemám TV, občas ji, při návštěvách, sleduju. Těch pár seriálů viz výše a ještě několik dalších, třeba Rezidentura, jsem sledovala.

Rozhlas je mnohem zajímavější a obsažnější. Vzpomenu si často na obal CD s filmem Woodyho Allena. Rodina, dosti početná, dosti společensky oblečená, sedí doma a poslouchá rádio.

• Publicistické a analytické Rádio Plus, bez hudby a reklam. Každý den 16-24 hodin. Ve všední dny od 17 do 18 hodin Den s … Každý den jiný moderátor, střídá se jich celkem 5, přehled zpráv, analýzy událostí z domova i ze světa. Každý den Radiofórum – beseda, můžete se také zapojit telefonicky.
• Studio Zet s hudbou a reklamami, dosti prkennými. A neustále se opakujícími pořady. Přesto, že vysílá každý den jen 8-11 a 13-16 hodin, nějak to nestačí zaplnit; dost často se mi stává, že slyším opakování pořadu. V sobotu a neděli raději přeladím, protože opakování je už neúnosné. Jeden rozhovor rozstříhaný na několik různých kusů, aby toho bylo víc.
• Rádio Vltava, s četbou na pokračování každý den 18.30-19 hodin, slyšela jsem tam zajímavé věci. Četba na pokračování (třeba před vydáním četba na pokračování z knihy 1914) nebo dramatizace (Dumas, Waltari, … ) v neděli dopoledne. Divadelní hry v sobotu odpoledne (klasika i moderní hry, třeba Josef Topol. V sobotu dopoledne různé pořady, mj. Informace z kultury z celého světa. Shakespearovy hry se hrají už několik nstoletí, ale letos prý poprvé hrál opravdový černoch, ne začerněný běloch. O čem to svědčí? Pokud by jste byli černoši, asi byste to spojili se svou minulou zkušeností a řekli, že o ...

Pokud čtete, vychází toho hodně. Až nepřehledně hodně. Někdy mi to připadá jako textáž, obdoba metráže. Text, který se utká a potom se z toho stříhá podle potřeby a prodává se to. Na vydání velkého českého románu, jak jsem slyšela literárního kritika, se ještě čeká. Asi 20 posledních let. Můžete zkusit. Ženské romány-potvrzování vlastních, vetšinou chudých životních zkušeností čtenářek. Říká se tomu potvrzování stereotypů. Tímhle asi svou situaci ty ženy nezmění. Zamilovala se, vdala se a teď čte romány, neb život je tak jednotvárný … Týrané nebo lhostejností opečovávané ženy, které čtou o jiných takových. Když ono je to tak realisticky popsané. Ano, ono je to prožívané. Trochu s rozkoší, viz Simona Monyová, jak se ukázalo po její vraždě. 

Prostě jsem jen chtěla říct, že není jen současná doba, že stojí zato vypnout televizi a kouknout i na něco jiného. Třeba na knihu. Nějaký koncentrát, ne řidinu. Nemám TV pět let a těch několik málo pořadů mě nepřesvědčilo o tom, abych si ji pořídila. Je spousta zajímavých knih atd. V angličtině třeba, knihy které nebyly a mnohé nikdy nebudou přeloženy do češtiny, ... Tolik času, co vám zbyde, nikde nekoupíte. Ale reklamy na to žádné nejsou. Přesto, že váš čas je mnohem cennější než všechny ty, jak říkala jedna vzdělankyně, reklamované věci. No, zatím jen inzerované, reklamované budou (případně) až později. S mnohem menším halasem a publicitou. 

Pustila jsem si BBC. Tam zpěv jako v kostele, potom se mi zdálo že jako na procesí (viděla jsem kdysi film Procesí k Panence a na náměstí Svobody před pár lety zahlédla zadní voj nějakého procesí). Ale ne. Byl to zpěv fanoušků na fotbalovém stadionu. 

Ticho je blaho-dárné. A léčivé. A zdarma. Zatím. Pokud vím, o zdanění se neuvažuje. Ale jednou to bude luxus a pak přijde ta vhodná doba.