Sputnik v oku medvěda

Trocha páteřní (původně jsem měla na mysli páteční, ale neúmyslný překlep mě inspiroval) poezie.

Šedesátiletá paní s knihou o kundě. jinak nic,
nic,
nic.
Sprostý křik kontejnerů plných nadějí a lásek,
plných výkalů - všech sraček světa!
Pospíchající zpátečníci a jejich naondulované matrace,
všude - ve foyer,
v každém koutku,
kdekoliv... kopulují a lížou si svoje rány
a mažou si med na krajíce se štěrkem.
Myslí si, že něco znají.
Všichni ubožáci světa v jednom defilé - každý sám.
Sám...
Všichni maratonci s plnýma kapsama zelených banovek,
za které si nic, ale vůbec nic
nekoupí.
Jednu, dvě, tři děvky za noc, klidně i víc!
To můžou...
Pasažéři z autobusů, noční chodec,
policajt, řezník, pacijenti na pohotovosti,
babka v metru
- co je to za lidi?
Všechny akvárka světa a sputnik v oku medvěda.
Měděný drát ve sběrně surovin, opršený kastrol na brambory
z poloviny plný Kristovy krve.